Notační systém

Z Encyklopedie knihy

(něm. Notation, Notenschrift, Tonschrift, angl. a franc. notation)

V širším smyslu též notace, notopis, notové písmo. Jedná se o různé soustavy grafických prostředků, vyvinuté pro zápis hudby. Latinské slovo nota (= znamení, značka, písmeno) se už v raném středověku používalo pro znak určený k záznamu hudby. Z nosičů, na něž se hudba zapisovala a zapisuje, mají pro knižní kulturu největší význam pergamen a papír.

Notační systémy vždy reflektují stávající vývoj písma a potřeby, které na notaci kladou různé skladebné techniky a interpretační praxe. Důležitým podkladem pro jejich rozvoj byla také hudební teorie a nutnost kodifikovat liturgické či rituální projevy. V českých pramenech představují první propracované notační systémy neumová a chorální notace.

Lit.: PLOCEK, V.: Teorie a dějiny notace. In: Hudební věda, svazek II, Praha 1988, s. 591–606; RYBARIČ, R.: Vývoj európskeho notopisu, Bratislava 1982; ZATLOUKALOVÁ, Z. – FUKAČ, J.: Notace. In: Slovník české hudební kultury, Praha 1997, s. 620–626.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.