Knižní veletrh

Z Encyklopedie knihy

Knižní veletrh (angl. book fair, fr. foire du livre, něm. Buchmesse) forma obchodu umožňující tiskařům, nakladatelům a knihkupcům v pravidelných termínech prezentovat knižní zboží, uzavírat kontrakty s autory i přímými účastníky a sledovat vývoj konkurence. Nejvýznamnější nadnárodně orientované veletrhy zasahující do vývoje středoevropského obchodu s knihami se dodnes konají v Německu.

Jarní a podzimní prodeje, nazývané Büchermesse, byly zahájeny z iniciativy Johanna Fusta a Petera Schöffera st. asi roku 1462 v Mohuči. Město však tížily následky občanské války arcibiskupa Adolfa Nasavského, a veletrh byl 1473 přesunut do příhodnějšího Frankfurtu/M. Zde postupně získával všeevropský ráz. Okolo poloviny 16. století sem zajíždělo již na 200 zahraničních tiskařů a knihkupců, zaštítěných privilegiem německého císaře. Z Čech jsou doloženi mimo jiné Daniel Adam z Veleslavína (1597), Jiří Černý z Černého Mostu (1576, 1582, 1594), Jan Otmar Dačický (1594), Jiří Melantrich z Aventinu (přinejmenším 1559), Michael Peterle st. (1577, 1580, 1587), Pavel Sessius (1606), Jan Schumann st. (1595) a Mikuláš Štraus ze Štrausenfeldu (1606). Frankfurtský veletrh, spoutaný pevným cenzurním a celním řádem, se během 17. století stal centrem jazykově německé literatury, která v románskojazyčné části Evropy nacházela čtenáře jen ztěží. Tyto skutečnosti vedly k odchodu celých národních skupin vystavovatelů (po 1625 odmítli účast knihkupci z Benátek, po 1634 Francouzi aj.). Od počátku 18. století frankfurtský veletrh vlivem merkantilismu upadal. K zániku přispěl bojkot domácích účastníků vyhlášený 1764 Philippem Erasmem Reichem na protest proti výměnnému obchodu. Poslední shromáždění se konalo 1765 (časem byl veletrh několikrát obnoven, naposledy 1949).

První frankfurtský katalog knižního zboží připravil 1564 augsburský knihkupec Georg Willer st. (ca 1515-1594). Jeho synové v přípravě a vydávání katalogů pokračovali až do roku 1627. Nejstarší katalog nesl název Novorum librorum, quos nundinae autumnales Francoforti anno 1564. celebratae, venales exhibuerunt, catalogus (Lavingen? 1564). Byl uspořádán věcně. Jednotlivé položky doprovázela poznámka o formátu knihy a zatímco místo tisku se uvádělo alespoň sporadicky, datace nikdy. Willer a frankfurtský tiskař Nikolaus Basse (též Bassée, Bassaeus činný 1592-1601) připravili též první kumulativní katalog Collectio in unum corpus omnium librorum hebraeorum, graecorum, latinorum necnon germanice, italice, gallice & hispanice scriptorum, qui in nundinis Francofurtensibus ab anno 1564. usque ad nundinas autumnales anni 1592 … venales extiterunt (Frankfurt/M. 1592). Od roku 1598 na vydávání katalogů dohlížela frankfurtská městská rada. V rámci veletrhů vycházely také novinové letáky zvané dnes souhrnně „Messrelationen“. Informovaly o aktuální politické, společenské i obchodní situaci. Nejstarší kumulované zpravodajství rozšiřované ve Frankfurtu připravil rakouský učenec Michael Eytzinger (Aitzinger, Eizinger) pod názvem Relatio historica (Köln/R. 1583).

V Lipsku byl konkurenční veletrh založen z Lutherovy iniciativy roku 1545. Konal se také dvakrát ročně (jarní čili Frühlingsmesse a podzimní neboli Herbstmesse, jinak též Michaelismesse). Stejně jako ve Frankfurtu i pro každý běh lipského veletrhu vystavovatelé zpracovávali soukromé nakladatelské a knikupecké nabídky. Ty byly koncem 16. století oficiálně zakázány ve prospěch společného katalogu obou veletrhů. Nejstarší kumulativní nabídku připravil lipský nakladatel Henning Grosse st. pod názvem Catalogus novus omnium librorum, qui nundinis vernalibus Francofurti ad Moenum et Lipsiae anno 1595 celebratis (Leipzig 1595). Grosse v letech 1599-1619 úspěšně čelil konkurenčním katalogům lipského tiskaře Abrahama Lamberga (též Lambert, Lamprecht, 1557-1629). Právo na vydávání se v Grossově rodině udrželo až do roku 1759, kdy rodinná firma zanikla a vydavatelská práva byla zásluhou Philippa Erasma Reicha odkoupena pro „Weidmannische Buchhandlung“.

Ve srovnání s mezinárodní prestiží Frankfurtu měl lipský veletrh zpočátku jen regionální ráz a pokrýval především oblast středního a severního Německa. Také výrazně prezentoval knihy tištěné německy, ale účastníky, chráněné kurfiřtským privilegiem, nezatěžoval celními poplatky. Protestantský ráz města však poněkud limitoval styk s knihkupci katolických zemí, kteří odsud bez potíží vyváželi pouze literaturu vědeckou. Význam lipského veletrhu vzrostl po roce 1765. Kontakty s Prahou byly zprvu ojedinělé (např. Pavel Sessius, Kašpar Zachariáš Wussin) a zesílily až v druhé polovině 18. století, kdy českou a moravskou obchodní síť ovládli rakouští a němečtí knihkupci. Příkladem mohou být uvedeni Wolfgang Kristián Gerle, Jan Josef Diesbach, Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld či Johann Thomas von Trattner st. V Lipsku měli na bázi komisního obchodu otevřené účty a získané zboží pak s využitím tištěných nabídek rozprodávali ve svých knihkupectvích.


Bibl.: FABIAN, B. (ed.): Die [Frankfurter] Messkataloge des sechszehnten Jahrhunderts. Vol. 1-4 (Georg Willer 1564-1592). Hildesheim-New York 1972-1980.

Lit.: BRÜCKNER, W.: Die Gegenreformation im politischen Kampf um die Frankfurter Buchmessen. Die kaiserliche Zensur zwischen 1567 und 1619. Archiv für Frankfurts Geschichte und Kunst 48, 1962, s. 67-86; DIETZ, A.: Zur Geschichte der Frankfurter Büchermesse (1462-1792). Frankfurt/M. 1921; DÜSTERDIECK, P.: Buchproduktion im 17. Jahrhundert. Eine Analyse der Meßkataloge für die Jahre 1637-1658. Archiv für Geschichte des Buchwesens 14, 1974, sl. 163-220; KAPP, F.-GOLDFRIEDRICH, J.: Geschichte des deutschen Buchhandels. Bd. 1-4. Leipzig 1886-1923 (repr. Leipzig 1970); KIRCHOFF, A.: Die Leipziger Büchermesse von 1550 bis 1650. Archiv für Geschichte des deutschen Buchhandels 11, 1888, s. 183-203; KOCH, R.-POHL, H. (edd.): Zur Geschichte der Frankfurter Messe (Brücke zwischen den Völkern). Bd. 1-3. Frankfurt/M. 1991; SCHWETSCHKE, G. (ed.): Codex nundinarius germaniae literatae bisecularus (et) continuatus. Meß-Jahrbücher des Deutschen Buchhandels von dem Erscheinen des ersten Meß-Kataloges im Jahre 1564 bis zu der Gründung der ersten Buchhändler-Vereins im Jahre 1765 (und) Fortsetzung, die Jahre 1766 bis einschließlich 1846 umfassend. Bd. 1-2. Halle/S. 1850-1877; ŠIMEČEK, Zd.: K problematice knižního obchodu na sklonku 15. a v 16. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (red. J. Kubíček). Brno 1987, s. 148-160; VIDMANOVÁ, St.: Pražští knihkupci a nakladatelé v druhé polovině 18. století. Vědecké informace ZK ČSAV 3, 1975, s. 43-53; WIDMANN, H.: Geschichte des Buchhandels vom Altertum bis zur Gegenwart. Teil 1-2. Wiesbaden 1975; WIDMANN, H.-KLIEMANN, H.-WENDT, B.: Der deutsche Buchhandel in Urkunden und Quellen. Bd. 1-2. Hamburg 1963-1965.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.