Josef Emanuel Diesbach

Z Encyklopedie knihy

Josef Emanuel Diesbach (též Diespach, Dispach, Dysbach, zemř. 1792/94?) zakladatel tiskařské dynastie pocházející z Prahy. Jeho vztah k rodině významného dvorského klenotníka a zlatníka Františka Kryštofa Jiřího Diesbacha ml. (1696-1766) není dosud jasný. Naopak je doloženo, že s rodinou učeného jezuity, církevního historika a genealoga Jana Diesbacha (1729-1792) neměl nic společného.

Kinzlova klasifikace opic (Praha 1788). Kinzl, Vinzenz: Versuch einer vollständigen naturgeschichte … die Affen (Praha, Jan Josef Diesbach 1788). Tabule 5 za pag. 6 s Kinzlovým vyobrazením africké opice Simia inuus. Kolorovaný mědiryt dosud neznámého (?) rytce Karla Kinzla, snad autorova příbuzného. Obličeje opic na všech 29 tabulích mají výrazně lidské rysy. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. HT I 4.

Josef Emanuel se poprvé objevuje v Mladé Boleslavi mezi léty 1763-1764 jako tiskař drobných tisků a kramářských písní. Následující dva roky pravděpodobně pracoval u Václava Urbana Suchého. Roku 1765 se v Praze stal spolu s manželkou Evou členem Klauserova podpůrného bratrstva tiskařů. Dílnu Suchého před březnem 1766 odkoupil a v majetku držel až do konce života. Přestěhoval ji z Michalské ulice na Malou Stranu do domu „U modré botky“ v Mostecké ulici. Později se usadil na Starém Městě. Dílna, o níž víme, že 1782 disponovala dvěma ručními knihtiskařskými lisy, se specializovala na výrobu drobných příležitostných kázání, učebnic, univerzitních promluv a módních italsko-německých divadelních synopsí. Vedle této konvenční a vcelku ničím nepřekvapující produkce obohacoval Diesbach knižní trh také tituly trvalejší hodnoty. Mezi ně patří takřka neznámá čtyřsvazková (?) edice her Williama Shakespeara Schauspiele (Praha 1785?-1786?). Toto zřejmě první souborné vydání v Čechách bylo vlastně patiskem curyšského vydání, které 1775-1782 připravil editor Johann Joachim Eschenburg. U Diesbacha se pravidelně tiskl aukční Catalogus librorum, quorum publica auctio fiet in caesarea regie bibliotheca Universitatis Pragensis (Praha 1789-1791). Diesbach tiskl také několik německých časopisů, např. populární týdeník pro děti Prager Kinderzeitung (Praha 1788-1790). Po Diesbachově smrti, kladené starší literaturou do roku 1794, se tiskárna stala majetkem vdovy Evy Diesbachové (1733-1810), jejíž jméno přichází v impresech hebrejské literatury už 1792 (např. Jonatan Eibeschuetz, Lazar Karpeles, Seeb Wolf Buchner). Vdova vychovávala nezletilé syny Šebestiána (1774-1808), Františka a Jana (ten však není totožný s Janem Josefem, jak se domníval Karel Chyba). Společná činnost matky a Šebestiána Diesbacha, kterou starší literatura ohraničuje léty 1794-1809, však doposud doložena není (zato dnes už bezpečně víme o vlastních Šebestiánových tiskařských aktivitách mezi 1797-1800?). Faktorem Diesbachové byl František Sommer (zemř. 1814), který její tiskárnu 1809 odkoupil.

Jinou větev rodiny reprezentoval Jan Josef Diesbach (původně Johann Josef D., 1758-1807). Narodil se ve Vídni a do Prahy přišel nejpozději roku 1783, kdy ho zaměstnala Jana Průšová jako faktora. Téhož roku se Diesbach osamostatnil a do 1788 provozoval vlastní tiskárnu (k ní pořídil 1786 ještě knihkupectví). Roku 1787 byl přijat mezi měšťany na Starém Městě pražském. V letech 1788-1807 byl nájemcem pražské Tiskárny arcibiskupské, ale impresa formuloval, jako by šlo o soukromou živnost (např. „Pragae typis Joannis Josephi Diesbach 1789“). Publikace vyráběl vlastním nákladem či s finanční pomocí Paula Lochnera st., Jana Mangolda a Kašpara Widtmanna. Hojné frontispisy či titulní viněty dodávaly měditiskařské závody Jana Jiřího Balzera a Jana Berky. Přinejmenším v 80. a 90. letech se účastnil lipských veletrhů a tamní zboží pak nabízel v Praze. Zákazníkům vycházel vstříc nakladatelskými a knihkupeckými nabídkami. Z nich nejstarší dnes známá nese název Verzeichniss der jenigen Bücher, welche in der Leipziger Ostermesse 1789 angeschaft worden und um beygesetzte Preisse nebst vielen andern zu haben sind bey Johann Jos. Diesbach Buchdrucker und Buchhändler (Praha 1789).

Vydání titulové (Praha 1786). Prefát z Vlkanova, Oldřich: Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny (Praha, Jan Josef Diesbach 1786). Vlevo titulní strana s impresem tiskaře Diesbacha. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CC IX 8. Vpravo titulní strana s impresem knihkupce Widtmanna. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AS XVI 54.
Vydání titulové (Praha 1786). Prefát z Vlkanova, Oldřich: Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny (Praha, Jan Josef Diesbach 1786). Vlevo titulní strana s impresem tiskaře Diesbacha. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CC IX 8. Vpravo titulní strana s impresem knihkupce Widtmanna. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AS XVI 54.

Ke kmenovým autorům patřil osvícenský rektor pražské univerzity Kaspar Royko. Diesbach mu mimo jiné vytiskl českou verzi dvousvazkového pojednání Historie velikého sněmu kostnického (Praha 1785). Na jednom z frontispisů se po dvou stoletích legálně objevil motiv Husova upálení. Blízkým spolupracovníkem tiskárny byl také literární historik František Faustin Procházka. Jeho edice starší české literatury 14.-16. století Diesbach zpřístupňoval podvojnou formou titulových vydání, např. Jan Češka Příkladné řeči a užitečná naučení vybraná z knih hlubokých mudrcův (Praha 1786), takřečený Dalimil Kronika boleslavská (Praha 1786), Alessandro Guagnini Vejtah z Kroniky mozkevské (Praha 1786), Oldřich Prefát z Vlkanova Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny (Praha 1786), Přibík Pulkava z Radenína Kronika česká (Praha 1786) a ještě několik dalších. Roku 1788 Diesbach tiskl též aukční katalog, jehož prostřednictvím Karel Rafael Ungar obměňoval fond Univerzitní knihovny (v letech 1789-1791 ve vydávání pokračoval Josef Emanuel Diesbach). Populární bylo též vzdělavatelské periodikum Für Böhmen von Böhmen (Praha 1793-1794). Z Diesbachovy dílny vyšel i první ze dvou svazků almanachu Sebrání básní a zpěvů (Praha 1795-1797), v němž se za redakce Antonína Jaroslava Puchmajera představila družina nejmladších českých básníků (almanach pokračoval pod názvem Nové básně 1798-1814).

V době, kdy byl Diesbach nájemcem Arcibiskupské tiskárny, provozoval ještě filiální tiskárnu v Českých Budějovicích (1789-1791). Získal ji od Ignáce Vojtěcha Hilgartnera. Dle Josefa Volfa však neobdržel vrchnostenskou koncesi a českobudějovickou etapu započal 1790 pokutou. Dílnu řídil faktor Jan František Žďarsa, její pozdější vlastník. Z Diesbachovy českobudějovické produkce se dodnes zachovalo jen minimum publikací. K závěrečným patřila Scientia sacra in veram evangelicae legis sapientiam od Josefa Rosenthalera (České Budějovice 1791). Po Diesbachově smrti zdědila nájemní smlouvu s pražskou Arcibiskupskou tiskárnou vdova Josefa Diesbachová (zemř. 1817), která podnikala v letech 1808-1816. Obchod s knihami odkoupil však už roku 1812 nevyučený knihkupec Karl Lebrecht Bille.


Lit.: KÖLLNER, A.: Buchwesen in Prag. Von Václav Matěj Kramerius bis Jan Otto. Wien 2000; VOLF, J.: V tiskárně a knihkupectví u Diesbachů (1763-1816). Bibliofil 5, 1927, s. 134-138, 169-172, 201-204 a 237-246.

Lex.: CHYBA 75-78 a 568 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; JIREČEK 1. 160 = JIREČEK, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku. Sv. 1-2. Praha 1875-1876.; LEXIKON 1. 544-545. = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.