Marginálie (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Marginálie)

Marginálie (1720). Stillenau, Gottwald Caesar von (pseud.?): Leben … Herrn Frantz Antoni … Grafen von Sporck (s. l., s. t. 1720). Pag. 14 nahoře ozdůbky v záhlaví, vlys s císařským orlem a šporkovskými motivy, konturová frakturová iniciála S(E.) na kazetovém pozadí a marginálie. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AO XIV 14.

Marginálie (z lat. margo = okraj, stč. též krajnička, angl. marginal note, fr. note marginale, něm. Marginalie) komentář vysázený zpravidla menším písmovým stupněm na vnějších, nebo na vnějších i vnitřních okrajích stran. Pomáhal při zrakovém vnímání myšlenkově komplikovaného textu, např. v bibli, postile, náboženském traktátu.

Nejjednodušší marginálii tvoří pouhé písmeno anebo číslice. Tato pomůcka rozčleňovala delší kapitoly na menší úseky (A, B, C nebo 1, 2, 3). U prvotisků mohl tento aparát zastupovat v závěrečném tematickém rejstříku chybějící číslování listů a stran. Boční číselné rozřaďovače zavedla už dílna Johanna Fusta a Petera Schöffera st. při sazbě Augustinova díla De arte praedicandi (Mainz před 1466). Nejstaršími písmennými margináliemi je opatřen Sweynheymův a Pannartzův společný tisk Aula Gellia Noctes Atticae (Roma 1469). Do kategorie nejjednodušších marginálií náleží také číslování řádků, s nímž běžně pracuje moderní textologie. Tuto pomůcku snad poprvé zavedl Aldo Manuzio st. u příručky Nicolase Perotta Cornucopiae linguae latinae (Venezia 1499), v níž je na okraji textu pročíslován každý desátý řádek.

Jiný typ marginálií sestával z klíčových slov obsažených v textu. Čtenář dle nich reflektoval buď jednotlivá témata (Avaritia, Constantia, Superbia), nebo hovořící postavy, jak dosvědčuje kupříkladu Therhoernenův tisk Francesca Petrarcy Bucolicum carmen (Köln/R. 1473). Další typ záležel ve zkrácené citaci biblických míst a literárních pramenů (Herolt Discip. 120). Klíčová slova i citace se vyskytovaly zvláště na okrajích biblického textu, kam je poprvé ca 1474 uvedl u příležitosti latinského vydání basilejský tiskař Bernhard Richel (činný 1474-1482). Byly též charakteristickým prvkem mladších tištěných kázání a mravokárných děl, založených na excerpci starších pramenů a stavějících bohatý argumentační aparát na odiv čtenáři. Mezi první české tiskaře, kteří tyto opory zaváděli, patří Oldřich Velenský z Mnichova s Erasmovým dílem Přeutěšená a mnoho prospěšná knieha … o rytíři křesťanském (Bělá/B. 1519) a Mikuláš Konáč z Hodiškova s Husovým textem Dvanácti článkuo víry křesťanské … výkladové (Praha 1520).

Slovní podobu marginálie přesahují rozsáhlé textové vysvětlivky čili glosy (z lat. glossa, angl. a fr. annotation, něm. Anmerkung nebo Glosse). S hlavním textem byly spjaty malými odkazovacími písmeny či typografickými ozdůbkami (křížky, kolečky). Tímto způsobem, známým už ze středověkých rukopisů naukových děl, se počaly sázet nejprve právnické texty, např. Clement V. Constitutiones (Mainz 1460) u Petera Schöffera st., později i hojně komentované bible, např. Robert Estienne nejst. Biblia utriusque Testamenti latina (Paris 1528). Jak vidíme kupříkladu na Bibli české neboli Kralické šestidílce (Kralice 1579-1594), tyto glosy obklopovaly tři a někdy dokonce všechny čtyři strany hlavního textu, a nadto bývaly opatřeny ještě další vrstvou komentářů. Sazeči zahraničních vědeckých publikací zapouštěli rozsáhlejší marginálie hluboko až do pravé části textu a ve výkrojích zrcadla je oddělovali svislými jednoduchými linkami.

Stejné poslání jako tištěné marginálie měly i komentáře a poznámky připojované na okraj textu rukou čtenáře. Jejich charakteristickým rysem bývá bezprostřednost a značná privátnost. Při změnách majitele knihy se časové vrstvy rukopisných marginálií střídají. Rukopisné i tištěné marginálie bývaly někdy uvozovány zkratkou „N.B.“ (lat. nota bene = všimni si dobře) a akcentovány ještě ukazovací ručičkou. Sloužil-li těmto vpiskům prostor mezi řádky (inter lineas), nehovoříme o margináliích, nýbrž o interlineárních glosách. Tištěné meziřádkové glosy jsou charakteristické pro právnickou literaturu. Výjimkou nejsou ovšem ani beletristické tituly, např. Quentelovo vydání Aesopus moralisatus (Köln/R. 1489), ani kazatelské příručky jako Husova Postila … na evangelia, kteráž se čtou přes celý rok (Nürnberg? 1564). Sazba těchto vysvětlujících pasáží se pořizovala výrazně menším písmovým stupněm a byla organizována do plnohodnotných řádků, vsazovaných na sazebnici mezi řádky základního textu.


Lit.: ALSTON, R. C.: Books with manuscript. A short-title catalogue of books with manuscript notes in the British Museum. London 1994; BAĎUROVÁ, A.: In margine - staré přípisky v knihách. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 45-46.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.