Johann Wilhelm Haas

Z Encyklopedie knihy

Johann Wilhelm Haas (1698-1764) zakladatel významné rodiny tiskařů, písmolijců a inovátorů knihtiskařské technologie. Roku 1718 se přestěhoval z Norimberku do Basileje. Zde našel zaměstnání u písmolijce Johanna Rudolfa Genatha ml. Ten ho po čase učinil podílníkem ve své firmě a po smrti mu ji odkázal.

Syn Wilhelm Haas st. (1741-1800) se v profesi nevyučil, nicméně firmu 1770 rozšířil o přikoupenou písmolijeckou dílnu Johanna Rudolfa Pistoria (zemř. 1809). Roku 1779 fúzoval s basilejským tiskařem Johannem Jakobem Thurneysenem nejml. (1754-1803), který předtím prošel vynikající školou Johanna Gottloba Immanuela Breitkopfa v Lipsku. Zvětšená výrobní kapacita oběma společníkům dovolovala udržovat čilé obchodní kontakty se Štrasburkem, jižní Francií a Itálií.

V knize Erklärung einer neü erfundenen und gemeinnützlichen Einrichtung der Stück-Linien und Zwischenspäne (Basel 1772) popsal Wilhelm Haas návrh na sjednocení rozměrů netisknoucích písmových výplňků. Tato unifikace se ujala v celé Evropě a přetrvala až do poloviny 19. století. Haas paralelně s Breitkopfem inovoval též výrobu map. K rozmnožení předlohy neužíval tradiční mědiryt, nýbrž ca 140 druhů různě velkých a různě tvarovaných bodů a linek, z nichž s nepředstavitelnou pracností sestavoval sazbu, jako by šlo o klasická tisková písmena.

Haasovo dílo Beschreibung einer neuen Buchdruckerpresse (Basel 1772) přináší popis jím inovovaného knihtiskařského lisu. Haasův přínos spočíval v nahrazení dřevěných součástí kovovými. Tato změna prodloužila životnost lisu, neboť odstraněním tradičního materiálu definitivně zmizely problémy s hygroskopičností a opotřebováváním. K lisu byl navržen masivní kamenný podstavec, který zvětšil stabilitu. Celkové zmohutnění a znásobení tlačné síly dovolilo na takto konstruovaném zařízení jednorázově reprodukovat tiskové formy mnohem větších rozměrů nežli doposud. Když hodlal Haas ve svém domě železný lis realizovat, basilejští tiskaři se vzepřeli a s odůvodněním, že konstruktér není ke knihtisku vyučen, si vymohli soudní zákaz.

Nástupcem Haasova podniku byl syn Wilhelm Haas ml. (1766-1838). Vyučil se doma, a poněvadž otec nesplňoval úřední kritéria k vedení živnosti, dílnu oficiálně převzal již roku 1786. Krátce pracoval u Bodoniho v Parmě a roku 1788 se přiženil do rodiny význačného berlínského tiskaře Georga Jakoba Deckera. Otcův pomník Beschreibung und Abrisse einer neuen Buchdruckerpresse, erfunden in Basel im Jahre 1772 (Basel 1790) vydal kvůli někdejším peripetiím znovu, tentokráte s doplněnými nákresovými tabulemi. I přes tuto snahu se v západní Evropě ujal jiný typ železného lisu, který zakrátko (1804) sestavil Charles Stanhope.


Lit.: BRUCKNER, A.: Schweizer Stempelschneider und Schriftgiesser. Geschichte des Stempelschnittes und Schriftgusses in Basel und der übrigen Schweiz von ihren Anfängen bis zur Gegenwart. Basel 1943; DIETERICHS, K.: Die Buchdruckerpresse von Johann Gutenberg bis Friedrich König. Mainz 1930; NEŠVERA, R. K.: Vývoj ručního knihtiskařského lisu (1440-1850). Technicko-historický příspěvek k dějinám knihtisku. Sborník Národního muzea v Praze C 5/1-2. Praha 1960, s. 9-55; WILKES, W.: Die Entwicklung der eisernen Buchdruckerpresse. Pinneberg 1983; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckpressen. Ein illustriertes Handbuch mit einer ausführlichen Zeittafel. Frankfurt/M. 1974; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.