Korektor (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Korektor)

Korektor (z lat. corrector = oprávce, angl. proof-reader, fr. correcteur, něm. Korrektor) pracovník tiskárny pečující o jazykovou čistotu sazby. Korektury čili opravy sazečových omylů prováděl v ručním nátisku (obtahu) tiskové formy, a to buď vizuálním porovnáním archu s předlohou, anebo dle diktátu pomocníka. Jakmile sazeč své omyly odstranil, mohlo se přikročit k vlastním otiskům formy. Někdy však korektor nepracoval průběžně, ale četl až definitivně vytištěné archy. Potom tiskové chyby, které v publikaci našel, jednoduše napravila errata. V případech, kdy korektury nepostihly celý náklad, nýbrž jen jeho část, hovoříme o vydání paralelním či vydání variantním.

Větší dílny, fungující v kulturních centrech, zaměstnávaly na tyto práce univerzitně vzdělané literáty. Role humanistů 15. a 16. století byla ovšem podstatně závažnější. Ručili za věroučnou autenticitu vydávaných liturgických a náboženských děl (kastigátor). Tiskárnu navíc zásobovali vlastními úpravami a překlady starších textů, a tím spoluvytvářeli její ediční profil. Například Thomas Anshelm v Tübingen přijal jako korektora Philippa Melanchthona (1497-1560). Johann Froben, působící sám zpočátku jako korektor u Johanna Amerbacha, ve vlastní basilejské dílně zaměstnával od 1511 Beata Rhenana (1485-1547), od 1514 Erasma Rotterdamského (1465/67-1536) a od 1524 Zikmunda Hrubého z Jelení (též Gelenius, 1497-1554). Jiný basilejský tiskař Johann Oporinus (činný 1538-1567) využíval služeb nekatolického bohoslovce a filologa Sebastiana Castaliona (též Castellio, 1515-1563). U Christopha Plantina pracoval filolog Justus Lipsius (1547-1606) atd. Po čase však evropské tiskárny vytvořily dostatečný kánon tištěné literatury a přestaly být závislé na humanistických úpravách starších rukopisných předloh. Poněvadž většinou již vyžily ze snadnějších přetisků, kulturotvorné poslání korektorů se postupně vytrácelo a naopak vzrůstal význam autorské korektury. V menších dílnách korektorské povinnosti zastal sazeč, tiskař anebo v jedné osobě majitel.

Jak spolehlivý korektor zvyšoval prestiž tiskárny, dosvědčuje Aldo Manuzio st., který každému, kdo objevil chybu v sazbě, nabízel zvláštní odměnu. Naopak zaměstnanec Johanna Knoblocha st. (zemř. 1528) vysadil sebrané spisy Giovanniho Francesca Pico della Mirandoly De rerum praenotione libri novem (Strasbourg 1506-1507) s tolika chybami, že k nim musil na poslední chvíli přitisknout patnáctistránková errata. V jejich úvodu editor čtenáře napomenul, aby nalezené chyby nesváděli na autora, nýbrž na sazeče. Henri Estienne ml. ve své rozpravě Artis typographicae querimonia (Genève? 1569) vzpomíná na jednoho mladého zaměstnance, který neznámá slova při korekturách svévolně nahrazoval výrazy povědomými (,porcus‘ prase za ,procus‘ ženich). V některých zemích (např. Francie) bylo již v 16. století úředně nařízeno, neměl-li principál patřičné filologické vzdělání, musel na čtení obtahů zaměstnávat speciálně školenou osobu. O sto let později (1649) mohli francouzští knihkupci prodávat náboženské publikace jen se stvrzenkami o provedených korekturách.

Jedním z prvních českých korektorů, leč jménem neznámý, byl humanista působící přinejmenším roku 1492 v pařížské tiskárně Johanna Higmana. Nejstarším jménem povědomým korektorem liturgických knih u nás byl brněnský kanovník Pavel Reyhel z Ivančic (1476-1480 studoval na vídeňské univerzitě). Jeho jméno je spjato s Grüningerovým tiskem Breviarium Olomucense (Strasbourg 1499) a se Stahelovým a Preinleinovým vydáním Psalterium Olomucense (Brno 1499). Jako čeští korektoři účastnící se Liechtensteinova vydání Bible české neboli Benátské (Venezia 1506) jsou jmenováni Jan Jindřišský z Žatce (nar. ca 1473) a Tomáš Molek z Hradce/L. Norimberskému Hieronymu Höltzelovi pomáhal Mikuláš Klaudyán, prostějovskému Janu Güntherovi korigoval Pavel Vorličný (Aquilinas, dle původu též Hradecký, před 1520 - ca 1569) apod.

Snad nejstarší monografie o korektorově práci nese název Orthotipographia seu Instructionis et admonitionis ad scripta sua in lucem edituros et operas typographicas correcturos (Leipzig 1608). Napsal ji Hieronymus Hornschuh (ca 1573-1616), který si během 1598-1608 prostředky ke studiu na lékařské fakultě opatřoval jako korektor u lipského tiskaře Michaela Lantzenbergera (činný 1590-1612). Témuž tématu se věnoval také Joseph Moxon v dvoudílných Mechanick exercices or the doctrine of handy works, applied to the art of printing (London 1677-1678), anebo Johann Konrad Zeltner Correctorum in typographiis eruditorum centuria (Altdorf 1716). Nejstarší české pojednání přichází v 6. kapitole Janditova díla Grammatica linguae Boëmicae (Praha 1704). Je nadepsáno „Způsob knichtlačitelům [!] obyčejný, dle kterého se napravuje první vytištění aneb correctura“.


Lit.: AMELUNG, P.: Humanisten als Mitarbeiter der Drucker am Beispiel des Ulmer Frühdrucks. In: Das Verhältnis der Humanisten zum Buch (hrsg. von Fr. Krafft und D. Wuttke). Boppard 1977, s. 129-143; DŘÍMAL, J.: [Nenadepsaná recenze Tobolkovy edice Psalteria v Monumenta Bohemiae typographica 11, Praha 1931]. Časopis Matice moravské 57, 1933, s. 385-386; KYNČL, V.: Korektoři v prvních dobách knihtisku. Typografia 30, 1923, s. 17-26; REICHHART, P. G.: Beiträge zur Incunabelkunde. I. Alphabetisch geordnetes Verzeichniss der Correctoren der Buchdruckereien des 15. Jahrhunderts. II. Topographisch-Chronologisch geordnetes Verzeichniss der Druckorte des 15. Jahrhunderts. Wiesbaden 1968; TOBOLKA, Zd. V.: Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. Praha 1930; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.