Knihtiskový papír

Z Encyklopedie knihy

Knihtiskový papír (angl. printing paper, fr. papier d’impression, něm. Druckpapier) hladký papír určený pro veškerý tisk z výšky včetně knihtisku. Vyráběl se z hadrů většinou v zimě, neboť mráz roztrhal i ty nejjemnější segmenty a povrch působil na omak jemně. Na rozdíl od papíru psacího nesměl být klížen a před použitím v knihtiskařském lisu se musel kvůli přilnavosti barvy naopak mírně vlhčit a potištěný znovu sušit. Klížení jako první řemeslný úkon obstarávali až knihvazači. Monopolního postavení dosáhl trvale okolo poloviny 16. století, avšak i později ho při výrobě celé první složky leckdy nahrazoval kvalitnější papír psací. Od 19. století se na papírenském stroji připravovaly tři jakostní třídy (bezdřevý, středně jemný a dřevitý). V novinovém průmyslu je od poloviny 19. století užíván pevný, na kotoučích navinutý rotační novinový papír, k jehož charakteristickým rysům patří snadná savost tiskařské barvy a minimální prašnost. Plošná hmotnost knihtiskového papíru dosahuje dnes 40-90 g/m2.


Lit.: HOYER, Fr.: Papier als Druckträger. Leipzig 1940; KEIM, K.: Druckverfahren und Druckpapiere. Heidelberg 1961; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.