Johann Feyerabend

Z Encyklopedie knihy

Ammanova bordura Lutherova překladu Bible (Frankfurt/M. 1582). Biblia, das ist Die gantze heilige Schrift teudsch D. Mart. Luth. (Frankfurt/M., Johann Feyerabend 1582). Titulní strana s figurální bordurou (nahoře Mojžíš a Ezechiel, uprostřed Ezau a Jákobův sen, dole Adam a Eva, Mojžíš na poušti vztyčuje měděného hada). Mezi oběma spodními výjevy tiskařův signet (letící Fáma s troubami), pod ním monogram IA (Jost Amman). Antikvariát Meissner (Praha).
Johann Feyerabend (1550-1599) tiskař ve Frankfurtu/M., jehož činnost, posílená roku 1575 sňatkem s dcerou kolegy Petera Braubacha (pracoval 1540-1567), je doložena v letech 1575-1599. Spolupracoval s rodinou nakladatelů de Bry. Vytiskl pro ni tři z osmi svazků italského zeměpisného díla Girolama Benzoniho, a to latinsky jako America (Frankfurt/M. 1590-1599) i německy s názvem Der neuwen Welt (Frankfurt/M. 1590-1600). V téže nakladatelské spolupráci vyšlo i album Jeana Jacqua Boissarda I. (- V.) pars Romanae verbis topographiae & antiquitatum (Frankfurt/M. 1597-1600).

Od roku 1577 byl nakladatelem některých Johannových publikací bratranec Sigmund Feyerabend (též SF, 1528-1590), slavný protagonista rané německé manýristické knižní kultury. Pocházel z Heidelberku. Vyučil se dřevořezáčské profesi, kterou zprvu provozoval v Augsburku a Benátkách. V silné konkurenci nijak nevynikl, a proto odešel do Frankfurtu/M., kde se 1559 oženil. Mezi léty 1559-1590 působil jako nakladatel a knihkupec. Feyerabendova původní umělecká profese umocněná obchodní obratností dala vzniknout firmě, která po půlstoletí bezezbytku ovládala frankfurtský knižní trh. Roku 1560-1562 se spojil se dvěma tamními kolegy, tiskařem a písmolijcem Johannem Raschem (činný 1556-1562) a tiskařem Davidem Zöpfelem (též Schöffel, Zephelius, činný 1552-1563). Koprodukce se vyplatila zvláště při výrobě Lutherova německého překladu Biblia, das ist die gantze Heilige Schrift teutsch (Frankfurt/M. 1560, přetištěno již 1561). Vůbec poprvé zde byla totiž při sazbě biblického textu užita fraktura, která po takřka půlstaleté existenci vlastně teprve nyní prokázala schopnost stát se tiskovým písmem veškeré jazykově německé literatury.

Od roku 1562 až do konce života provozoval Feyerabend vlastní tiskárnu. V letech 1562-1571 mimo to uzavřel obchodní partnerství s tiskařem Georgem Rabem st. (činným v Pforzheimu 1557-1561 a ve Frankfurtu též samostatně 1562-1580) a dědici Weiganda Hana (činní do 1575). Mezi 1563-1581 nakladatelsky podporoval také tiskaře Simona Hütera (samostatně činný 1567-1577) a během 1585-1590 spolupracoval s Peterem Fischerem (samostatně činný 1593-1595) a Heinrichem Dackem (činným vedle toho jen s Fischerem 1589-1590).
Počínaje rokem 1560 Sigmund Feyerabend angažoval také Virgila Solise st., který pro něho v novém, manýristickém duchu připravoval ilustrace zasazené do bohatě komponovaných kartuší, např. Biblischen Figuren des Alten und Newen Testaments (Frankfurt/M. 1560). Zemřelého Solise pak nahradil Jost Amman, jehož invenčně rámované ilustrace přicházejí mimo jiné v kolektivně tištěných dílech: Johann Melchior Bocksberger Neuwe biblische Figuren des Alten und Neuwen Testaments (Frankfurt/M. 1564), Georg Rüxner Thurnierbuch (Frankfurt/M. 1566), Hans Sachs Eigentliche Beschreibung aller Stände auf Erden (Frankfurt/M. 1568) či Walter Hermann Ryff Frawen Rosengarten (Frankfurt/M. 1569). Spolupráce s Ammanem pokračovala až do konce Feyerabendova života. Amman ilustroval tisky objednané kupříkladu u bratrance Johanna: Titus Livius Romanae historiae principis libri omnes (Frankfurt/M. 1578), v němž byla poprvé užita nově pořízená Sabonova antikva, Joachim Camerarius Hortus medicus et philosophicus (Frankfurt/M. 1588) aj. Ilustroval také jeden z posledních Feyerabendových nakladatelských počinů, v jehož impresu tiskař uveden není, totiž Heldenbuch, darinn viel seltzamer Geschichten und kurtzweilige Historien von den grossen Helden und Rysen (Frankfurt/M. 1590).

Od roku 1590 vedli firmu dědici a Karl Sigmund Feyerabend (činný 1574-1609), jeden ze dvou synů. Jeho úmrtím firma zanikla. Všichni členové rodiny Feyerabendů užívali variantní signet s okřídlenou troubící Fámou.


Lit.: O’DELL, I.: Jost Ammans Buchschmuck-Holzschnitte für Sigmund Feyerabend. Wiesbaden 1993; PALLMANN, H.: Sigmund Feyerabend. Frankfurt/M. 1881.

Lex.: BENZING, J.: Die Buchdrucker des 16. und 17. Jahrhunderts im deutschen Sprachgebiet. Wiesbaden 1963 (repr. 1982), s. 127; BENZING (Verleger) 1129 = BENZING, J.: Die deutschen Verleger des 16. und 17. Jahrhunderts. Archiv für Geschichte des Buchwesens 2, 1960, s. 445-509 (a k tomu 18, 1977, sl. 1078-1322).; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 351; DLABAČ 1. 392 = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; NAGLER 4. 528 = NAGLER, G. K.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Lithographen, Formschneider, Zeichner, Medailleure, … Bd. 1-25. Linz 1904-1914 (2. Aufl.).; NAGLER (Monogr.) 4. 4082 = NAGLER, G. K.: Die Monogrammisten und … Künstler …, welche sich zur Bezeichnung ihrer Werke eines figürlichen Zeichens, der Initialen des Namens, der Abbreviatur desselben etc. bedient haben. … Bd. 1-5. München-Leipzig 1858-1879, Index 1920 (repr. München 1919-1920, Nieuwkoop 1966 a potřetí 1991).; THIEME-BECKER 11. 523-524. = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907-1950 (repr. München-Leipzig 1992).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.