Korpus

Z Encyklopedie knihy

Korpus (z lat. corpus = tělo, těleso) 1. Corpus iuris civilis soubor norem a výkladů římského práva sestavený na příkaz císaře Justiniana v 6. století. Je základem recepce římského práva do mnoha národních řádů. Skládá se z několika částí, které byly po staletí vydávány v nových redakcích a s novými komentáři či přídavky: Instituce neboli Elementa (oficiální učebnice práva), Digesta neboli Pandectae (několik tisíc excerpt z římské právnické literatury členících se na Digestum vetus, Infortiatum a Digestum novum), vlastní Codex (v úplnosti obsahuje 12 částí) a Novely (dodatky zvané též Authenticae a jednotlivé zákony vyhlášené do roku 565).

Termín Corpus iuris civilis se pro různě řazené části používal již ve středověku, systematicky však od roku 1583. K nejpřednějším komentátorům patřil italský scholastik Bartolus de Saxoferrato ze 14. století. Jeho rukopisně šířená díla se plynule včlenila do literatury šířené knihtiskem: Institutiones (Mainz 1468), Infortiatum (Roma 1475), devítidílný Codex (Mainz 1475), Digestum vetus (Perugia 1476), Digestum novum (Roma 1476) a Novellae (Mainz 1477). V 16. století se proslavil Gregor Haloander jako komentátor a první editor kompletního zákoníku (Nürnberg 1529-1531). Vysokou úrovní textové kritiky prosluly lyonské tisky komentované Dionisiem Gothofredem (1583 a pak nepřetržitě až do 19. století) a německé tisky s komentáři Georga Christiana Gebauera a Georga Augusta Spangenberga (Göttingen 1776-1797) nebo Alberta Kriegela a Mauritia Kriegela (Leipzig 1829-1843). Během 19. století byl celý zákoník překládán také do národních jazyků (francouzsky 1803-1810, italsky 1815, německy 1830). V Čechách 19. století byl tiskem vydán péčí Hermendegilda Jirečka jen překlad Justiniánových Institucí ze strahovského rukopisu 16. století (Praha 1867).

2. Corpus iuris canonici soubor právních předpisů katolické církve. Vznikal postupně mezi 12.-16. stoletím. Zákoník se primárně skládá z dekretů papeže Gratiana a z dodatečně zařazovaných dekretálií Bonifáce VIII., Klementa V. a Jana XXII. Na závěr zákoníku přicházejí tzv. Extravagantes (to jsou knihy zařazené neoficiálně). Tiskem vyšly nejprve Klementovy Constitutiones (Mainz 1460), Bonifáciovy Liber sextus Decretalium s komentáři Johanna Andreae (Mainz 1465) a Gratianova Decreta (Strasbourg 1471). Po těchto prvních vydáních vznikala během 15. století další, bohatě komentovaná vydání. Oficiální edici 16. století představoval tridentský Corpus juris canonici (Roma 1582). Později byly kodifikovány mladší edice (Lyon 1671 a Leipzig 1839). Katolická církev se Corpusem řídila až do vydání papežské sbírky Codex iuris canonici (Roma 1918). Roku 1983 nabyl účinnosti kodex Jana Pavla II.

3. Corpus doctrinae soubor symbolických spisů objasňujících dogmatická východiska luteránské církve. První dílo tohoto druhu připravil Philipp Melanchthon jako Corpus doctrinae christianae (Leipzig 1560 a vzápětí dalších šestnáct vydání, z toho deset latinských). Od roku 1579 byl Melanchthonův Korpus, blížící se svým posláním konfesi, nahrazen obecnější verzí, jejíž pozdější tisk nesl název Formula concordiae (Frankfurt/M. 1581).

4. Soubor panovnických dekretů a aplikací obyčejového práva, např. Corpus novum Saxonicum (Dresden 1660), Corpus iuris Saxonici (Dresden 1672-1673), Corpus iuris Hungarici (Trnava 1696 ve třech dílech). Taktéž vědecká edice starších právních pramenů, např. Corpus iuris Germanici antiqui (Halle/S. 1738).

5. Knižní blok kodexového typu opatřený deskami, pokryvem a eventuálně dalšími ochrannými prvky jako např. kováním, sponami či tkanicemi. V běžné komunikaci se termín korpus nahrazuje souslovím knižní vazba. Charakteristickým rysem gotického knižního korpusu je hranatý (kvádrovitý) tvar, působící masivně i u formátů menších. K ořízce se přistupovalo výjimečně. Hmotnost zvyšovaly dřevěné desky, na něž byly aplikovány kovové ochranné prvky. Hrany desek zůstávaly nezkosené. Na hřbetu nápadně vystupovaly knihařské vazy. Základ technicky dokonalejší vazby položili na prahu renesance středoevropští řemeslníci s přispěním orientálních zkušeností. Dosud platný kánon počítá se zakulaceným hřbetem, vhloubenou přední ořízkou a naklepanou drážkou pro nasazení desek. Korpus tedy působí lehce, nemasivně, a to i u formátů větších. Napomohly tomu také změny knihvazačských materiálů a ústup některých vazebných prvků. Namísto dřevěných desek se totiž prosadila lepenka. Těžší pokryv nahradily jemnější usně, vhodné ke zlacení. Původně masivní kování se stávalo subtilnějším a postupem doby mizelo zcela.

6. Synonymní označení desetibodového písmového stupně známějšího jako garmond.


Bibl.: STUBENRAUCH, M. von: Bibliotheca juridica Austriaca. Verzeichnis der von den ältesten Zeiten bis zum Schlusse des Jahres 1846 in Österreich (außer Ungarn und Siebenburgen) erschienenen Druckschriften … Wien 1847.

Lit.: DICKERHOF-BORELLO, El.: Ein Liber Septimus für das Corpus iuris canonici. Der Versuch einer nachtridentinischen Kompilation. Köln 2002; HOBZA, A.-TUREČEK, J.: Úvod do církevního práva. Praha 1929; HUGELMANN, K. G.: Die deutsche Königswahl im Corpus iuris canonici. Aalen 1966; KASPERS, H. (ed.): Vom Sachsenspiegel zum Code Napoléon. Kleine Rechtsgeschichte im Spiegel alter Rechtsbücher. Köln 1965; KISCH, Q.: Melantchthons Rechts- und Soziallehre. Berlin 1967; MALÝ, K. (a kol.): Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha 1999; MAYR, R. von: Vocabularium codicis Justiniani. Bd. 1-2. Praha 1923-1925; MEDICUS, D.-SEILER, H. H.: Studien im römischen Recht. Berlin 1973; NUSKA, B.: K morfologii historického knižního korpusu kodexového typu. Sborník Severočeského muzea, Historia 8. Liberec 1986, s. 105-122; SCHULTE, J. F. von: Die Geschichte der Quellen und Literatur des canonischen Rechts. Bd. 1-3. Stuttgart 1956; SPANGENBERG, E. P. J.: Einleitung in das Römisch-Justinianische Rechtsbuch oder Corpus iuris civilis Romani. Aalen 1970; STINTZING, R. V.: Geschichte der populären Literatur des römisch-kanonische Rechts in Deutschland. Leipzig 1957; STINTZING, R. V.-LANDSBERG, E.: Geschichte der deutschen Rechtswissenschaft. München 1978; STOBBE, O.: Geschichte der deutschen Rechtsquellen. Bd. 1-2. Leipzig 1965; VANĚČEK, V.: Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Praha 1975.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.