Jiří Černý z Černého Mostu

Z Encyklopedie knihy

Borjova alegorie výbušnosti (Praha 1581). Borja, Juan de: Empresas morales (Praha, Jiří Černý z Černého Mostu 1581). Nejstarší doklad o spojení knihtisku s mědirytem u nás. Fol. 35a s kolorovanou rytinou Erasma Hornicka v zavilinovém orámování. V barevném štítku gnóma Retinere nequeo (nemohu zadržet to, co je ve mně). Národní knihovna ČR (Praha), sign. 52 B 39.

Jiří Černý z Černého Mostu (též GN, Negrino, Nigrin, Nigrinus, a Nigro Ponte, z Nigropontu, Nygryn, Schwartz, ze Schwartzprucku, zemř. 1606) významný pražský tiskař, jehož aktivity na poli cizojazyčné knihy přivedly v rámci možností předbělohorské řemeslo Čech k absolutnímu vrcholu. Poněvadž úroveň domácí knižní kultury bývá setrvačně poměřována národněhumanistickým působením Jiřího Melantricha st. a Daniela Adama, jejich souputník Černý dosud stojí neprávem v jejich stínu.

Z druhé poloviny 16. a počátku 17. století známe několik literárně činných evangelíků se jménem Nigrinus, ale jejich eventuální vztah k Jiřímu Černému prozatím zkoumán nebyl: Georg Nigrinus (též Schwarz, 1530-1602) byl německým farářem a učitelem po 1549 v Jáchymově a od 1550 v západočeském Bochově, dále Jan Nigrinus řečený Kutnohorský (naposledy doložen 1637 v Drážďanech) a Jan Nigrinus řečený Českobrodský (naposledy doložen 1650 v Žitavě). Jiří Černý dle Josefa Jirečka pocházel z Prahy. Údajně se vyučil a jako tovaryš působil v dílně Jana Kozla st. Pak Černého angažovali dědicové Jana Jičínského st. (zemř. 1570), pro něž prokazatelně působil v letech 1570 a 1572. Jak bylo u faktorů obvyklé, někdy mezi 1572-1573 pojal Magdalénu, vdovu po Jičínském, za manželku a stal se poručníkem nezletilých dětí (jedno z nich, Jana ml. Filoxena, před rokem 1586 ve své dílně vyučil). Dobu od poloviny roku 1572 do ledna 1573 strávil ve vězení za cenzurou nepovolený tisk knihy Jana Okurky (Aupického, Oupického) Knížka, jenž slouti muože Obživující kořen (Praha 1571). Později byl ženat ještě dvakrát, podruhé s Ludmilou (1588) a potřetí s Alžbětou Melcarovou z Braitenberku (1602). Predikát s erbem získal roku 1592. Signet, pokud víme, neužíval.

Vlastní tiskárnu, v níž působil až do konce života, provozoval již roku 1571 (nikoli od 1572, jak se doposud soudilo). Za prvotiny lze považovat sborník svatebních veršů Epithalamium honesto … d. Georgio Rosino … srciptum ab aliquot amicis (Praha 1571) a aktualitu Ein grausam und schrecklich Gesicht (Praha 1571). V roce 1576 krátce spolupracoval s Jiřím Jakubem Dačickým. Toto partnerství je doloženo knihou Tomáše Mitise z Limuz Hymnodiae in Messiam lib. II (Praha 1576, v impresu „excudebat Georg. Nigrinus et Geor. Daczicenus“). V letech 1578-1579 několikrát kooperoval s Michaelem Peterlem st. Za Peterlovy účasti tiskl například Kázání křesťanská s krátkými vajklady na všecka evangelia, která latinsky sepsal Friedrich Nausea (Praha 1578, v impresu „od Jiříka Černého a Michala Peterle“).

Synové otce Černého nepřežili: Nikodém zemřel roku 1593 a Tobiáš Felix 1598. Když zemřel i Černý, tiskárna přešla na vdovu Alžbětu Černou (rozenou Melcarovou z Breitenberku, zemř. 1615). Firma takto fungovala ještě v letech 1606-1609 jako „Impressí Nigrinská“. Sídlem byl dům na Starém Městě, který koupil Černý již roku 1578. Archivním materiálem je zde 1608 doložen pobyt Jana Willenberga. Naskýtá se otázka, zda právě Willenberg není autorem ilustrací děl, která touto dobou z pozůstalé tiskárny vyšla, např. Filip Leuconeus Sedmerý způsob zpívání litanie, to jest Suplikací ku Pánu Bohu (Praha 1608). Roku 1609 se Alžběta provdala za ovdovělého tiskaře Jonatu Bohutského z Hranic. Bohutský byl po svatbě až do 1611 poután faktorskými povinnostmi k pozůstalé rodině Adamových, avšak od roztržky s mladým Samuelem Adamem roku 1609 paralelně pracoval i ve vyženěné tiskárně Černého. Po roce 1620 se Bohutský jako tiskař odmlčel a o osudu tiskárenského vybavení není prozatím nic známo. Poslední zprávy o domě souvisejí s prodejem 1628, kdy se Bohutský i s rodinou uchýlil do exilu.

Jiří Černý rozvíjel starší ediční aktivity mu blízké tiskárny Jičínských. Postupně profiloval firmu ve sféře řemeslné, umělecké i obchodní na nejvýznamnější středisko českého předbělohorského knihtisku, které svými aktivitami často sahalo také do zahraničí. Profesnímu růstu dílny jistě vyhovovala Černého náboženská umírněnost. Principál udržoval kontakty s katolíky i utrakvisty, jezuity a jednotou bratrskou. Mezi zákazníky byli čeští humanisté, univerzitní mistři, cizí diplomaté a umělci angažovaní ve službách Rudolfa II. Poněvadž neknižní (jednolistovou) produkci tiskl nákladem autorů a většinu cizojazyčného knižního zboží (literatura astronomická, geologicko-hornická, lékařská a nototisky) odvážel na zajištěná odbytiště do ciziny, finanční potíže s pracovně náročnou výrobou ani s prodejem zřejmě neměl. Kvalita typografie cizojazyčné produkce se přitom vyrovnala soudobé zahraniční úrovni. Sazeči pracující u Černého neovládali jen českou, latinskou a německou sazbu, ale pracovali i s italskými, řeckými, hebrejskými a španělskými texty, i když ne vždy s dokonalým výsledkem.

Tiskárna jako jedna z prvních v Čechách uměla spojit mědiryt s tiskem z výšky. Již od roku 1571 se virtuózně vypořádala s nototiskem a v této oblasti si držela primát až do majitelovy smrti. Z nivó soudobého domácího knihtisku ovšem nijak nevybočuje typografická úroveň jazykově českých publikací (kalendáře, kancionály, knížky lidového čtení, kuchařky, novinové letáky, nábožensky výchovná literatura, učebnice). Ty byly tištěny výrazně levněji s ohledem na širší koupěschopnost. Proto nepřekvapí kvantitativní chudost ilustrace, která mnohokrát nalezla uplatnění jen na titulních stranách a pro níž dílna nevolila náročný mědiryt, ale jednodušeji použitelný dřevořez, např. Jiří Görl z Görlštejna Arithmetica, to jest Knížka početní neb Umění počtův na linách a cifrách (Praha 1577, sedm dřevořezů, z nichž asi jen polovina má ráz naukové ilustrace), Bavor Rodovský z Hustiřan Kuchařství, to jest Knížka o rozličných krmích (Praha 1591, titulní dřevořez interiéru kuchyně), Jan Kobiš z Bytýšky Správa aneb naučení o měrách vinných sudův (Praha 1596, titulní dřevořez tří vinařů s opakováním v textu) apod.

Od roku 1981, kdy byl publikován první (a prozatím jediný) soupis produkce Černého, obsahující 581 bibliografických jednotek, se povědomí o činnosti tiskárny rozšířilo dalšími nálezy na více než 600 jednotek. Významnou část produkce tvořily příležitostné humanistické tisky o jednom listě (130 podepsaných a na 16 bez tiskařova jména, leč nepochybně z jeho tiskárny, se zachovalo v konvolutu soudobého sběratele Václava Dobřenského z Černého Mostu). Tyto dobře placené módní zakázky realizovala sice většina předbělohorských dílen, avšak jednolisty Černého vynikají nad ostatními náročnou figurální a retrográdní sazbou, např. Miraris: mundum dorso consistere cancri? (Praha 1589). Černý na jednolistových tiscích zpravodajského charakteru dovedl uplatnit i nevšední ilustraci, např. dvě ryby s titulkem Vlastní opravdové vymalování aneb figuora zázračného a nikdá prvé nevídaného zpuosobu charakteruov a liter, kterýž se na jedné rybě v jezeře u města Roztoku … ukázal a našel (Praha 1588). Vedle jednolistů byla tiskárna specializována na výrobu nototisků (64 jednotek), obzvláště pak vokální polyfonní hudby z okruhu rudolfínského dvora, např. Ondřej Chrysoponus Jevíčský Bicinia nova (Praha 1579). Nejčastěji tištěným autorem byl Jakob Handl Gallus, např. Selectiores quaedam missae (Praha 1580). Typografie hudebních tisků, z nichž většina má přirozeně příčný formát, vychází z řemeslné tradice Ulricha Neubera a jeho norimberských pokračovatelů a také přesahuje soudobý evropský standard. Černého dílna významně přispěla k rozšíření předbělohorských ilustrovaných naukových a uměleckých publikací. Na prvém místě stojí dřevořezem bohatě vypravené Beschreibung aller fürnemisten mineralischen Ertzt unnd Berckwercksarten Lazara Erckera von Schreckenfels (Praha 1574). Černý zde užil 34 velké textové dřevořezy neznámého umělce, který dokonale vyhověl nárokům kladeným na vědeckou (dokumentární) ilustraci. Nechal pořídit také český překlad textu, ale k vydání zřejmě nedošlo. Záhy byla kniha o hornictví několikrát reeditována Sigmundem Feyerabendem ve Frankfurtu/M. Původní ilustrace rozmnožilo sedm nových. Mezi 1580-1736 kniha vyšla německy nejméně devětkrát, a mimo to ještě latinsky, anglicky a holandsky. Z dílny Jiřího Černého pochází také patrně první publikace tištěná v Čechách s použitím mědirytu. Jsou to Empresas morales (Praha 1581), která sestavil Juan de Borja, španělský vyslanec na dvoře Rudolfa II. Sto mědirytových kolorovaných emblémů, rytých Erasmem Hornickem, představuje zároveň nejstarší španělskou knihu tohoto žánru a vůbec první knihu emblémů tištěnou v Českých zemích. Není třeba pochybovat o tom, že Černý tiskl též trojsvazkovou latinskou encyklopedii Jakoba Typotia a Anselma Boetia de Boodt Symbola divina & humana pontificum, imperatorum, regum (Praha 1601-1603). Na konci prvního svazku totiž čteme „typis G. N.“ (Černý iniciály sporadicky užíval namísto podpisu od roku 1592). Tento knižní monument obsahuje 930 emblémů církevních a světských hodnostářů, které dle sbírky Ottavia Strady st. vyryl Egidius Sadeler ml. Typotiova a Boetiova encyklopedie je na několik desetiletí posledním domácím příspěvkem k žánru, který se v zahraničí kontinuálně pěstoval od 30. let 16. století až po dobu vrcholného baroka.


Lit.: BAĎUROVÁ, A.: Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21-39; BOHATCOVÁ, M.: Book-printing and other forms of publishing in Prague, 1550-1650. Rudolf II and Prague. The court and the city (ed. Fučíková E. a kol.). Praha 1997, s. 332-339; BOHATCOVÁ, M.: Farbige Figuralakrostichen aus der Offizin des Prager Druckers Georgius Nigrin (1574/1581). Gutenberg-Jahrbuch 1982, s. 246-262; BOHATCOVÁ, M.: „Hrůzyplný a děsivý úkaz“ na jednolistu Jiřího Nigrina z roku 1571. Documenta Pragensia 17, 1998, s. 145-152; BOHATCOVÁ, M.: Knižní a publicistická tvorba 1550-1650. Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy (ed. Fučíková Eliška a kol.). Praha-Londýn-Milán 1997, s. 332-339; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 6-25; BOHATCOVÁ, M.: Tschechische Einblattdrucke des 15. bis 18. Jahrhunderts. Gutenberg-Jahrbuch 1978, s. 246-252; BOHATCOVÁ, M.-HEJNIC, J.: Knihtiskař Jiří Nigrin a jednolistové „Proroctví“ Jindřicha Demetriana. Sborník Národního muzea v Praze A 35/2. Praha 1981, s. 73-134; DANĚK, P.: Nototiskařská činnost Jiřího Nigrina. Hudební věda 24, 1987, s. 121-136; DANĚK, P.: Tisky vokální polyfonie pražské provenience do roku 1620. Documenta Pragensia 10/1, 1990, s. 219-238; JEDLIČKOVÁ, M.: Tiskař Jonata Bohutský z Hranic (Příspěvek k dějinám pražského knihtisku v letech 1605-1620). In: Knihovna 6. Praha 1966, s. 271-313; KAŠPAROVÁ, J.: Los impresos Españoles del siglo XVI procedentes de la tipografía praguense de Jorge Nigrin. Ibero-Americana Pragensia 22, 1988 (1990), s. 147-154; KAŠPAROVÁ, J.: Italské a španělské tisky Jiřího Nigrina. Čtenář 43, 1991, s. 364-365; KAŠPAROVÁ, J.: Pražské italské tisky 16. a počátku 17. století. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 9. Praha 1992, s. 61-76; KAŠPAROVÁ, J.: Španělské tisky 16. století z dílny pražského tiskaře Jiřího Nigrina. Documenta Pragensia 10/1, 1990, s. 209-218; KAŠPAROVÁ, J.: Vítězství nad Turky roku 1598 v italském tisku Jiřího Nigrina (Na okraj jedné služební cesty). Informační bulletin Národní knihovny v Praze 21, 1995, s.14-15; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KONEČNÝ, L.: Kdo byl autorem rytin v knize Juana de Borja Empresas morales? Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 8. Praha 1991, s. 73-76; KONEČNÝ, L.: Mezi textem a obrazem. Miscellanea z historie emblematiky. Praha 2002; PEŠEK, J.-WIŽĎÁLKOVÁ, B.: Impresí Jana staršího a Jana Filoxena Jičínských (1563-1590). Documenta Pragensia 10/1, 1990, s. 135-207; SNÍŽKOVÁ, J.: Česká polyfonní tvorba. Praha 1958; PÍZOVÁ, M.: Jonata Bohutský z Hranic a jeho místo v dějinách české knižní kultury. Praha 2002 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); SRŠŇOVÁ, M.: Bicinia nova Ondřeje Chrysopona Jevíčského. Časopis Národního muzea, ř. hist. 151, 1982, s. 161-170; TEIGE, J.: Základy starého místopisu pražského (1437-1620). Oddíl I. Staré Město, sv. 2. Praha 1915; VANICKÝ, J.: Nigrinovy hudební tisky. Hudební rozhledy 12, 1959, s. 608-609; VOIT, P.: Kronika o mladém vejvodovi Šimona Lomnického z Budče (cesta od středověké legendy o zázracích k novodobé knížce lidového čtení, jarmareční písni a pohádce). Listy filologické 111, 1988, s. 110-119; VOLF, J.: Potrestání knihtiskaře Jiříka Černého pro tisk knihy kněze Jana Oupického: Knížka o potěchách v zármutku, 1572. Časopis Národního muzea 99, 1925, s. 75-77; WINTER, Z.: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách. Praha 1909.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 338 (Černý); HEJNIC-MARTÍNEK 4. 41-42 (Nigrinus); CHYBA 71-72 (Černý) = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 146 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 3/I. 536-537 (Nigrin). = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.