Josef Jan Landfras

Z Encyklopedie knihy

Josef Jan Landfras (též Landfrass, Landtfrass, 1769-1840) zakladatel rodiny významných tiskařů, nakladatelů a knihkupců v Jindřichově Hradci, kde jejich firma fungovala až do socialistického znárodnění. Josef Jan se narodil v Příbrami jako prvorozený syn knihvazače Stanislava Landfrase (nar. 1734). U jindřichohradeckého tiskaře Ignáce Vojtěcha Hilgartnera se nejprve vyučil knihvazačskému a pak i knihtiskařskému řemeslu. Záliba v literatuře ho neustále odpoutávala od vazačství a již před 1793 nechával u Hilgartnerů tisknout lidovou četbu vlastním nákladem. Roku 1793 se bohatě oženil s Helenou Grotzovou. Když Hilgartnerovi dědicové uvažovali 1797 o odprodeji své firmy, přeplatil nabídku pražského Františka Aloise Jeřábka a tiskárnu získal. Ačkoli obnovená tiskárna při celoměstském požáru 1801 vyhořela, během šesti měsíců byla s pomocí pražských písmolijců Václava Jana Krabata a Jana Spurného opět uvedena do provozu. Tehdy v ní pracovaly 4 ruční knihtiskařské lisy (okolo 1809 se zde vyučil Václav Rodomil Kramerius). Počínaje rokem 1803 Landfras realizoval zakázky krajského úřadu v Jindřichově Hradci a 1814 uvedl knihtisk do Tábora malou filiálkou pro potřeby tamního úřadu. Od 1821 byl členem městské rady. V jindřichohradeckém Okresním muzeu se dochovala Landfrasova rukopisná firemní kronika s tištěnou titulní stranou a úvodem Verzeichniß aller vom Jahre 1801 in der Stadt Neuhauser Buchdruckerei in die Lehre aufgenommenen und nach überstandener Lehrzeit ordentlich freigesprochenen Buchdruckerindividuen (Jindřichův Hradec 1823). Mladší bratr Josefa Jana se jmenoval František Landfras (nar. 1799). Prošel školením v otcově příbramské dílně a od 30. let 19. století zde působil jako samostatný knihvazač.

Syn Josefa Jana Alois Josef Landfras (1797-1875) byl na vedení jindřichohradeckého podniku skvěle připraven: 1818 ukončil studia na filozofické fakultě v Praze a u otce vstoupil do učení. Roku 1825 přijal postulát a jako tovaryš se oženil s Josefou Ulmovou. V tiskárně, která tehdy disponovala již 12 ručními lisy, počal 1825 pracovat samostatně, ačkoli smlouva o prodeji rodičovského majetku byla uzavřena až 1826. Roku 1827 se stal krajským tiskařem. V regionu patřil k významným osobnostem (1841-1861 člen městské rady, 1850-1861 starosta města) a jeho kulturní zájmy zasahovaly až do Prahy (1834 zakládající člen Matice české a Českého muzea). V letech 1826-1829 zaměstnával jako faktora Václava Rodomila Krameria, od něhož 1829 a 1839 odkoupil sklad bývalé České expedice s právem přetisku. Roku 1830 obnovil po menší pauze otcovu filiálku v Táboře (1843 ji rozšířil o litografickou dílnu). Dlouho žádal o povolení zřídit kamenotiskárnu také v Jindřichově Hradci (provoz zahájen 1853), tamtéž otevřel 1842 měditiskárnu a 1844 vyměnil ruční knihtiskařské lisy za dva rychlolisy. Mimo otcovo knihkupectví provozoval v Jindřichově Hradci ještě půjčovnu knih (1849). Knihkupecké pobočky vybudoval také v Českých Budějovicích a Pelhřimově. Landfras vyvíjel tiskařské, nakladatelské, knihkupecké i literární aktivity do roku 1858, kdy firmu postoupil svému synovi Vilému Antonínu Landfrasovi.
Útěšný tisk Aloise Josefa Landfrasa (Jindřichův Hradec před 1838?). Hohenlohe-Waldenburg-Schilling, Alexander Prinz zu: Nábožný křesťan modlící se dle ducha katolické církve … přeložený od Jana Hýbla (Jindřichův Hradec, Alois Josef Landfras před 1838?). Alegorický frontispis rytý Janem Berkou a celorytá titulní strana s ilustrační vinětou (Stvořitel). Antikvariát Meissner (Praha).

Vilém Antonín Landfras (v literatuře též Vilém st., 1830-1902) se vyučil v pražské tiskárně synů Bohumila Haase st. Roku 1858 převzal rodinný podnik, ovšem jak plyne z mnoha variant impres „Landfras a syn“, tiskárna pracovala i na otce Aloise. Teprve roku 1866 byl podnik definitivně označen firmou „A. Landfras a syn“, která přetrvala až do 1947. Roku 1899 byl podnik u příležitosti nedávných oslav 100. výročí založení jakožto jeden z nejdéle fungujících v Čechách poctěn titulem „c. a k. dvorní knihtiskárna“. Syn Viléma Antonína se jmenoval Vilém Bohumil Landfras (v literatuře též Vilém ml., 1865-1931). Tiskárnu převzal roku 1902. Po jeho smrti ji krátce vedly dědičky, totiž vdova Marie Antonie Karolina Landfrasová (rozená Matoušková, 1871-1957) a dcera Marie Anna Johanna Vilemína Landfrasová (provdaná Jiráčková, 1905-1995). K roku 1933 je jako majitelka tiskárny vedena již jen vdova po Vilému Bohumilovi. Ta podnik 1940 pronajala Františku Pfauserovi, který v něm hospodařil až do znárodnění.

Ediční model landfrasovské tiskárny nebyl stabilní. Zakladatel Josef Jan Landfras se zaměřoval především na jazykově české i německé barokní modlitební knihy, které měly komerční úspěch už u Hilgartnerů (např. Cochemovy Nebeklíče). Od přelomu 18. a 19. století zvýšil také podíl kramářské písně. Poněvadž náboženská a nábožensky výchovná literatura dobře vyhovovala čtenářským zájmům regionu (a její autoři, většinou místní kněží, svá díla nadto odevzdávali bez nároků na honorář), stala se až do 80. let 19. století významnou složku jindřichohradecké produkce. Nástupem Aloise Josefa Landfrase však vydavatelská politika doznala určitých změn. Koncem 20. let 19. století se prostor otevřel přetiskům starších knížek lidového čtení i soudobé přeložené či původní zábavné a didaktické próze. Zboží se distribuovalo nejen po celých Čechách, ale i na Moravu a Slovensko. Důraz na tuto produkci učinil sice z Landfrasovy tiskárny vedle Pospíšilova hradeckého podniku nejproduktivnější mimopražské centrum lidové literatury, nicméně firmu na druhé straně oddaloval od české tvorby s vyššími uměleckými aspiracemi. Nejúspěšnější edice prvních dvou landfrasovských generací shrnul Vilém Antonín Landfras do nového, souborného vydání Sbírka rozmanitého čtení (Jindřichův Hradec 1864-1874), které obsahovalo 33 svazky.


Lit.: BĚHALOVÁ, Š.: Dvěma staletími za rodinou tiskařů Landfrasů. In: Jindřichův Hradec. Rudolfinské a jiné inspirace. Praha 1997, s. 32-34; BĚHALOVÁ, Š.: 200 let Landfrasovy tiskárny 1797-1997. Jindřichův Hradec 1997; BĚHALOVÁ, Š.: Landfrasova tiskárna a Jindřichův Hradec. In: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 38-45; BĚHALOVÁ, Š.: Náboženský kramářský tisk se zvláštním zřetelem k produkci jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny. Praha 2001 (dizertační práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); KOLÁR, J.: Tristan, Isolda a české lidové knížky. Příspěvky ke Knihopisu 11. Dr. Bedřišce Wiždálkové přátelé a spolupracovníci k významnému životnímu jubileu. Praha 1996, s. 120-124; MUK, J.: Alois Landfras, probuzenecký knihtiskař a jindřichohradecký starosta. Jindřichův Hradec 1947; PLETZER, K.: Die Druckerei Landfrass in der südböhmischen Stadt Neuhaus. Jahrbuch für sudetendeutsche Museen und Archive 1992. München 1992, s. 291-318; PLETZER, K.: Landfrasovské náboženské tisky z Jindřichova Hradce. In: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 54-57; PSÍKOVÁ, J.: Genealogie rodu Landfrasů. In: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 46-53; RYŠAVÁ, E.: K obsahové stránce kramářských písní z Landfrasovy tiskárny. In: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 58-60; SEDLÁKOVÁ, V.: Kulturní a regionální význam Landfrasovské tiskárny v Jindřichově Hradci v 19. století. Sv. 1-2. Praha 1981 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); TICHÝ, J.: Ilustrace lidových tisků z Landfrasovy tiskárny v Jindřichově Hradci. Praha 1948; WITTLICHOVÁ, J.-VONDRÁČEK, R. (a kol.): Litografie-kamenopis aneb počátky české litografie 1819-1850 k 200. výročí vynálezu litografie Aloisem Senefelderem. Praha 1996 (výstavní katalog Národní galerie v Praze).

Lex.: CHYBA 169-170 = CHYBA, K.: Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna, roč. 1-19. Praha 1966-1984.; LEXIKON 2/II. 1132-1137. = LEXIKON české literatury. Osobnosti, díla, instituce (věd. red. Vladimír Forst). Sv. 1-4/I-II. Praha 1985-2008.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.