Kočovný tiskař

Z Encyklopedie knihy

Kočovný tiskař (něm. Wanderdrucker) dodnes zažité označení některých tiskařů 15. a počátku 16. století, uvedené do literatury starší německou inkunábulistikou. Postihuje typický rys prvotního knihtisku, totiž nestálost v místě podnikání jakožto důsledek tehdy ještě silně diferencované poptávky po tištěné knize a rozvíjející se konkurence. Řemeslníci tak s celým technickým zázemím často měnili místo působení dle zakázek světských či církevních institucí, zájmu publika, anebo úrovně technických podmínek regionu. Umožňovalo jim to jednoduché a vcelku mobilní zařízení tiskáren, malá dělba práce a nevelký počet tiskárenských pomocníků. Díky této praxi mohlo být umění knihtisku importováno do míst, v nichž by se jinak etablovalo asi později (např. Ulrich Gering, Arnold Pannartz a Konrad Sweynheym, Johann Parix, Johann Snell, Kaspar Straube aj.). Nestálost v místě podnikání, související tentokráte s migrací Židů, je též atributem hebrejského knihtisku 15. století.

Ačkoli žádná odborná literatura dosud neupřesnila, kolik tiskařových přestěhování opravňuje k epitetu „kočovný“, je zřejmé, že mezi čelné reprezentanty patří italsko-francouzský řemeslník Simon Bevilacqua, který se za obchodem na přelomu 15. a 16. století stěhoval prokazatelně sedmkrát. Starší česká odborná literatura přiřkla tuto charakteristiku prvotiskařům Johannu Alacrawovi, Konradu Baumgartenovi a Liboru Fürstenheinovi, přestože místa jejich dalších (zahraničních) pobytů s výjimkou Baumgartena vůbec neznáme.

Na počátku 16. století, kdy se knihtisk transformoval do řadového řemesla se stabilizovaným trhem, počet stálých (kamenných) tiskáren sílil a tiskařů putujících z místa na místo ubývalo. Většinou šlo o exponenty nekatolických církví, kteří častým stěhováním chudě vybavených dílen unikali státnímu a církevnímu dozoru, a úředně byli proto stavěni na úroveň potulného umělce, komedianta (Simprecht Froschauer, Johann Manlius, Prostějov 1551 a 1558, Tiskárna takzvaného Martina Marprelata). Výjimkou v tomto hodnocení byli jen oficiální „létající“ tiskaři, jejichž nejnutnější vybavení se na příkaz panovníka čas od času přesouvalo z kamenné dílny do vojenského ležení kvůli výrobě aktuálních tiskovin (Bartoloměj Netolický z Netolic, Jan Tomáš Höchenberger, Mikołaj Scharffenberg).


Lit.: GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970; HAEBLER, K.: Die deutschen Drucker des 15. Jahrhunderts im Auslande. München 1924; LENKEY, S. V.: Migrations of sixteenth century printers. Gutenberg-Jahrbuch 1976, s. 218-223; SCHOTTENLOHER, K.: Der Buchdrucker als neuer Berufsstand des 15. und 16. Jahrhunderts. Mainz 1935; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.