Malba

Malba (knižní) - výzdoba významných knih od nejstarších dob do vrcholného středověku; ve středověku byly rukopisy velmi bohatě iluminovány. Nejčastěji se jednalo o bohaté zdobení písmen na počátku textu, či jednotlivých kapitol tzv. iniciály, nebo samostatná vyobrazení, tzv. miniatury. Malbu v rukopise prováděl umělec - iluminátor. Malba byla doplněna do vznikajícího dokumentu většinou až když byl text kompletní. Technika se v principu nelišila od nejstarších dob vzniku až do začátku 15. stol. Nejprve bylo nutno podložku budoucího rukopisu povrchově upravit a nanést vhodný podklad (nejčastěji se jednalo o rozbroušení povrchu pergamenu, zatírání pojiva, např. vaječného bílku či pergamenového klihu nebo zatírání vaječného bílku s plavenou křídou). Iluminátor nejprve provedl podkresbu připravované iluminace olověnou, měděnou nebo stříbrnou tužkou. Tyto obrysy potom v dalším kroku zvýraznil černým nebo barevným inkoustem. Potom provedl v celém rukopise zlacení plátkovým zlatem a až poté začal pracovat s barvami. Barvy si iluminátor připravoval sám a nanášel je štětci v jedné, nebo několika vrstvách do požadovaného odstínu. Těsně před nanášením na pergamen se pigmenty a barviva smíchaly s pojivem, které zajišťovalo přilnavost barvy k pergamenu a velmi rychle zasychalo. Nejčastěji se jednalo o arabskou gumu, vaječný bílek nebo vyzinu (klíh z plovacích blan jesetera). Vznik iluminace byl postupný. Poslední operací byla většinou malba drobných ornamentů na zlatě nebo stříbře černým nebo červeným inkoustem a dokončení jemných detailů zlatem. Iluminace iluminátor ještě na závěr přelakoval arabskou gumou nebo vaječným bílkem a povrchově upravil, např. hlazením.