Jan Jiří Balzer

Z Encyklopedie knihy

Balzerovy obrazy Starého zákona (Praha po 1818?). Balzer, Jan Jiří: 60. biblische Geschichte des Alten (Neuen) Testaments (Praha, Jan Jiří Balzer – Řehoř Balzer po 1818?). Celorytá titulní strana. Antikvariát Meissner (Praha).
Jan Jiří Balzer (též B. Jan st., Paltzer, 1736-1799) nejstarší člen rodiny průkopníků české rokokové knižní ilustrace a volné grafiky, pracované technikou mědirytu, leptu a akvatinty. Pražský ateliér, v němž 1790 pracovalo 15 zaměstnanců, fungoval též jako nakladatelství a kooperoval nejčastěji s domácími kreslíři Janem Jakubem Quirinem Jahnem a Janem Kleinhardem. Zpracovávaly se zde pochopitelně též cizí vzory a náměty a výjimečně i vlastní předlohy. Rodina udržovala velmi dobré kontakty s pražskou Tiskárnou normální školy a s knihkupeckým a nakladatelským domem Mangoldů či Jana Michala Samma. Grafické práce Balzerovy rodiny nacházíme ve většině soudobé pražské knižní produkce, ať již původní, či přeložené. Nejčastěji jsou to titulní viněty a pak portrétní frontispisy. Vlastních ilustrací k vědeckým, náboženským nebo světským beletristickým dílům je nejméně.
Sammovo vydání Táborského topografie (Praha 1778). Táborský od sv. Víta, Josef: Krátké vypsání Země české (Praha, s. t. 1778). Frontispis s andílky nadnášejícími českého lva nad panoramatem Hradčan. Titulní strana s nakladatelským signetem Jana Michala Samma (obě rytiny signovány rytcem Janem Jiřím Balzerem vpravo dole). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO X 48.

Balzerové působili průkopnicky i na poli domácí obrazové knihy s německými popisnými texty pro děti. Několikrát vydali mimo jiné pod názvem 60 Biblische Geschichte des Alten (Neuen) Testaments (Praha) vlastní nedatované „icones biblicae“. Tato dvoudílná biblická obrazová kniha pro děti obsahovala dvakrát 60 rytin. Cyklus Starého zákona mohl vzniknout po 1818, kdy „Gregor Balzerischen Kupferstich Verlag“, citovaný v impresu, získal koncesi. Část týkající se Nového zákona lze datovat před rok 1799, kdy v tomto impresu vzpomenutý Jan Jiří zemřel. Balzerovo nakladatelství vydalo chalkograficky též Evangelien der Sonn- und Festtägen in Bildern (Praha-Wien 1784? se 101 rytinou) a Catechismus oder Römisch- katolische Glaubens-Lehr in Bildern (Praha 1790 s 32 rytinami).

Jan Jiří Balzer se narodil v Choustníkově Hradišti. Umělecké školení získal 1750-1758 v kukské dílně Michaela Heinricha Rentze. Po učitelově smrti (1758) působil na panství Sweerts-Sporcků v Lysé/L. samostatně. Ryteckou tvorbu však neopíral o vlastní invenci, nýbrž reprodukoval většinou díla malířů a grafiků 16. až 18. století. Mezi ilustrační juvenilie patří obrázek v Methodus excellentis pietatis (Praha 1758). Nelze však vyloučit, že celý cyklus pětadvaceti dost různorodých ilustrací nebyl k anonymní mariánské modlitební knize připojen později.Patrně Janu Jiřímu Balzerovi lze připsat též realizaci v Čechách průkopnických vzorníků kreseb, totiž Jahnův Zeichenbuch für Künstler und Liebhaber der freyen Handzeichnung (Praha 1781) a Kleinhardův krajinářský Zeichenbuch für Liebhaber der freyen Landschaftszeichnung (Praha 1783). Z Balzerovy ruky vyšly též signety Wolfganga Gerleho a Jana Michala Samma.

Do Prahy Balzer přesídlil roku 1771. K jeho nejznámějším knižním pracím patří dvoudílné portrétní album slavných českých osobností. Spoluautor a redaktor Mikuláš Adaukt Voigt ho nazval Effigies virorum eruditorum atque artificium Bohemiae et Moraviae (Praha 1773-1775, dva frontispisy a 32+26 portrétů), v nichž se rytec označuje „K. K. Priv. Kupferst. Prag“. Dva díly textově-portrétních Effigies vycházely paralelně péčí Františka Martina Pelcla též v německé verzi Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (Praha 1773-1782, čtyři frontispisy a 32+26+28+32 portrétů). Když Voigt s nejbližším spolupracovníkem Ignácem Bornem odešli 1776 působit do Vídně, pokračování německých Abbildungen (3. díl 1777 a 4. díl 1782) zůstalo na Pelclovi. Pro Effigies i pokračující Abbildungen byly vedle Balzera angažovány také jiné reprodukční ateliéry (Kliment Kohl, Ondřej Niederhofer, Ignác Ott, Karel Saltzer aj.). Rytiny vznikaly dle předloh celé plejády kreslířů i malířů, a to jak domácích (kromě vzpomenutého Jahna a Kleinharda ještě Antonín Hickel, Maxmilián Kalous, Anton Rafael Mengs, Kazimír Stanislav Rentz, Karel Škréta aj.), tak cizích (Giacomo Ceruti, Jan Onghers, Christian Kollonitsch). Oba tituly tiskl Jan Karel Hraba, který Balzerovu frontispisovou Pallas Athénu užil ještě při výrobě Candidovy edice Balbínova spisu Bohemia docta (Praha 1777). Posledního dílu Abbildungen se 1782 ujala Tiskárna normální školy. Někdy po 1782 Balzerovým nákladem přetiskl Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld album bez bio-bibliografických medailonů jako Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (frontispis a 87 podobizen) a ještě později pod přesnějším názvem 87 Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler (87 podobizen bez frontispisu?). Balzerovy původní desky získaly v tomto posledním vydání nové, vysvětlující legendy a některé portréty byly jinými umělci dokonce zcela přeryty.

Jan Jiří Balzer měl dva syny, Jana Karla (též Jan ml., 1769-1805) a Antonína Karla (též AB, 1771-1807), který se jako nakladatel, kreslíř a mědirytec realizoval především volnou krajinářskou grafikou. Tradici Kleinhardova a otcova vzorníku rozvinul v Landschaften für Kunstliebhaber (Praha 1793 a 1800), které sám kreslil i ryl. Antonín Karel podnikl též řadu studijních cest (Krkonoše, Alpy), z nichž vytěžil například knižní album dodatečně kolorovaných leptů Das Riesengebirge, nebst einigen Gegenden von Adersbach, in vier und zwanzig Prospecten auf einer Reise entworfen und in Kupfer geätzet und ausgemahlet (Praha 1794). Je považován za osobitého předchůdce českého romantismu a průkopníka akvatinty ve volné grafice.

Po smrti Jana Jiřího Balzera vedla dílnu vdova Kateřina (1737?-1816). Vedle Jana Jiřího jsou jeho bratři František Antonín Balzer (1740-po 1798), Matyáš Balzer (1747-1791) a Řehoř Balzer (též Gregor B., 1751-1824) v oblasti knižní grafiky známí již méně. Z rytecké spolupráce bratrů Jana Jiřího a Matyáše vyšlo Kleinhardem kreslené album Verschiedene Beywerke (Praha 1772), u nás snad první pokus o zobrazení jednotlivých profesí (architektura, ekonomie, hornictví, mincovnictví, vědy, umění apod.). Přičiněním vzpomenuté trojice bylo ilustrováno také Voigtovo vědecké dílo Beschreibung der bisher bekannten Böhmischen Münzen nach chronologischer Ordnung (Praha 1771-1787). Málo se ví, že Matyáš Balzer, taktéž Rentzův žák, pobýval 1784-1785 pracovně v Drážďanech a že byl od 80. let až do konce života členem pražské zednářské lóže U tří korunovaných hvězd. Řehořovy aktivity v oblasti knižní ilustrace jsou mimo jiné doloženy 42 vědeckými obrazy pro Anleitung zur Rechenkunst, Geometrie und Mechanik Franze Konrada Bartla (Praha 1780), frontispisovými portréty Isaaca Newtona do životopisu Das Leben Newtons od Aloise Davida (Praha 1783), titulním mědirytem Campeho Cvičení dítek jednoho každého stavu (Praha 1792), narativními frontispisy Fénelonova vyprávění Příběhové Telemacha (Praha 1796-1797) a úvodním portrétem sv. Gonzagy k souboru Duchovní křesťansko-katolické jádro všech modliteb (Praha 1798). Řehoř Balzer vedl dílnu po smrti švagrové Kateřiny a roku 1818 mu byla udělena samostatná koncese. Od roku 1824 dílnu spravovala Řehořova ovdovělá manželka Veronika (zemř. 1836). Ve schematismech Království českého je však dle Slovníku Karla Chyby tato etapa doložena jen léty 1827-1829. Roku 1831 se rodinná dílna uzavřela nadobro.

Poněvadž nemalá část grafické tvorby Balzerů nese lakonickou signaturu „Balzer sc.“ či nanejvýše „J. Balzer sc.“, přesnější atribuce jednotlivým členům rodiny je prozatím ještě velmi nejistá. Nejnovější Štefanův soupis obsahuje 143 knižní položky, k nimž dodáváme následující dosud nezachycené: Martin von Cochem Zlatý nebeský klíč (Praha 1778, frontispis Řehoře B.), William Shakespeare Schauspiele (Praha 1785?-1786?, frontispis Jana Jiřího B.), Žalmové aneb Zpěvové svatého Davida (Praha 1790, mědiryt „J. Balzer del. et fe.“), Duchovní křesťansko-katolické jádro všech modliteb (Praha 1798, frontispis Řehoře B., přičemž mladší nedatované vydání obsahuje navíc ještě textový mědiryt téhož umělce).


Lit.: BROŽKOVÁ, L.: Jan a Antonín Balzer, grafika. Praha 1968 (výstavní katalog Národní galerie v Praze); BROŽKOVÁ, L.: Krajinář Antonín Balzer. Umění 8, 1960, s. 65-73; DURDÍK, J. st.: Z galerie lyských rodáků. Rodina Balzerů. Polabí 1966, s. 22-24; DURDÍK, J. st.: Z galerie lyských rodáků. Balzerovi následovníci. Polabí 1969, s. 23-25; DVORSKÝ, J. (red.): Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1-2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha 1989; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství. In: Studie o technice v Českých zemích 1800-1918 (red. František Jelínek a kol.), sv. 3. Praha 1985, s. 154-191; JIŘÍK, F. X.: Pražští ryjci Antonín a Jan ml. Balzerové. Umění 5, 1932, s. 171-174; NEBEHAY, I.-WAGNER, R.: Bibliographie altösterreichischer Ansichtenwerke aus fünf Jahrhunderten. Bd. 1-3, Nachtrag, Register. Graz 1981-1984; PODŠKUBKA, J.: České svobodné zednářství v průběhu XVIII. století. Praha 2004; PRAHL, R. (a kol.): Prag 1780-1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern. Praha 2000; REITHAROVÁ, E.: Antonín Balzer. Umění 17, 1969, s. 367-381; RÖK, B.: Böhmen und Mähren. Ansichten, Stadtpläne und Landkarten aus der Graphischen Sammlung des Germanischen Nationalmuseums Nürnberg. Nürnberg 1995; ŠTEFAN, J. T.: Balzerové, Salzerové a Jan Berka. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1995 (red. V. Pumprla). Olomouc 1996, s. 58-69; ŠTEFAN, J. T.: Jan Jiří Balzer. Knižní ilustrace a grafika druhé poloviny 18. století. Katalog výstavy Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích-Zlaté Koruně. Ostrava 1995; ŠTEFAN, J. T.: Knižní ilustrace rodiny Balzerů. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Brno 1995, s. 64-87; ŠTEFAN, J. T.: Peníze a Balzerové. K interakcím grafické dílny rodiny Balzerů s numismatikou, mincovnictvím a peněžními vztahy konce 18. a počátku 19. století. Folia numismatica 3, 1983, s. 31-55; ŠTEFAN, J. T.-ŠPINAR, J.: K výstavě „Jan Jiří Balzer, Knižní ilustrace a grafika druhé poloviny 18. století“ ve Zlaté Koruně. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1996 (red. V. Pumprla). Brno 1997, s. 82-86; ŠTIKOVÁ, E.: Otázka romantismu v grafice Antonína Balzera. Hollar 31, 1960, s. 67-75; TOMAN, P.: Rodina grafiků Balzerů. Hollar 14, 1938, s. 117-132; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001; ZUMAN, Fr.: Stav malířství, mědirytectví a tiskařství v Čechách r. 1787. Časopis Společnosti přátel starožitností 49-50, 1941-1942, s. 77-91.

Lex.: DLABAČ 1. 72-89 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; HOROVÁ (red.) 1. 44-45 = HOROVÁ, A. (red.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Sv. 1-2. Praha 1995.; CHYBA 566-567 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; THIEME-BECKER 2. 429-430 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 1. 33-36 = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).; VOŠAHLÍKOVÁ (red.) 2. 206-207.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.