Nárožní kování

Z Encyklopedie knihy

Mosazné nárožní kování s čtvercovou základnou a s výběžky ve tvaru stylizovaných lilií je zdobeno rytým motivem laně (?) okusující větev. Ze základny blíže k nároží vyrůstá kbelíková, kónicky se zužující pukla. Kolem 1472. Biblia, tisk Štrasburk, c. 1472. Olomouc, Vědecká knihovna, III 300028
Mosazné nárožní kování deltoidního tvaru na pozdně gotické vazbě. Je zdobeno výdutěmi, prořezáváním, ozdobným vykrajováním, rytou vegetativní výzdobou a pro větší efekt podloženo narůžovělým papírem. Národní knihovna ČR, sign. Teplá D 63, detail přední desky

Gotické knižní vazby bývaly zpravidla opatřovány nárožním kováním (nárožnicemi), které krylo rohy desek. Často bylo zahnuté a chránilo i nárožní hrany. Někdy je doplňovalo hranové kování, které chránilo úseky hran mezi nárožími. Nárožní kování bylo uplatňováno jen na vazbách s dřevěnými deskami a v průběhu 16. století se tedy postupně vytrácí. Na rozměrnějších svazcích s dřevěnými deskami bylo ovšem užíváno i později až do 17. století. Nárožní i středové kování chránilo desky i jejich pokryv před poškozením. Vedle ochranné funkce ale záhy převzalo i funkci výzdobnou. Mělo buďto masivnější podobu odlévanou z mosazi či bronzu anebo lehčí podobu vystřihávanou z mosazného či měděného plechu a zdobenou prosekáváním, vykrajováním, rytím, a tepáním. Perforované kování bývalo pro  zvýraznění podkládáno barevným textilním, koženým či papírovým podkladem. Podle stylu i techniky jeho výzdoby můžeme upřesňovat dataci vazeb. Knihvazači si kování sami nevyráběli, ale kupovali je od specializovaných pasířů, kovářů, odlévačů či jiných kovořemeslníků. K desce se přichycovalo pomocí hřebíčků.

Na gotických vazbách zprvu převládalo odlévané nárožní kování, které mívalo nejčastěji kvadratický, trojúhelníkovitý či čtvrtkruhový tvar a bylo zdobeno florálními či zvířecími motivy. Později se užívalo především na objemnějších svazcích. Na méně náročné či méně objemné rukopisy se aplikovalo kování zhotovené nejčastěji z mosazného plechu. Později u nárožního kování převládl protáhlejší deltoidní tvar se zdobně vykrajovanými okraji. Ze základny blíže k nároží vyrůstala kbelíčkovitá, pánvičkovitá nebo knoflíkovitá pukla (někdy byl v základně otvor, kam se přibila samostatná pukla). Vystouplé pukly nárožního a středového kování zabraňovaly, aby se pokryv desek nedotýkal přímo podložky a nedošlo k jeho poškození. Na renesančních vazbách s dřevěnými deskami již kování běžně nebývá aplikováno či má podobu jen lehčích nárožnic, které lemují pouze vlastní nároží desky.

Lit.: ADLER, G.: Handbuch Buchverschluss und Buchbeschlag. Wiesbaden 2010, s. 42–44, 76–80, 103–110; ĎUROVIČ, M. a kol.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha – Litomyšl 2002, s. 376, 388–389; HANEBUTT-BENZ, E.: Bucheinbände im 15. und 16. Jahrhundert. In: Die Buchkultur im 15. und 16. Jahrhundert. Bd. 1. Hamburg 1995, s. 302; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s.  95–97; SOJKOVÁ, K.: Kovové prvky v knižní vazbě. Terminologie, vývoj, výroba, restaurování a konzervace. Pardubice 2011, s. 60–66. 

Autor hesla: Kamil.boldan