Nicolas Jenson

Z Encyklopedie knihy

Rotunda Nicolase Jensona (Venezia 1475). Repro: Muzika 1963.

Nicolas Jenson (též Gallicus, Gensone, Ienson, Jençon, Jeson, Xanson, Yenson, 1420-1480) písmař a tiskař v Benátkách. Pocházel z francouzského města Sommevoire. Archivní prameny se zmiňují o tom, že roku 1458 byl vyslán králem Karlem VII. na zkušenou do Německa. Zakotvil-li u Johanna Gutenberga, kde mohl získat první zkušenosti s knihtiskem, není jisté. Původní povolání rytce razidel ho plynule přivedlo také k tvorbě tiskového písma. Předpokládá se, že písmařské aktivity zahájil v Subiacu u Konrada Sweynheyma a Arnolda Pannartze. Mimo to je pravděpodobné, že během roku 1469 se zdokonaloval též v benátské tiskárně Johanna de Spiry.

Antikva Nicolase Jensona (Venezia 1470). Repro: Muzika 1963.

V Benátkách tiskl samostatně od Spirovy smrti 1470 do roku 1480 (ještě 1481 však nesly jeho jméno některé publikace dokončené v dílně Johanna de Colonia, s nímž a několika dalšími Jenson vytvořil na konci svého života kapitálovou společnost). Činnost tiskárny je dnes doložena asi 150 tituly. Již na počátku (po uplynutí pouhého roku od prvého pokusu Johanna de Spiry) připravil dokonalou podobu křehké tiskové antikvy raného typu. Nebyla již pouhou reprodukcí humanistických kaligrafických předloh, ale měla typograficky jasný a čitelný písmový řez, který potlačoval kontrast slabých a silných tahů a upřednostňoval technický potenciál knihtisku. Toto písmo přichází poprvé v dílech Eusebius Caesariensis De evangelica praeparatione (Venezia 1470) a Marcus Tullius Cicero Epistolae ad Brutum (Venezia 1470). Při sazbě zde byla užita ještě jiná novinka, a to reprezentanty namísto definitivních iniciál. Také další tituly antických klasiků, humanistické, právnické a náboženské literatury byly sázeny touto antikvou, např. Laurentius Valla Elegantiae linguae latinae (Venezia 1471), Plinius Historia naturalis (Venezia 1472), Gratianus Decretum (Venezia 1474), Bartolus de Saxoferrato Super tribus ultimis libris Codicis (Venezia 1477), Antoninus Florentinus Summa theologica pars I-IV (Venezia 1477-1480) atd. Typografický materiál skončil v Manuziově dílně.

Jensonova benátská antikva se stala měřítkem kvality všech mladších variant. V jistém slova smyslu byla překonána až takzvanou aldinskou antikvou Francesca Griffona. Po více než čtyřech stoletích se Jensonem inspiroval obroditel knižní kultury a autor nejstarších novodobých bibliofilií William Morris (1834-1896). Jeho nové, a přitom nejvydařenější písmo, těžící z Jensonovy antikvy, se nazývá Golden-Type (1892).



Lit.: BULLEN, H. L.: Nicolas Jenson, printer of Venice. His famous type designs and some comment upon the printing types of earlier printers. San Francisco 1926; KOHÚT, L.: Kapitoly z výtvarných dejín knihy. Bratislava 1970; LOWRY, M.: Venetian printing. Nicolas Jenson and the rise of the roman letterform. Herning 1989; MUZIKA, Fr.: Krásné písmo ve vývoji latinky. Sv. 1-2. Praha 1963; WOLF, R. (ed.): Altmeister der Druckschrift. Frankfurt/M. 1940.

Lex.: BORSA (Itálie) 1. 186 = BORSA, G.: Clavis typographorum librariorumque Italiae 1465-1600. Vol. 1-2. Bibliotheca bibliographica Aureliana, 35. Baden-Baden 1980.; GELDNER 2. 65-66. = GELDNER, F.: Die deutschen Inkunabeldrucker. Ein Handbuch der deutschen Buchdrucker des XV. Jahrhunderts nach Druckorten. 1. Bd. Das deutsche Sprachgebiet, 2. Bd. Die fremde Sprachgebiete. Stuttgart 1968-1970.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.