Neumová notace métská

Z Encyklopedie knihy

Métské nebo také lotrinské či laonské neumy (Messine neumes, notazione metense) patří k důležitým notačním systémům evropského středověku. Tato původně bezlinková notační soustava se rozvinula v dnešní severovýchodní Francii (Metz, Reims, Laon, Cambrai, St. Amand) na základě starších bretonských neum. Méty (Mety, něm. i franc. Metz) byly významným liturgickým centrem Franské říše, mimo jiné zásluhou místního arcibiskupa Chrodeganga († 766), kterého král Pipin Krátký pověřil reformou liturgie a jejího zpěvu. Vznikla římsko-galská syntéza liturgického zpěvu, „cantus more romano“ nebo „cantilena metensis“. Reformu podporoval také císař Karel Veliký. Později métské neumy expandovaly do dalších míst, např. severní Itálie (Lago di Como a Vercelli), jižní Belgie, Německa a Rakouska. Od 12. století je nacházíme zapsané na notových linkách.

Typickým znakem métských neum je clivis ve tvaru čísla 7 a časté používání samostatné háčkovité neumy, tzv. uncinu. V českých fondech se nacházejí rukopisy a rukopisné fragmenty notované métskou notací na linkách (např. některé svatojiřské rukopisy, z nichž přípis v lekcionáři Praha NK XII E 16 datujeme do 2. poloviny 13. století; dále např. ve sbírce fragmentů Knihovny Národní muzea aj.). Mnohem rozšířenější na našem území byla notace métsko-gotická.

Métské adiastematické neumy jsou použity jako jedna ze tří notací Graduale Triplex, a to podle rukopisu Laon 239 z konce 9. století.

Lit.: BILLECOCQ, M.-C.: Lettres ajoutées à la notation neumatique du codex 239 de Laon, in: Études grégoriennes, tome XVII, p. 7–144, 1978; CONTRENI, J. J.: The cathedral School of Laon from 850 to 930. Its Manuscripts and Masters, Mnichov 1978; DEMOLLIèRE, Ch.-J.: L´art du chantre carolingien: Découvrir l´esthétique premiére du chant grégorien, Woippy 2004; LALINSKÁ-SERRA, J.: Melodické formule jako formotvorný prvok gregoriánského chorálu, vyd. Katolícka univerzita v Ružomberku, Martin 2015.

Autor hesla: Dagmar.stefancova