Královská tiskárna – Paříž

Z Encyklopedie knihy

Choffardova titulní viněta (Paris 1772). Desormeaux, Joseph Ripault: Histoire de la maison de Bourbon (Paris, Imprimerie royale 1772). Titulní strana prvního dílu s vinětou, signovanou vlevo dole (rytina alegorizuje vlastnosti Bourbonů, například pilnost zobrazením včel a úlu s rodovými liliemi). Antikvariát Meissner (Praha).

Královská tiskárna – Paříž institucionální tiskárna založená roku 1640 Ludvíkem XIII. v pařížském Louvru. Duchovním otcem celého projektu byl kardinál a francouzský státník Armand-Jean Richelieu du Plessis (1585-1642). Prvním ředitelem se stal Sébastien Cramoisy, jehož vystřídal vnuk Sébastien Marbre Cramoisy. Po něm následovali mimo jiné od 1691 Jean Anisson (1642-1721), vnuk Étienne Alexandre Jacques Anisson (1793 odsouzen a gilotinován), François Ambroise Didot a jeho potomci. Roku 1667 státník a ekonom Jean-Baptist Colbert (1619-1683) rozšířil Tiskárnu o grafickou školu, v níž velký vliv uplatnil zejména Sébastien Leclerc st. Národně reprezentativní charakter instituce vyžadoval zaměstnávat nejen vynikající tiskaře a výtvarné umělce, ale i písmaře a písmolijce. Část technického vybavení pocházela z konfiskací (např. matrice Jeana Jannona). Podobně jako v římské Tiskárně Kongregace propagandy víry byly i zde k dispozici bohaté zásoby všech latinských i nelatinských (orientálních) písem. Vlastní písmolijna z prestižních důvodů a ve snaze po odlišení od ostatních francouzských tiskáren začala od roku 1692 na počest Ludvíka XIV. používat nový druh antikvy takzvaného přechodového typu (Philippe Grandjean de Fouchy), který byl od 1811 postupně nahrazen novým souborem vytvořeným Firminem Didotem. Tiskárna, která pod označením Národní existuje dodnes, měnila v souvislosti s politickými změnami svůj statut i název: od 1640 Imprimerie Royale nebo Typographia regia, od 1792 Imprimerie Nationale Exécutive, od 1804 a 1851 Imprimerie Impériale, od 1848 Imprimerie de la République.

Ediční program Tiskárny akceptoval přirozeně pouze literaturu oficiální. Vedle administrativních písemností zde vycházela díla náboženská, mravněvýchovná, filozofická i beletristická. Ve spolupráci se členy francouzské Akademie se zde tiskly též významné tituly naukové. Nejstarší publikací je Thomas a Kempis L’Imitation de Jésus-Christ (Paris 1640), k raným patří též François de Sales L’Introduction à la vie dévote (Paris 1641). Tiskárna dokončovala i devítisvazkovou Polyglotu pařížskou, která vycházela pod názvem Biblia hebraica, samaritana, chaldaica, graeca, syriaca, latina, arabica (Paris 1628-1645). Z iniciativy Sébastiena Cramoisyho byly položeny základy rozsáhlé sbírky literárních pramenů Byzantinae historiae scriptores varii (Paris 1645), jejíž vydávání pokračovalo ještě v 19. století. Reprezentativní funkce plnilo Leclercovo album Labyrinthe de Versailles (Paris 1677) s textem Charlese Perraulta. Vyšlo zde první vydání devadesátisvazkového kompletu Historie naturelle George Louise Buffona (Paris 1752-1805). Tiskárna pod vedením Didotů vynikla také luxusně vypravenými vydáními „ad usum delphini“, totiž Pierre Corneille Theatre choisi (Paris 1783), Jean Racine Oeuvres (Paris 1783) a François de Salignac de La Motte Fénelon Les Avantures de Télémaque (Paris 1783). Pierre Didot zde zhruba v letech 1794-1805 realizoval uznávané éditions du Louvre. Tvořily je tituly jako Vergilius Bucolica, Georgica et Aeneis (Paris 1798), Horacius Opera (Paris 1799). Trojsvazkové Les oeuvres Jeana Racina (Paris 1801-1805) byly soudobými hodnotiteli prohlášeny za vůbec nejdokonalejší typografickou práci všech věků. Když roku 1805 u příležitosti korunovace Napoleona I. navštívil Tiskárnu papež Pius VII., na 150 knihtiskařských lisech se právě vyráběl polyglotní Otčenáš L’Oraison dominicale (Paris 1805). Z produkce Tiskárny je dodnes bibliograficky využíváno prvního vydání Catalogue général des livres imprimés de la Bibliothèque Nationale (Paris od 1897).


Lit.: BERNARD, A.: Histoire de l’Imprimerie royale du Louvre. Paris 1867; BRUN, R.: Le livre français. Paris 1969; CHRISTIAN, A.: Débuts de l’imprimerie en France, l’imprimerie Nationale. Paris 1905; FEBVRE, L.-MARTIN, H. J.: L’apparition du livre. Paris 1971; JAMMES, S. A.: La réforme de la Typographie Royale sous Louis XIV-Le Grandjean. Paris 1962; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.