Officium divinum

Z Encyklopedie knihy

(ang. liturgy of the hours , něm. Stundengebet, franc. liturgie des heures)

V liturgii katolické církve má vedle slavení Eucharistie druhé důležité místo officium divinum: tj. posvátné officium, „hodinky“, liturgie hodin, denní modlitba církve. Navazuje na raně křesťanskou praxi společné modlitby. Postupně bylo nutné dát této modlitbě řád a zasadit ji do určených denních i nočních hodin, přičemž velký vliv na utváření officia měla mnišská společenství východní i západní církve a učení pouštních otců. Významným způsobem ovlivnil strukturu officia sv. Benedikt (6. století), který s ohledem na dosavadní praxi ustanovil ve své řeholi tyto „hodinky“: matutinum, ranní chvály (laudes), dále primu, tercii, sextu, nonu, nešpory (vesperae) a kompletář. V této podobě se denní modlitba církve, nazývaná také modlitbou breviáře, v zásadě praktikovala až do reformy formulované v konstituci Sacrosanctum concilium – koncilního dokumentu datovaného rokem 1963. Hodinky se dělí podle své závažnosti na horae maiores (matutinum, laudy a nešpory) a horae minores (ostatní). Podobně jako ve mši i zde jsou části neproměnné a části proměnné podle svátků.

Officium nebylo liturgickým úkonem pouze řeholních společenství, ale také kléru. Podle odlišností, zejména podle kalendáře a rozsahu modliteb, pak rozlišujeme ritus sekulární (katedrální, římský, cursus saecularis) a ritus monastický (mnišský, cursus monasticus). K tomuto základnímu dělení přistupují další varianty podle místní tradice nebo podle tradice v jednotlivých řeholích. Zvlášť po Druhém vatikánském koncilu se rozšířila modlitba officia i mezi laiky.

Texty a zpěvy k officiu byly zapisovány v knihách hodinek (liber horarum, „hodinky“), viz např. Hodinky mariánské (KNM V H 36, po 1390), v breviářích a antifonářích. Ve východní církvi měla sbírka modliteb podobná breviáři název horologium. Z hudebního hlediska převládá v officiu zpěv žalmů, antifon a responsorií, zařazeny jsou také hymny a cantica. Specifickým typem byla rýmovaná officia, která spolu s hymny představují původní literární tvorbu a jejichž hudební složka byla složitější. Tridentský koncil rýmovaná officia většinou z liturgie odstranil. V Jistebnickém kancionálu (KNM II C 7) se nachází první český překlad některých částí officia.

Lit.: ADAM, A.: Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha 2001; BRODSKÝ, P.: Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze. Praha 2000; PATIER, D.: L’ office rythmique de Sainte Ludmila. In: Études grégoriennes 21, 1986, s. 49–96; REYNAL, D. de: Théologie de la liturgie des heures. Paris 1978; TESAŘ, S.: Oficium. In: Slovník české hudební kultury, Praha 1997, s. 639–640.

Autor hesla: Dagmar.stefancova