Kodex (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Kodex)

Kodex (z lat. codex = kmen, špalek, angl. a fr. codex, něm. Codex) 1. moderní knižní forma pozůstávající ze složených dvoulistů sešívaných do složek. Psacím podkladem byl od 2. století papyrus, později pergamen (4. století) a papír (14. století). Kodex byl na rozdíl od archaických forem šíření textové či obrazové informace (deska, tabulka či svitek) skladný a účelný. Poněvadž usnadňoval orientaci v textu, od 4. století zcela zobecněl.

Základní stavební jednotkou kodexu se stal arch přeložený vpůli do dvoulistu. Aby při našívání bloku nenarůstal hřbet a aby stehů bylo méně, pergamenové či papírové dvoulisty se zasouvaly do sebe. Tak vznikla složka zvaná binio (o dvou dvoulistech), ternio (tři dvoulisty), quaternio (čtyři dvoulisty), quinternio (pět dvoulistů) nebo sexternio (šest dvoulistů). Graficko-výtvarné principy středověkého kodexu (poměr popsané části strany k bílým okrajům a k velikosti písma, číslování stránek, iniciály, nadpisy aj.) zachovala bloková kniha a dále rozvíjela kniha tištěná. Zatímco však středověký písař psal na zasunuté dvoulisty kontinuálně, sazeč musel zohlednit povahu reprodukčního procesu, v němž pozitivní otisk vzniká z negativně komponované tiskové formy. Tak se zrodil specifický, pouze knihtisku vlastní proces zvaný vyřazování sazby.

Označení kodex přešlo již v minulosti do názvů mnoha žánrově různorodých uměleckých památek psaných jinak než česky, např. Kodex vyšehradský, Kodex gigas, Jenský kodex. Pro rukopisné literární památky fixované českým jazykem se v minulých stoletích naopak ustálilo označení sborník (sborníkem i kodexem zároveň je nepřesně označován též Dobřenského konvolut humanistických jednolistů, uložený v pražské Strahovské knihovně).

2. Název kritického vydání listinných materiálů, např. Codex Germaniae diplomaticus ve dvoudílném zpracování Johanna Christopha Lüniga (Frankfurt/M.-Leipzig 1732-1733), Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, studio et opera Antonii Boczek (Olomouc-Brno 1836-1897 ve 13 svazcích editovaných nejprve Antonínem Bočkem, od 9. svazku Vincencem Brandlem), Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae (Praha 1904, založil Gustav Friedrich) aj.

3. V právnické terminologii označení svodu panovnických nařízení, např. edice Jana Jakuba rytíře Weingartena Codex Ferdinandeo-Leopoldino-Josephino-Carolinus (Praha 1701) nebo dvoudílná příručka Ferdinanda von Guarienta Codex Austriacus ordine alphabetico compilatus (Wien 1704), doplňovaná v pokračováních až do roku 1777. V širším slova smyslu se kodexem nazývá též svod právních památek vůbec, např. dvanáctisvazkový Codex iuris Bohemici editovaný Hermendegildem Jirečkem (Praha od roku 1867). V této souvislosti termín funguje též jako synonymum pro korpus.


Lit.: ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; HLAVÁČEK, I.-KAŠPAR, J.-NOVÝ, R.: Vademecum pomocných věd historických. Praha 1997; KOHÚT, L.: Typografická úprava knihy. Martin 1960; LJACHOV, V. N.: Nástin teorie knižního umění. Praha 1975; NUSKA, B.: K morfologii historického knižního korpusu kodexového typu. Sborník Severočeského muzea, Historia 8. Liberec 1986, s. 105-122; VANĚČEK, V.: Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Praha 1975; VERVLIET, H. D. L. (ed.): Liber librorum. 5000 Jahre Buchkunst. Genf 1973.

Lex.: VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 173-174.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.