Konvolut (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Konvolut)

Konvolut (z lat. convolvere = svinovat, stáčet, angl. omnibus volume nebo tract volume, fr. recueil de pièces, něm. Konvolut nebo Sammelband) 1. nejméně dvě monografie spojené knižní vazbou do jednoho exempláře jakožto specifické možnosti uchovat ty tiskoviny, které by jinak nechráněny pravděpodobně již dávno podlehly zkáze. Počátkem 20. století byly z důvodů rychlejšího nárůstu fondů v mnoha knihovnách konvoluty demontovány a ty monografie, které nesou stopy dřívější společné prezentace, nazýváme rozvazky.

V pořadí první monografie konvolutu se pojmenovává jako hlavní dílo, další jednotky jsou přívazky (adligáty, alligáty, z lat. alligare = přivázat). Množství přívazků omezovaly jen technické parametry vazby. Přední přídeští některých konvolutů nesou rukopisný seznam (lat. conspectus), opatřený pořadovými čísly přívazků. Tato čísla se pak leckdy vepisovala i na titulní strany. Na jejich vnější okraj býval nalepen papírový proužek, který kvůli snadné orientaci vyčníval přes ořízku.

Z hlediska uspořádání rozlišujeme konvolut původní a umělý. Původní konvolut, který lze s ohledem na dataci přívazků identifikovat soudobou vazbou (často vazbou nakladatelskou), vznikal již v tiskárně či u knihvazače. Spojení několika autorsky nebo tematicky příbuzných monografií shodného formátu zaručovalo lepší odbyt, a majiteli nadto rozšiřovalo čtenářský zážitek. Z velkého množství původních konvolutů uvádíme alespoň dva společně prezentované Černého tisky nábožensky vzdělavatelských próz Jana Okurky Knížka, jenž slouti muože Obživující kořen (Praha 1571) a Knížka tato slove Svítedlnice duši (Praha 1571) nebo dva Adamovy stejnojmenné tisky Historie církevní (Praha 1594), první v podání Flavia Magna Aurelia Cassiodora Senatora a druhý sepsaný Eusebiem Caesariensis.

Dle formy vydání či tematické příbuznosti pořádali konvoluty též soudobí sběratelé a čtenáři. Kupříkladu u nás nejznámnější soubory jednolistů jsou spjaty se jmény Václav Dobřenský z Černého Mostu (tzv. Sborník či Kodex Dobřenského v pražské Strahovské knihovně, dle Kopáčkova číslování 393 jednotek 16. století) a František Gottfried Troilo (Knihovna Národního muzea v Praze, 198 jednolistů 17. století). Umělecká, literární i dokumentární hodnota sbírky jednolistů humanistického básnictví, kterou uspořádal Dobřenský, je srovnatelná s mezinárodně proslulou kolekcí Johanna Jakoba Wicka z curyšské Zentralbibliothek (25 svazků uspořádaných mezi 1559/60-1587/88 obsahuje 429 jednolistů a 499 novinových letáků). V 18. a 19. století čtenáři spojovali kupříkladu dva exulantské tituly, a to Adama Hartmana Historia o těžkých protivenstvích církve české (Zittau? 1756) s Janem Rosaciem Hořovským Koruna neuvadlá mučedlníků Božích českých (Zittau? 1756). Někdy k nim přibyla ještě anonymní Historia o bratru Palečkovi (Zittau? 1756). Obdobná praxe se týkala tzv. špalíčků, které vznikaly amatérským sešitím kramářských písní do jednoduchého usňového obalu.

Jiným typem je konvolut umělý, který vznikal péčí pozdějších majitelů nebo obrozenských knihovníků. Výběr jednotek se řídil hlediskem původce (konvolut autorský, tiskařský), námětem (události vážící se k Bílé hoře) nebo žánrem (administrativní literatura, časopisy, slavnostní kázání, noviny a letáky). Mnoho umělých konvolutů však bylo pořízeno zcela nahodile bez jednotícího kritéria (konvolut mixtní), ba i bez ohledu na souhlasný formát.

2. Jednotnou vazbou nefixovaný soubor akcidenčních tiskovin nebo volné grafiky zpravidla uspořádaný autorsky, tematicky nebo dle reprodukční techniky (např. konvolut plakátů, exlibris).


Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Deutsche Einblattdrucke des 15. bis 18. Jahrhunderts im Prager Sammelbuch des Václav Dobřenský. Gutenberg-Jahrbuch 1979, s. 172-183; BOHATCOVÁ, M.: Jednolisty v curyšské sbírce zvané Wickiana. Bibliotheca Strahoviensis 4-5, 2001, s. 155-170; BOHATCOVÁ, M.: Vzácná sbírka publicistických a portrétních dokumentů k počátkům třicetileté války (Knihovna Národního muzea v Praze sign. 102 A 1-199). Sborník Národního muzea v Praze C 27/1. Praha 1982; KNEIDL, P.: Česká lidová grafika v ilustracích novin, letáků a písniček. Praha 1983; KOPÁČEK, J.: Dobřenského sbírka jednolistů 16. století. Praha 2000 (diplomová práce uložená na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze); MARTÍNEK, J.: Ke studiu pozdních humanistických tisků. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 59-70; MARTÍNEK, J.: O povaze a dochování našeho latinského písemnictví z období humanismu. Listy filologické 1, 1960, s. 128-134 a 2, 1960, s. 269-274; MARTÍNEK, J.: O významu a potřebě zpracování příležitostného latinského básnictví z období humanismu. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 5-6. Praha 1970-1971, s. 279-289; MARTÍNEK, J.: Vnitřní členění humanistických spisů. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 7. Praha 1972, s. 23-38; SENN, M. (ed.): Die Wickiana. Johann Jakob Wicks Nachrichtensammlung aus dem 16. Jahrhundert. Texte und Bilder zu den Jahren 1560 bis 1571. Küsnacht-Zürich 1975; SNÍŽKOVÁ, J.: Sborník Dobřenského. Popis významného dokumentu z konce 16. století. Hudební rozhledy 7, 1954, s. 907-909; STRAKA, C.: Typografická úprava tisků příležitostných koncem 16. století. Ročenka českých knihtiskařů 8, 1925, s. 26-45; ŠTEFAN, J. T.: Grafická výzdoba rukopisů, konvolutů a též původně neilustrovaných knih konce 18. a začátku 19. století. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 1999. Počátky v dějinách knihtisku. Sborník z 8. odborné konference Olomouc, 20.-21. října 1999 (red. A. Hynková). Brno 1999, s. 121-125; ZÍBRT, Č.: Strahovský sborník vzácných tisků příležitostných Václava Dobřenského z 2. pol. věku XVI. Časopis Českého muzea 83, 1909, s. 68-107.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.