Martin Schott

Z Encyklopedie knihy

Vyobrazení amputace (Strasbourg 1517). Hans von Gersdorf: Feldtbuch der Wundtartzney (Strasbourg, Johann Schott 1517). Fol. m3a s vyobrazením válečné amputace končetiny. Dřevořez dle předlohy Hanse Weiditze ml. Ačkoli obrazový aparát Gersdorfovy Chirurgie nemá ještě didaktický, nýbrž reportážní charakter, patří dílo k tzv. standardním publikacím ilustrované lékařské literatury 16. století. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DN VI 21/1.

Martin Schott (též Scotus, zemř. 1499) tiskař ve Štrasburku, který se přiženil do Mentelinovy rodiny a je doložen v letech 1481-1499. Nejstarším známým tiskem je liturgické Plenarium (Strasbourg 1481). Po něm se však Schott zaměřil na čtenářské zájmy měšťanů. Jeho doménou byla bohatě ilustrovaná jazykově německá literatura vzdělavatelská a zábavná, např. Arnoldus de Villa Nova De vinis (Strasbourg ca 1484), Guido de Columna Historia destructionis Troiae (Strasbourg 1489), Historia Alexandri Magni (Strasbourg 1493) apod. Následníkem se stal syn Johann Schott (též IS, ISA, 1477-1548?), který je jako štrasburský tiskař doložen v letech 1501-1548. Dědečka Mentelina prohlašoval za zakladatele řemesla a držitele prvního erbu tiskařů. Za Schottův nejstarší tisk se pokládá Otto von Passau Die vierundzwanzig Alten, oder Der goldene Thron (Strasbourg 1500). Během studií na univerzitách ve Freiburku/B. a v Basileji vytiskl první vydání Gregora Reische Margarita philosophica (Freiburg/B. 1503). O několik měsíců později tento slavný encyklopedický dialog o sedmi svobodných uměních přetiskl Johann Grüninger (Strasbourg 1504). Téhož roku se k reedici odhodlal i Schott (datace předmluvy 30. prosince 1496 byla ještě nedávno mylně považována za čas výroby). Další přetisk Schott pořídil ve spolupráci s basilejským tiskařem Michaelem Furterem (Basel 1508). První vydání Reischova textu provází 46 námětově rozdílných ilustrací. Větší část se připisuje Mistru pozdní Grüningerovy tiskárny, několik jednotlivin vytvořil Urs Graf. Dřevořezy mají buď alegorický ráz, nebo zobrazují astronomické či geometrické přístroje, lékařské jevy, kosmos a Stvoření světa.

Schott mimo to vytiskl na 200 publikací rozmanitého charakteru, např. Claudius Ptolemaeus Geographiae opus novissima (Strasbourg 1513), Martin Luther Das New Testament Deůtzsch (Strasbourg ca 1522), Ulrich von Hutten Expostulatio (Strasbourg? 1523?), Jan Hus [Opera v edici Otto Brunfelse nazývaná dle prvního traktátu] De anatomia Antichristi (Strasbourg? 1524?), Dioscorides Pedacius Pharmacorum simplicium (Strasbourg 1529). Dílna často spolupracovala s umělcem Hansem Weiditzem ml., který jí dodával ilustrace, např. oblíbené Herbarum vivae eiconeb [!] ad naturae imitationem od Otty Brunfelse (Strasbourg 1530-1536) obsahovalo 86 celostranných i menších obrazů rostlin. Autorem několika raně renesančních titulních bordur byl Hans Baldung Grien. Tiskařovy signety měly iniciálový ráz, např. bílá písmena SI nebo ISA na černém pozadí (Iohann Schott Argentinensis).



Lit.: DUPEUX, C.-LÉVY, J. (et al.): La gravure d’illustration en Alsace au XVIe siècle. Vol. 2. Strasbourg 2000; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; SCHMIDT, Ch.: Martin et Jean Schott 1481-1499, 1500-1544. Strasbourg 1893; SCHRAMM, A.: Der Bilderschmuck der Frühdrucke, fortgeführt von der Komission für den Gesamtkatalog der Wiegendrucke. Bd. 19 (Die Straßburger Drucker. 1. Johann Mentelin, Heinrich Eggestein, Georg Husner, Heinrich Knoblochtzer, Martin Schott, Jakob Ebner), Bd. 20 (Die Straßburger Drucker. 2. Johann Grüninger, Johann Prüß, Martin Flach, Peter Attendorn, Thomas Anselm, Bartholomäus Kistler, Friedrich Ruch vom Dombach, Mathis Hupfuff, Wilhelm Schaffener, Johann Schott, Matthias Brans). Leipzig 1936-1937.

Lex.: BENZING (Buchdrucker) 148 a 439; Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 446; GELDNER 1. 70 a 84 = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.; TOOLEY 4. 130. = TOOLEY, R. V.: Tooley’s dictionary of mapmakers. Revised eidition, ed. J. French. Vol. 1-4. Tring 1999-2004.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.