Jonata Bohutský z Hranic

Z Encyklopedie knihy

Jonata Bohutský z Hranic (zemř. 1640) pražský tiskař přelomu 16. a 17. století přičinivší se po smrti Daniela Adama z Veleslavína a Jiřího Černého z Černého Mostu o resuscitaci jejich dílen. Roku 1586 přišel z Horažďovic do Prahy, kde 1604 získal měšťanství na Starém Městě. V Praze byl určitě již 1595 zaměstnán jako tovaryš u Daniela Adama. Když jeho zaměstnavatel roku 1599 zemřel, Bohutský zřejmě převzal povinnosti faktora a veleslavínskou firmu nadále udržoval v chodu. Mezi 1599-1601 jménem vdovy Anny Adamové (rozené Melantrichové, zemř. 1605) připravil nejméně čtyři nerozsáhlé publikace a v letech 1599-1607 jménem „dědiců Daniela Adama z Veleslavína“ přinejmenším dalších 70. Převážně šlo jen o krátké latinské příležitostné básně, české sněmovní artikule a technicky jednoduché reedice Adamovy překladové literatury (Carion, Guagnini, Klatovský, Lauterbeck, Mattioli aj.). Melantrišsko-adamovská firma tak dosavadní nakladatelský program opustila a z důvodů hmotné existence upřednostnila komerční hlediska.

Willenbergova ilustrace v Harantově Putování (Praha 1608). Harant z Polžic a Bezdružic, Kryštof: Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek, odtud po moři do Země svaté, Země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu (Praha, Samuel Adam z Veleslavína 1608). Pag. 59 s nesignovaným dřevořezem zámořské lodě (pravděpodobným řezáčem štočku je Jan Willenberg). Antikvariát Meissner (Praha).

Roku 1605 Bohutský pojal vdovu Annu Adamovou za manželku. Sňatkem se však nestal ani vlastníkem ani spolumajitelem veleslavínské tiskárny, jak bylo tehdy obvyklé, nýbrž jen jejím podílníkem. Poněvadž Anna jedenáct měsíců po svatbě zemřela, roku 1606 musely být ediční, tiskařské i obchodní pravomoci ovdovělého Bohutského v rámci veleslavínského pozůstalostního řízení upraveny. Pro správce vyznělo narovnání výhodně. Ve vlastní režii směl totiž tisknout a prodávat výrobně a obchodně výhodnou příležitostnou básnickou tvorbu a administrativní literaturu, kdežto rodině náležely příjmy jen z dlouhodobě prodejných knih.

Rozvržení dědických podílů se znovu změnilo roku 1608, kdy z Adamových dětí zůstal naživu již jen nezletilý syn Samuel Adam z Veleslavína (1592-po 1641). Ačkoli impresa publikací z let 1608-1612 na změněné podmínky reagovala aktualizovaným označením „dědic Daniela Adama z Veleslavína“, z prodeje knižního zboží profitoval více Bohutský nežli mladý Samuel. Dnes je známo celkem 27 Bohutského publikací podepsaných „dědicem“, a jen pouhá třetina z nich tvořila příjmy Adamovy rodiny. Do této skupiny patřil kupříkladu cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic nazvaný Putování aneb Cesta z Království českého do města Benátek (Praha 1608). Této knize náleží nezanedbatelné prvenství. Tiskárna pro ni jako doplněk k dřevořezům Jana Willenberga totiž objednala u rytce Egidia Sadelera ml. Harantovu podobiznu, která je nejstarším mědirytovým portrétem v jazykově česky tištěné knize. Roku 1612 dosáhl Samuel plnoletosti a následujícího roku mu tiskárna připadla oficiálně.

Narůstající neshody se Samuelem přiměly Bohutského hledat nové pracovní zakotvení. Roku 1609 proto pojal za manželku Alžbětu Černou z Braitenberku (rozenou Melcarovou, zemř. 1615), vdovu po tiskaři Jiřím Černém z Černého Mostu řečeném též Nigrin. Jak vyplývá z impresa „apud Ionatam Bohutsky, typis Nigrinianis“ v příležitostném dílku Carmina exequialia in obitum … Barptolomaei Havlichii Srnovecii a Varvaziovia (Praha 1609), již v roce svatby provoz vyženěné tiskárny manifestačně obnovil. Prozatím není zmapováno, zda mezi oběma živnostmi, totiž veleslavínskou a obnovenou nigrinovskou, docházelo během paralelního fungování 1609-1612 k migraci tiskařského materiálu. Poté, co Bohutský ovdověl, oženil se roku 1616 potřetí. Bývalou Nigrinovu firmu provozoval až do 1620, kdy jako exponent protihabsburské politiky byl nucen řemesla zanechat. Tímto a následujícím osudem se nakonec znovu přiblížil svému nevlastnímu synovi Samuelu Adamovi. Roku 1628 Bohutský i s rodinou totiž emigroval do saského Freiberku, ale profesi zde až po konec života neuplatnil.

Bohutský v roli samostatného tiskaře připravil v letech 1609-1620 na sto latinských, německých a českých publikací. K nejzávažnějším patří reedice kralického vydání díla Jana Kapity Postila, to jest Kázání, kteráž na řeči boží … činěna bývají (Praha 1615). V ní jako signet otiskl svůj erb získaný roku 1614 (v klenotu mezi dvěma křídly je už Melantrichem užívaný kerykeion). I většina ostatních jazykově českých tisků měla náboženskou či nábožensky výchovnou povahu (nekatolické postily, kancionály, kázání a modlitební knihy). Kmenovými autory této literatury byli Havel Phaëton a Šimon Lomnický z Budče. Dominantní však byla výroba obchodně i finančně výhodných příspěvků příležitostného humanistického básnictví, spjatého s latinizujícím univerzitním prostředím. Zde tiskárna nejčastěji spolupracovala s Vavřincem Benediktem z Nudožer a Jiřím Carolidem z Karlsperka. Tím se její profil silně podobal dílně souběžce Pavla Sessia. Německé tisky jsou u Bohutského naopak v menšině, např. Rudolf II. Mayestat unnd Privilegium … uber die von den Dreyen Ständen der Cron Behaimb übergebene behaimische Confession (Praha 1609). K němčině se tiskárna ovšem zřetelně obrátila až v letech 1619-1620, kdy dozajista i zahraničnímu publiku zpřístupňovala aktuální obhajoby stavovských nároků, např. anonymní Die andere Apologia der Stände des Königreichs Behaimb (Praha 1619). V téže době šířila také časové spisy Fridricha Falckého nebo politické obhajoby sepsané německým protestantem Johannem Baptistou Eysenem.

Ačkoli byl Bohutský různými vazbami spjat s oběma nejdůležitějšími středisky řemesla předbělohorských Čech, edičními ambicemi nedosáhl ani k melantrišsko-veleslavínskému národnímu programu ani ke kosmopolitismu Černého a také úpravou publikací nepřekročil průměr domácí rudolfínské typografie. Vesměs užíval jen běžný dekor převzatý po Černém (dřevořezové titulní rámce, viněty, vlysy) a původními či nově získanými ilustracemi výrobní náklady až na výjimky nezatěžoval. Těch několik ilustrovaných titulů, které připravil, jsou vlastně reedicemi starších a pořád žádaných knih, např. Arithmetica, to jest Knížka početní neb Umění počtův na linách a cifrách Jiřího Görla z Görlštejna (Praha 1610) doprovozená sedmi poměrně už vyčerpanými dřevořezy, užitými Černým v letech 1577 a 1597.


Lit.: BAĎUROVÁ, A.: Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501-1800. Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21-39; BOHATCOVÁ, M.: Anna Adamová z Aventinu. Česká literatura 47, 1999, s. 452-456; BOHATCOVÁ, M.: Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 6-25; BOHATCOVÁ, M.-HEJNIC, J.: Knihtiskař Jiří Nigrin a jednolistové „Proroctví“ Jindřicha Demetriana. Sborník Národního muzea v Praze A 35/2. Praha 1981, s. 73-134; BOHATCOVÁ, M.-HEJNIC, J.: O vydavatelské činnosti veleslavínské tiskárny (1578-1620). Folia historica Bohemica 9, 1985, s. 291-388; JEDLIČKOVÁ, M.: Tiskař Jonata Bohutský z Hranic (Příspěvek k dějinám pražského knihtisku v letech 1605-1620). In: Knihovna 6. Praha 1966, s. 271-313; PEŠEK, J.: Tiskárna a sklad knih mistra Daniela Adama z Veleslavína. Zprávy Archivu Univerzity Karlovy 4, 1982, s. 64-79; PÍZOVÁ, M.: Jonata Bohutský z Hranic a jeho místo v dějinách české knižní kultury. Praha 2002 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); VOLF, J.: Čeští exulanti ve Freiberce v letech 1620-1640. Praha 1911; WINTER, Z.: Dluhy Melantrišské. Časopis Českého muzea 64, 1890, s. 279-281; WINTER, Z.: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách. Praha 1909.

Lex.: CHYBA 59-60 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 87. = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.