Lékařství

Z Encyklopedie knihy

Vyobrazení svalstva (Nürnberg 1551). Vesalius, Andreas: Anatomia deudsch (Nürnberg, Julius Paul Fabricius 1551). Tabule za fol. 25 s anonymním anatomickým mědirytem kopírovaným, jako ostatně všechny ilustrace, dle basilejského vydání Vesalia (1543). Ačkoli šlo o věrné nápodoby, patří dílo k tzv. standardním publikacím ilustrované lékařské literatury 16. století. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. CT I 8.

Lékařství nejstarší oblast naukové literatury psané a vydávané jak formou vědeckých pojednání pro odborné publikum, tak v podobě levnějších, faktograficky i jazykově přístupnějších příruček k potřebě širší laické veřejnosti. Tuto osvětově-zdravotnickou produkci doplňovaly herbáře, regimeny a rady zvané hortus sanitatis. Na pomezí botaniky a farmacie stála farmakopea. Nezbytným doplňkem knih o lékařství byla ilustrace, která se již v nejstarších tiscích z konce 15. století zbavovala určité naivity a ve vazbě na vědecký text přijímala služebné postavení. Vědecká literatura tištěná v 15. a 16. století se orientovala buď na celistvý obor, nebo byla zaměřena speciálně (anatomie, gynekologie, chirurgie, neurologie apod.). Prvním tiskem zpracovávajícím monograficky problematiku jen jednoho orgánu, a to jater, byla až Anatomia hepatis Francise Glissona (London 1654). Mezi nejstarší prvotisky vztahující se k lékařství mimo speciální chiromantie patří: Plinius Historia naturalis (Venezia 1469), Mesue Opera medicinalia (Venezia 1471?), Avicenna Canon medicinae (Milano 1473), Bartholomaeus Metlinger Ein Regiment der jungen Kinder (Augsburg? 1473?), A. Cornelius Celsus De medicina (Firenze 1478) aj. Vůbec nejstarší ilustrace tohoto oboru přináší dílo Johanna Kethama Fasciculus medicinae (Venezia 1491), v němž přichází deset celostranných anatomických a chirurgických lineárních dřevořezů, připisovaných s jistou rezervou Mistru Colonnova Poliphila. Zvláštní význam mělo kritické vydání dosavadních autorit (Galénos, Hippokratés, Averroes, Avicena, Mesue, Rhazes či Serapión), které pořídil Nicolaus Leonicen jako De Plinii et aliorum in medicina erroribus (Ferrara 1492). Pojednání o léčebných pramenech a lázních otevírá literárně činný tiskař Hans Folz spiskem Von den heissen Bädern (Nürnberg ante 1495). Spisek byl vzápětí vydán také v Brně 1495 a reprezentuje, odhlédneme-li od nástěnných minucí vyšlých z českých a moravských tiskáren této doby, první specializovaný lékařský tisk vyrobený u nás.

Mezi nejstarší a nejrozšířenější specializované lékařské odvětví patřilo porodnictví. Pro český terén sehrál obzvláštní roli Eucharius Rößlin st. s naučením Der schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten (Strasbourg 1513), do něhož bylo přidáno jednadvacet drobných anonymních dřevořezů. Modernější kompilát představil Walter Hermann Ryff pod titulem Frawen Rosengarten (Frankfurt/M. 1545). Toto porodnictví mělo 35 anonymních ilustrací a reedice počínaje rokem 1569 byly vybavovány 63 většinou Ammanovými obrázky. Obdobné postavení, zesilované válečnou praxí Evropy, získala chirurgie budovaná na poznání lidské anatomie. Po celostranných zdobně provedených ilustracích Kethamova díla (1491) byla další anatomická zobrazení podle skutečnosti publikována v díle Jacopa Berengaria Commentaria cum amplissimis adolitionibus super Anatomia Mundini (Bologna 1521). Stavbě lidského těla se z hlediska průpravy pro sochaře, kreslíře a malíře věnoval i Albrecht Dürer Vier Bücher von menschlicher Proportion (Nürnberg 1528). Knihu, která byla záhy překládána do francouzštiny, italštiny, holandštiny a portugalštiny, doprovázelo množství dřevořezů dle Dürerových návrhů. Základní spis novodobé anatomie, opravující z autopsie omyly Galéna a jiných starověkých autorit, vydal Andreas Vesalius pod titulem De humani corporis fabrica libri septem (Basel 1543). Za titulním dřevořezem, který svou dynamickou figurální kompozicí patří k mistrovským pracím 16. století, následuje v textu více než 200 anonymních dřevořezů a 23 celostranných obrazů, za jejichž původce se nyní považuje Tizianův žák Jan Stephan van Calcar (1499-1546/50). Z hlediska dějin ilustrace nelze přehlédnout ani Johanna Remmelina s dílem Catoptrum microcosmicum, suis aere incisis visionibus splendens … de novo prodit (Ulm? 1613). Autorovy vrstevnatě pořízené kresby ryté Lucasem Kilianem do mědi jsou zde vlastně prototypem novodobých anatomických atlasů s odklápěcími ilustracemi pro znázornění neviditelných a také utajovaných částí lidského těla. Válečné chirurgii se věnovali dále Hans von Gersdorf Feldtbuch der Wundtartzney (Strasbourg 1517, rozšířené znění tamtéž 1540) a zvláště pak Theophrastus Bombastus von Hohenheim řečený Paracelsus. Ten je autorem trojdílného kompendia Der groszen Wundartzney (Augsburg 1536). Ačkoli některé z dvaadvaceti většinou celostranných dřevořezů tu pořídil takzvaný Mistr Petrarcy, jde o nápodoby starších, prvotiskových předloh, takže výpovědní hodnota Paracelsovy základní empirické práce spočívá více v textu nežli v obrazovém aparátu.
Vyobrazení amputace (Strasbourg 1517). Hans von Gersdorf: Feldtbuch der Wundtartzney (Strasbourg, Johann Schott 1517). Fol. m3a s vyobrazením válečné amputace končetiny. Dřevořez dle předlohy Hanse Weiditze ml. Ačkoli obrazový aparát Gersdorfovy Chirurgie nemá ještě didaktický, nýbrž reportážní charakter, patří dílo k tzv. standardním publikacím ilustrované lékařské literatury 16. století. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DN VI 21/1.

K předchůdcům psychiatrie jsou řazeni Girolamo Cardano De utilitate ex adversis capienda (Basel 1561) a Johann Weyer De praestigiis daemonum et incantationibus ac veneficiis (Basel 1563). Oční lékařství jako jeden z prvních prezentoval Georg Bartisch Ophtalmodouleia (Dresden 1583), následován Samuelem Fuchsem Metoposcopia & Ophthalmoscopia (Strasbourg 1615). Poznatky z anatomie mozku a neurologie významně rozšířil Thomas Willis Cerebri anatomae cui accessit nervorum descriptio et usus (London 1664). Recepci východní akupunktury se věnoval Andreas Cleyer v knize Specimen medicinae Sinicae, sive Opuscula medica ad mentem Sinensium (Frankfurt/M. 1682). Nejstarší dílo věnované výhradně stomatologii sepsal ve dvou dílech Pierre Fauchard Le chirurgien dentiste ou Traite des dents (Paris 1728). Celoevropsky uznávaným kompendiem fyziologie se stala osmisvazková Elementa physiologiae corporis humani Albrechta von Hallera (Lausanne 1757-1766). Fyziologií se spekulativně, ale v pěkně ilustrovaných dílech věnoval Johann Kaspar Lavater, např. čtyřsvazkový Physiognomik. Zur Beförderung der Menschenkenntniß und Menschenliebe (Leipzig 1775-1778). Novodobou teorii kožních onemocnění formuloval poprvé Johann Jakob Plenck Doctrina de morbis cutaneis (Wien 1776). K zakladatelům makrobiotiky je počítán Christoph Wilhelm Hufeland s dílem Die Kunst das menschliche Leben zu verlängern (Berlin 1797) a počátky vakcinace popsal Edward Jenner jako An inquiry into the causes and effects of the variolae vaccinae (London 1798). Základním pojednáním o teprve se formující kardiologii byl Essai sur les maladies et les lésions organiques du coeur et des gros vaisseaux Jeana Nicolase Corvisarta (Paris 1806). Samuel Friedrich Christian Hahnemann odkryl východiska homeopatie v dodnes hledaných knihách Versuch über ein neues Prinzip zur Auffindung der Heilkräfte der Arzneisubstanzen (Berlin 1797) a Organon der rationnelen Heilkunde (Dresden 1810).

Nejstarší lékařské cizojazyčné bohemikum vyšlé tiskem je naučení pražského arcibiskupa Zikmunda Albíka z Uničova, sepsané okolo roku 1422. Pod ustáleným názvem Regimen hominis sive Vetularius (Leipzig 1484) ho vydal Marcus Brandis, činný 1481-1487. Domácí lékařské tisky zpřístupňující jak literaturu původní, tak přeloženou byly v počátečních desetiletích 16. století většinou cíleny více k publiku laickému nežli odbornému, a zůstávaly proto v poloze osvětové. Této orientaci odpovídala též ilustrační praxe, která se vyčerpávala převážně jen symptomatickým titulním dřevořezem. Náleží sem Jana Černého Spis o nemocech morniech (Litomyšl 1506, naposledy v sedmém vydání Olomouc 1633), Jana Chocenského Kniežky o morních příčinách (Litomyšl 1531) nebo O krvi pouštění žilami i baňkami (Praha 1532 s minuční figurou), Johanna Koppa von Raumenthal Knížka o nakažení morním (Praha 1542), Zelotýnův překlad německého spisu Knížka o nakažení povětří aneb O moru od Johanna Gartze ml. (Praha? 1568) atd. Tuto linii, založenou ještě na starší nábožensky traktované epidemiologické literatuře, ukončil až Jakub Jan Václav Dobřenský. Německy, latinsky a česky vydal vědecký spis Veřejná a přirozená před nemocmi obrana (Praha 1679).

Stejné ambice jako protimorová literatura měly i překlady, či spíše adaptace německého porodnictví. To je reprezentováno především Euchariem Rößlinem st. (1513), jehož spisek zčeštil bratrský lékař Mikuláš Klaudyán jako Zpráva a naučenie ženám těhotným a babám pupkořezným (Mladá Boleslav 1519). Klaudyán dokázal do textu opatřit i kopie původních štrasburských ilustrací. Obrazový aparát později hojně využili Jan Günther a navazující Milichthalerové v kompilátu Kniha lékařství mnohých v stavu manželském potřebných těhotných žen a porodných bab Ruoženná zahrádka (poprvé Olomouc 1558). Naopak ilustrace kompilátu Matouše Walkemberského z Walkmberku Zahrádka růžová žen plodných (Praha 1577), která vyšla u Dačického, se opírají o poněkud modernější a instruktivnější dřevořezy Josta Ammana (1569). Melantrichova edice pohotového překladu z Thomase Günthera (1566) Knížka potěšitedlná všechněm těhotným a rodícím manželkám (Praha 1567) ilustrována není.Nejstarší odborná bohemikální literatura byla většinou tištěna za hranicemi a převážně se týkala balneologie. Už před 1495 se objevil spisek Hanse Folze. Později o Karlových Varech napsal Václav Payer Tractatus de termis Caroli Quarti imperatoris (Leipzig 1522), Thomas Jordan vydal Kníhu o vodách hojitedlných neb teplicech moravských (Olomouc 1580). První dílo z oblasti pracovního lékařství uveřejnil jáchymovský lékař a mineralog Georg Agricola Bermannus, sive De re metallica (Basel 1530). Autoři dalších vědeckých prací, taktéž akceptovaných cizinou, byli Tadeáš Hájek z Hájku Aphorismorum metoposcopicorum libellus unus (Praha 1551 a Frankfurt/M. 1584), Adam Zalužanský ze Zalužan Oratio pro anatomia et instauratione totius studii medici in inclyto regno Bohemiae (Praha 1600) a Jan Jesenský Anatomiae Pragae anno MDC … historia. Accessit eiusdem de ossibus tractatus (Wittenberg 1601). Hájek se ve svém díle, doprovozeném 48 dřevořezy, pokusil o výklad duševních stavů člověka dle vrásek a výrazu tváře. Traktát Jesenského popsal žel bez ilustrací první pitvu v Praze, k níž se pojí ještě autorovy Institutiones chirurgicae (Wittenberg 1601). Další vědecký spis na toto téma u Jana Karla Jeřábka publikoval v podobě anatomického atlasu až Šebestián Kristián Zeidler. Atlas je pojmenován Somatotomia anthropologica seu Corporis humani fabrica (Praha 1686).

Nové zahraniční poznatky recipovaly také univerzitní dizertace, např. Jakub Forberger v díle Disputatio medica de pulsu et eius usu (Praha 1642) u nás poprvé publikoval objev krevního oběhu, který zveřejnil William Harvey v Ecercitatio anatomica de motu cordis et sanquinis (Frankfurt/M. 1628). Na evropskou úroveň se česká věda bezvýhradně povznesla počinem trojnásobného doktora a zakladatele soudního lékařství Jana Františka Löwa z Ehrenfeldu Theatrum medico juridicum (Nürnberg 1725). Pozadu nezůstávala ani díla Jana Křtitele Boháče rozpracovávající využití elektřiny v lékařství, např. Dissertacio de utilitate electrisationis in arte medica (Praha 1751), nebo díla Jiřího Procházky jako Commentatio de functionibus systemis nervosi (Praha 1784), Institutiones physiologiae humanae (Wien 1805-1806) a Disquisitio anatomico-physiologica organismi corporis humani ejusque processus vitalis (Wien 1812). První moderní příručku porodnictví s 26 přesnými mědirytovými nákresy publikoval Rafael Johann Steidele nejprve v rodném jazyce jako Lehrbuch von der Hebammenkunst (Wien 1775) a později i v překladech, např. česky K naučení kniha o babském umění s tabulkama vysvětlená (Praha 1778). Nejstarší původní jazykově česká lékařská kniha je Úvod k babení Antonína Jungmanna (Praha 1804). Jungmann je také autorem stati Přehled jmen neduhů v abecedním pořádku (Praha 1833 časopis Krok), v níž ustálil českou odbornou terminologii.


Bibl.: ARNOLD, W.: Verzeichnis medizinischer und naturwissenschaftlicher Drucke 1472-1830, Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel. Bd. 1-16. München 1982-1987; BLAKE, J. B.: A short title catalogue of eighteenth century printed books in the National Library of Medicine. Bethesda (MA) 1979 (repr. Mansfield 1998); CAILLET, A. L.: Manuel bibliographique des sciences psychiques ou occultes. Vol. 1-3. Paris 1912 (repr. Mansfield 1990); DINGLEY, P.: Historic books on veterinary science and animal husbandry. London 1992; DORBON-AINÉ: Bibliotheca esoterica. Catalogue … de 6.707 ouvrages … qui traitent des sciences occultes. Paris 1940? (repr. Brueil-en-Vexin 1975 a Mansfield 1997); DRUGULIN, W. E.: Verzeichnis von 6.000 Porträts von Ärtzten, Naturforschern, Mathematikern, Reisenden und Entdeckern. Leipzig 1863 (repr. Wiesbaden 1973); DURLING, J.: A catalogue of sixteenth century printed books in the National Library of Medicine. Bethesda (MA) 1967 (repr. Mansfield 1999); GOLDSCHMID, E.: Entwicklung und Bibliographie der pathologisch-anatomischen Abbildung. Leipzig 1925; HAYN, H.: Bibliotheca Germanorum gynaecologica et cosmetica. Leipzig 1886; CHOULANT, L. J.: Graphische Incunabeln für Naturgeschichte und Medicin. Enthaltend Geschichte und Bibliographie der ersten naturhistorischen und medicinischen Drucke des XV. und XVI. Jahrhunderts, welche mit illustrierenden Abbildungen versehen sind. München 1924; KRIVATSY, P.: A catalogue of incunabula and 16th century printed books in the National Library of Medicine. Bethesda 1971; KRIVATSY, P.: A catalogue of seventeenth century printed books in the National Library of Medicine. Bethesda (MA) 1989 (repr. Mansfield 1998); NEU, J.: Medical and pharmaceutical books printed before 1800. Madison-Milwaukee 1965; PROKSCH, J. K.: Die Litteratur über die venerischen Krankenheiten. Bd. 1-3. Bonn 1891; PUMPRLA, V.: Soupis starých tisků ve fondech Státní vědecké knihovny v Olomouci. Řada III. Tisky z lékařství a příbuzných oborů z let 1501-1800. Sv. 1-6. Olomouc 1980-1988; SALLANDER, H. (ed.): Bibliotheca Walleriana. The books illustrating the history of medicine and science, collected by dr. Erik Waller and bequeathed to the Library of the Royal University of Uppsala. Vol. 1-2. Stockholm 1955; SCHMID, L.-ROZSÍVALOVÁ, E.: Pražské lékařské disertace. Acta Universitatis Carolinae, Medica 6. Praha 1957; SUDHOFF, K.: Bibliographia Paracelsica. Berlin 1894; SYMONS, H. J. M.-DENHAM, H. R. (edd.): A Catalogue of printed books in the Wellcome Historical Medical Library. 2. edition. Vol. 1-4. London 1976-1995 (repr. New York 1996).

Lit.: BENZING, J.: Zu den ersten Ausgaben des „Rosengarten“ von Eucharius Rößlin. Das Antiquariat 12, 1956, s. 57-58; BURGESS, R.: Portraits of doctors and scientists in the Wellcome Institute of the History of Medicine. London 1973; DRÁBEK, P. (ed.): Tadeáš Hájek z Hájku. In: Práce z dějin techniky a přírodních věd 1. Praha 2000; HERRLINGER, R.: Geschichte der medizinischen Abbildung von der Antike bis um 1600. München 1967; CHOULANT, L. J.: History and bibliography of anatomic illustration in its relation to anatomic science and the graphic arts. Translated and edited by Mortimer Frank. Chicago 1920 (New York 1955); KAŠPAROVÁ, J.: Francouzský překlad Hájkovy „Metoposkopie“ z roku 1565. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 12. Praha 1995, s. 89-97; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; LEIBBRAND, W.: Heilkunde. Eine Problemgeschichte der Medizin. Freiburg 1953; OSLER, W.: Incunabula medica. A study of the earliest printed medical books (1467-1480). London 1914; PUTSCHER, M.: Geschichte der medizinischen Abbildung von 1600 bis zur Gegenwart. München 1972; ROTH-WÖLFLE, L.: Jan Stephan von Kalkar als Illustrator der Anatomie des Vesal. Imprimatur (Neue Folge) 9, 1980, s. 86-100; SINGER, Ch.: Das Zusammenfließen von Humanismus, Anatomie und Kunst. Zu Begriff und Problem der Renaissance (hrsg. von A. Buck). Darmstadt 1969, s. 326-335; SINKULOVÁ, L.: Dějiny československého lékařství. Sv. 1-2. Praha 1965; SUDHOFF, K.: Deutsche medizinische Inkunabeln. Leipzig 1908; SVOBODNÝ, P.-HLAVÁČKOVÁ, L.: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha 2004; ŠINDELÁŘ, D.: Vědecká ilustrace v Čechách. Praha 1973; TALBOTT, J. H.: A bibliographical history of medicine. New York 1970; VINAŘ, J.: Obrazy z minulosti českého lékařství. Praha 1959; VOJTOVÁ, M. a kol.: Dějiny československého lékařství. Svazek 1 (do r. 1740). Praha 1970.

Lex.: HIRSCH, A.: Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte aller Zeiten und Völker. Bd. 1-5, Ergänzungsbd. Berlin-Wien 1929-1935 (repr. Mansfield ca 1996).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.