Kustod (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Kustod)

Kustod (z lat. custos = hlídač, angl. catchword, fr. réclame, něm. Kustos) počáteční slabika prvního slova nové strany umístěná vpravo pod zrcadlem strany předchozí. Při hlasitém i tichém čtení umožňovala kontinuálně napojovat text na rozhraní stránek. Tutéž funkci jako kustody stránkové plnily kustody sazby sloupcové, otiskované pod každým sloupcem (u vícesloupečných dvojjazyčných a polyglotních textů navazovaly samozřejmě v rámci jednotlivých jazyků). Třetím typem byly kustody složkové neboli vrstvové. Poněvadž se nacházely na poslední stránce každého archu, spojovaly text pouze mezi složkami. Všechny typy kustodů zvyšovaly čtenářský komfort stejně jako ostatní vizualizační prvky (apertura, číslování listů a stran, marginálie, rejstřík). Kustody složkové neboli vrstvové ocenil také knihvazač, jemuž společně se signaturami archu usnadňovaly kompletaci knižního bloku. Pokud vezmeme v úvahu, že i do sazby těchto pomocných slabik se mohly vloudit chyby, kustodů lze využít pro ověření intaktnosti exempláře.Pomůcku užívali již písaři středověkých rukopisů (v kodikologii je však zaveden termín reklamanta, z lat. volat znovu, zatímco pojem kustod označuje pořadovou číslici či písmeno složky). Po nesoustavné praxi Petera Schöffera st. v Psalterium cum canticis (Mainz 1457) ji do tištěné knihy převzali italští prvotiskaři 70. let 15. století. Jak nasvědčují Tacitova Opera (Venezia ca 1471-1472), jedním z prvních byl Vindelinus de Spira. Jen o málo později si kustody osvojily i tiskárny Kolíňanů Johanna Koelhoffa st. (1475) a Arnolda Therhoernena (ca 1477). Kustod se tehdy sázel, anebo sporadicky ještě vpisoval, jen na poslední stránku složky. V Čechách první (složkové) kustody nalézáme poněkud opožděně až na počátku 16. století. Pekkova tiskárna s bohatými kontakty na Německo je užila v nerozsáhlém díle Žaltář krátce složený (Plzeň 1521-1531?) a snad tiskař Jiřík Štyrsa je uvedl v druhém domácím vydání Lukášovy bratrské konfese Spis dosti činící z víry, kterýžto latinskou řečí Apologia slove (Mladá Boleslav? ca 1524), vyšlé ponejprv v Norimberku. Do Žaltáře byly přitom v souladu s modernější evropskou praxí zaneseny již kustody stránkové. Od 16. století pak tato pomůcka nedoznala žádných změn a jako anachronismus se počala pociťovat teprve ve 30. až 40. letech 19. století, kdy z tiskařské praxe postupně mizela.



Lit.: SORBELLI, A.: Di una particolare forma di „richiamo“ in antichi incunabuli. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 325-330.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.