Náklad

Z Encyklopedie knihy

Náklad suma finančních prostředků vynaložená na výrobu určitého počtu exemplářů jednoho vydání. Tvořily ji autorské honoráře za získání textu a ilustrací, platby za dodávku barev a papíru, mzdy zaměstnanců v tiskárně (včetně korektora) a případně výdaje spjaté s úhradou kolku, knihařskými pracemi a s distribucí. I když se profese samostatného nakladatele vydělovala z knihtiskařského řemesla nejpozději v 70. letech 15. století, mnohdy ještě v dobách mladších zajišťoval veškeré prostředky sám výrobce, který byl zpravidla i prodejcem vlastního zboží. Aby minimalizoval obchodní rizika a zajistil rychlejší návrat kapitálu, hledal mecenáše (dle římského boháče Maecenata podporujícího básníky) a uzavíral obchodní partnerství s autory nebo se samostatně působícími knihkupci. Přímá úměra mezi objemem finančních prostředků a počtem vyrobených exemplářů nemá obecnou platnost, avšak oba ekonomické parametry téměř vždy ovlivnily tržní cenu. Z historie knihtisku v Čechách kupříkladu víme, že výroba Münsterovy Kozmografie české (Praha 1554), kterou zajišťovala Tiskárna severinsko-kosořská, přišla administrátora pražského arcibiskupství Jana z Púchova a několik českých pánů a rytířů na 1.230 kop grošů míšeňských (pro srovnání lze uvést, že výstavný dům v Praze bylo možno tehdy pořídit nejméně za 800 kop grošů a že tiskárna a knižní sklad Jiřího Melantricha ml. byly roku 1589 oceněny na 6.000 kop grošů).

2. V knihtisku se pod pojmem náklad (angl. edition, fr. édition, něm. Auflage) rozumí souhrnný počet výtisků jednoho vydání. Vedle homogenního nákladu, jehož jednotlivé exempláře vznikly otiskem nezměněných tiskových forem, a jsou tedy z hlediska textu, sazby, dekoru a ilustrací identické, je třeba rozlišit ještě náklad nestejnorodý. V něm přicházejí exempláře, které se od zbytku nákladu drobně liší a které můžeme z bibliografického hlediska klasifikovat jako vydání smíšené, vydání paralelní anebo vydání variantní.

Poněvadž formy vznikají sazbou kovových písmen, jejich schopnost otiskovat barvu je v podstatě neomezená. Výši nákladu tak určují jen hlediska odbytu (předpokládaný zájem čtenářské či sběratelské obce, výsledky předem vypsané subskripce, kupní síla regionu), technické a ekonomické možnosti výrobce či nakladatele (kapacita tiskárny a papírny, způsob tisku ilustrací, výlohy na výrobu včetně honorářů, novinového kolku apod.) a také rozsah a jazyk textu, jeho obsahové zaměření, společenská funkce a místo publikace v literárním životě společnosti (vydání první, vydání nové). Bylo-li vydání nadáno vrchnostenským privilegiem, tiskař mohl riziko vyššího nákladu podstoupit snáz nežli u nepojištěného patisku. Výše nákladu ovšem není měřítkem kvality literární, umělecké ani řemeslné a už vůbec nemusí korespondovat se skutečným zájmem čtenářů. Takových případů, kdy náklad byl z programových důvodů bojkotován a tiskaři zůstal ležet na skladě, znají dějiny českého knihtisku několik. Lze poukázat na tendenční sbírku protistavovských nařízení Ferdinanda I. Akta těch všech věcí (Litoměřice-Praha 1547), kterou tiskl Bartoloměj Netolický, anebo na Paprockého ilustrované Zrcadlo slavného Margkrabství moravského (Olomouc 1593), vydané u dědiců Bedřicha Milichthalera.

O výši nákladu leckdy informují dedikace, explicity, nakladatelské a knihkupecké seznamy a hlavně archivní materiály (nakladatelské smlouvy, pozůstalosti tiskařů). Ukazuje se, že zejména studium inventářů může zajímavým způsobem korigovat dosud rozšířené představy jak o obchodních schopnostech tiskařů i knihkupců, tak o čtenářských zájmech. Jako příklad titulu, který je našimi badateli jednomyslně považován za zaručený bestseller soudobé četby, budiž vzpomenut Mattioliho Herbář aneb Bylinář … s obzvláštní pilností rozhojněný a spravený skrze Joachima Kameraria (Praha 1596). Lze se oprávněně domnívat, že Daniel Adam z Veleslavína pro toto druhé vydání stanovil náklad dva až tři tisíce exemplářů. Po smrti jeho pozůstalé manželky Anny bylo však roku 1606 inventováno 1062 neprodaných výtisků Herbáře (Bohatcová – Hejnic) a o mnoho let později roku 1640 leželo ladem u Bylinů, nových majitelů melantrišsko-adamovské živnosti, ještě 720 výtisků (Kutnarová). Odhlédneme-li od pochopitelného nezájmu zahraničního trhu kvůli jazykové bariéře, nezbývá než předpokládat, že domácí publikum sytilo své léčitelské a vzdělavatelské potřeby četnými tituly z Německa i prvním vdáním českého Herbáře 1562, a o zakoupení reedice s vysokou pořizovací cenou (6 kop grošů míšeňských) již tak soustředěný zájem neprojevilo.

Teprve na přelomu 19. a 20. století se ustálil obyčej uvádět výši nákladu na rubu titulního listu, anebo na konci publikace v tzv. tiráži (z fr. tirage = náklad). Ke specifickým zvyklostem nakladatelů německy mluvících zemí dodnes patří načítání nákladu (např. z údaje „2. Auflage, 6.-10. Tausend“ lze soudit, že první vydání bylo vyrobeno v objemu 5.999 výtisků). Nerozprodané zbytky nákladu byly prodávány se slevou (trade sales). Jinak končily po čase jako makulatura, nebo byly pro knižní trh vhodně aktualizovány (např. v podobě vydání obálkového). Od 19. století, kdy se vracejí z distribuční sítě kamenným nakladatelstvím zpět, jsou označovány termínem remitenda (lat. remittendus = mající být poslán zpět, angl. return, fr. bouillon, něm. Remittende).

Průměrný náklad nejstarších prvotisků dosahoval 100-200 exemplářů. S rostoucí úrovní tiskařského a papírnického řemesla a mohutnějícím knižním trhem se náklad v závěrečných desetiletích 15. století zvýšil a hranice rentabilnosti a zisku se pohybovala mezi 300-400 prodanými výtisky. U vždy hledané literatury právnické nebývaly výjimkou náklady o něco vyšší, ale raritních počtů dosahovaly již před rokem 1500 jen odpustkové listy. Uvádí se, že německý rodák Johann Luschner (činný 1495-1507) připravil v Barceloně 1498 jedno vydání o 18.000 kusech. Gutenbergova latinská bible zvaná zkráceně dle počtu řádků „B 42“ (Mainz ca 1454?-1455) byla vyrobena zhruba v 150 exemplářích na papíru a 30 na pergamenu. Tiskaři Konrad Sweynheym a Arnold Pannartz vyprodukovali v Itálii 36 titulů, jejichž celkový náklad zveřejnili v knihkupeckých nabídkách (12.475 exemplářů, to je zhruba 350 otisků na jedno vydání). Explicity s výrobními údaji zařazoval do knih kupříkladu Johannes de Spira (100 + 200 exemplářů Ciceronova díla z roku 1469). O počtu výtisků se zmiňují také dedikace prvotisků Matthiase Morava (2.000 exemplářů Caracciolovy postily 1489) aj.

Od 16. století byly s ohledem na rostoucí vzdělanost měšťanské třídy realizovány již náklady početnější, průměrně 1.000-1.500 exemplářů. Ty staré tisky, které provázela velká společenská poptávka, dosahovaly ovšem počtů vyšších. Náklad 4.000-5.000 měla kupříkladu některá Lutherova díla vyrobená Melchiorem Lotterem ml. Táž čísla se až do 18. století obecně udržovala i při výrobě kalendářů či pranostik. Naopak příležitostné tisky humanistického básnictví, určené pouze úzké vrstvě odběratelů, vznikaly zhruba v 200 exemplářích. Soukromé tisky mívaly náklady ještě nižší (např. Schönspergerovy bibliofilie pro Maxmiliána I. byly rozmnoženy jen asi v 10 exemplářích, několik desítek mnohdy nepřekročili ani Elzevierové). Výrobci bohemikální literatury k příliš vysokým nákladům netíhli ani u oblíbených historií a kronik (např. Dubraviovo dílo u Jana Günthera 100 exemplářů, Hájkův text v Tiskárně severinsko-kosořské 1.000), ba ani u nekatolických biblí (první vydání Bible hallské 1722 vzniklo v 500 exemplářích). Bartoloměj Netolický pořídil Akta 1547 z donucení ve vysokém nákladu 3.000 kusů, ale pro čtenářský nezájem je nerozprodal. Zatímco Jiří Melantrich st. s nákladem ca 2.000 exemplářů vyráběl jen Bible, Mattioliho Herbář a Ferovu Postilu, jeho pokračovatel Daniel Adam v těchže počtech vytiskl již čtvrtinu své produkce.

Během 17. století se knižní náklady důsledkem společenské krize a ekonomické deprese upravovaly ve všech evropských tiskárnách směrem dolů. K oživení došlo až počátkem 18. století. Zahraniční dílny vyráběly časopisy v průměrném počtu 500 výtisků, naukovou literaturu 500-1.500, beletrii a noviny 500-3.000, administrativní tisky 500-5.000, slovníky 3.000-7.000 a kalendáře do 10.000 výtisků. Oživení v Čechách a na Moravě je patrné až od 80. let 18. století. Pětitisícové počty Tolerančních kalendářů Václava Matěje Krameria jsou obdivuhodné i z celoevropského pohledu. Předpokladem dalšího navyšování nákladů na počátku 19. století byla industrializace tiskáren a ovšemže i růst čtenářské obce, reforma školství apod. Zatímco tehdy byl obecně za velmi úspěšný považován náklad 10.000 výtisků, v polovině století se už počítalo s objemem 50.000 (tento počet charakterizuje vydání masové) a o sto let později dokonce s dvojnásobkem. Kupříkladu páté vydání desetidílné encyklopedie nakladatelství Brockhaus (1818-1820) mělo 12.000 exemplářů, Johann Friedrich von Cotta pořídil Schillerovy Sebrané spisy (1822) dokonce v 50.000 exemplářích. Nízké náklady českého básnictví počátku 19. století odrážely neuspokojivý technický stav tiskáren i nedůvěru výrobců a nakladatelů, plynoucí z malého zájmu čtenářů o původní domácí tvorbu. Namátkou lze vzpomenout náklad Čelakovského sbírky Ohlas písní ruských (1829), který činil 500 výtisků, anebo náklad Máchova Máje (1836) v počtu 600 výtisků. Jak ukazují potíže obou autorů s distribucí, i to bylo mnoho.

3. V umělecké grafice souhrnný počet otisků tiskové formy bez nátisků zkušebních. Kvantitu a kvalitu nákladu ovlivňují materiál formy, povaha tisknoucích elementů a způsob nanášení tiskařské barvy. Nejvyšší náklad dovoluje tisk z výšky (dřevořez a dřevoryt až 15.000 otisků), dále následuje tisk z hloubky (oceloryt 10.000, mědiryt dle některých údajů až 4.000, lept 200-300, mezzotinta 50, suchá jehla 50) a tisk z plochy (litografie ca 2.000).


Lit.: DÜSTERDIECK, P.: Buchproduktion im 17. Jahrhundert. Eine Analyse der Meßkataloge für die Jahre 1637-1658. Archiv für Geschichte des Buchwesens 14, 1974, sl. 163-220; FUHRMANN, O. W.: Über die Auflagenhöhe der ersten Drucke, nebst Bemerkungen über den Verlauf der Erfindung Gutenbergs. Mainz 1956; HONL, I.: Co stála největší česká kniha? Ročenka československých knihtiskařů 18, 1935, s. 51-55; KRIEG, W.: Materialien zu einer Entwicklungsgeschichte der Bücherpreise und des Autoren-Honorars vom 15. bis zum 20. Jahrhundert. Nebst einem Anhange: Kleine Notizen zur Auflagengeschichte der Bücher im 15. und 16. Jahrhundert. Wien-Zürich 1953; KUNZE, H.: Gelesen und Geliebt. Aus erfolgreichen Büchern 1750-1850. Berlin 1953 (repr. 1963); KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 15. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1975; KUNZE, H.: Geschichte der Buchillustration in Deutschland. Das 16. und 17. Jahrhundert. Textband. Frankfurt/M.-Leipzig 1993; ŠIMEČEK, Zd.: Geschichte des Buchhandels in Tschechien und in der Slowakei. Wiesbaden 2002; WIDMANN, H.: Geschichte des Buchhandels vom Altertum bis zur Gegenwart. Teil 1-2. Wiesbaden 1975.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.