Kovoryt, kovořez

Z Encyklopedie knihy

Kovoryt, kovořez (angl. metal engraving nebo metalcut, fr. gravure sur métal, něm. Metallschnitt) grafická technika tisku z výšky, při níž jsou netisknoucí partie z povrchu kovové desky odstraněny rytím a řezáním. Charakteristickým rysem je proto monumentální kresba, často v detailech kombinovaná se šrotovým tiskem. Souvislost kovorytu a kovořezu s mědirytem lze spatřovat pouze ve shodném materiálu tiskové formy. Zpracovatelská nesnadnost a náročnost vynikne zvláště ve srovnání s technologicky příbuzným, ale manuálně jednodušším dřevořezem.

Techniku znali umělci v Japonsku již po polovině 8. století. Na evropském kontinentu zdomácněla kolem poloviny 15. století jako vzácnější alternativa dřevořezových deskotisků. Volné či na přídeštích knih nalepené jednolisty však přečkaly do dnešních dnů jen vzácně. Od 60. let 15. století (takřka zároveň s dřevořezem) si techniku kovorytu osvojil i knihtisk. Poněvadž síla desek dosahovala sotva 4 milimetrů, štočky knižního dekoru či ilustrací umístěné mezi textovou sazbu musely být podkládány dřevěnými vložkami. Rytecky upravený povrch byl téměř vždy doplněn šrotováním.

Nejstarší užití kovorytového dekoru dokládají iniciály odpustkového listu Paulina Chappeho Indulgentia (Mainz? 1454-1455) a Psalteria cum canticis (Mainz? ca 1455). Obě práce se tradičně přisuzují tiskárně Johanna Gutenberga. Poněvadž však tuto atribuci nelze spolehlivě prokázat, zásluhou ISTC se vžívá náhradní pojmenování Tiskař „B 42“. Nejstarší kovorytovou ilustrací tištěné knihy jsou scény Kristova umučení dochované unikátním fragmentem Leiden Christi (Bamberg? ca 1460), nazývaným též Mariae Freuden und Christi Leiden. Kovorytem tvořené bordury i celostranné náboženské výjevy se staly velmi oblíbeným doplňkem francouzských breviářů a hodinek. K nejstarším patří velmi rané vydání Horae (Paris ca 1488), pořízené nákladem Antoina Vérarda st. v tiskárně Jeana Duprého. Technologie kovorytu byla v Čechách pěstována ještě během 16. století zejména pro kartuše a vlysy ivančické a kralické Tiskárny bratrské.



Bibl.: DELUGA, W.: Einblattdrucke des 15. Jahrhunderts in der Nationalbibliothek in Prag. Prag 2000; HEITZ, P.: Einblattdrucke des fünfzehnten Jahrhunderts. Bd. 1-100. Straßburg 1899-1942; SCHRAMM, A.: Der Bilderschmuck der Frühdrucke, fortgeführt von der Komission für den Gesamtkatalog der Wiegendrucke. Bd. 1-23. Leipzig 1920-1943 (repr. Stuttgart 1981-1990); SCHREIBER, W. L.: Handbuch der Holz- und Metallschnitte des XV. Jahrhunderts. Bd. 1-8. Leipzig 1926-1930 (repr. Stuttgart 1969-1976 v 11 svazcích); SCHREIBER, W. L.: Die Meister der Metallschneidekunst. Nebst einem nach Schulen geordneten Katalog ihrer Arbeiten. Straßburg 1926 (repr. Baden-Baden 1973); SCHREIBER, W. L.: Monumenta xylographica. Die frühesten Erzeugnisse des Holz- und Mettalschnitts. Auktionskatalog der 28. Kunstauktion von Gilhofer & Ranschburg. Frankfurt/M.-Wien 1909.

Lit.: AUDIN, M.: La métalographie et le problème du livre. Gutenberg-Jahrbuch 1930, s. 11-52; FLEISCHMANN, I.: Metallschnitt und Teigdruck. Technik und Entstehung zur Zeit des frühen Buchdrucks. Mainz 1998; KOSCHATZKY, W.: Die Kunst der Graphik. Technik, Geschichte, Meisterwerke. Salzburg 1972; KREJČA, A.: Grafické techniky. Praha 1990; KREJČA, A.: Techniky grafického umění. Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha 1981; KRISTELLER, P.: Kupferstich und Holzschnitt in vier Jahrhunderten. Berlin 1921; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; WEHMER, C.: Ein Metallschnitt des Monogrammisten d in der Prager Universitätsbibliothek. In: Medium aevum vivum. Festschrift für Walter Bulst (hrsg. von H. R. Jauß und D. Schaller). Heidelberg 1960, s. 231-237; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.