Opus ruralium commodorum libri XII Piera de Crescenzi

Z Encyklopedie knihy

Nejstarší středověká encyklopedie o zemědělství je vrcholným dílem italského právníka Piera de΄ Crescenzi (též Pietro de Crescenzi, lat. Petrus Crescentius), které vytvořil v období 1304 -1309, tedy zhruba ve svých sedmdesáti letech. Ve své době představovala Crescenziho encyklopedie základní a vyčerpávající dílo využívající antické a arabské prameny, středověkou latinskou literaturu a v neposlední řadě vlastní zkušenosti autora, s cílem popsat všechny oblasti středověkého zemědělství.

Dvanáctidílný spis pojednává o užitku rostlin, o pěstování ovocných stromů, vinné révy a celé řady plodin včetně 185 rostlin vhodných pro medicínu a výživu. Dále zahrnuje péči o lesy, louky a pole. Je cenným dokladem o podobě a druhu středověkých zahrad. Další části díla jsou zaměřeny na chov zvířat, včelařství, sokolnictví, myslivost a meteorologické vlivy. 

Přestože je dílo jako celek spíše scholastickou encyklopedií, jeho jednotlivé části bývaly předmětem zájmu rozmanitého druhu čtenářů. Zatímco z kapitoly věnované bylinám čerpali patrně nejvíce lékaři a lékárníci, díly o zahradách a o lovu byly oblíbenou četbou šlechty. Řeholní společenství zase využívala encyklopedii jak při výuce, tak při praktické správě statků a manuální práci. O častém využívání díla svědčí poměrně velké množství dochovaných rukopisů (Fratiho seznam z roku 1933 eviduje v evropských knihovnách 94 latinských rukopisů).

Význam spisu pro širší veřejnost potvrzují i překlady do lidových jazyků. Již kolem roku 1350 vznikl překlad do toskánštiny dochovaný ve více než 20 rukopisech. V roce 1373 následoval první překlad do francouzštiny, který se dochoval v 15 rukopisech většinou pod názvem Rusticon. Patrně během 14. století bylo dílo přeloženo do němčiny a dochovalo se ve čtyřech rukopisech. Ačkoliv překladatel německé verze není znám, určitá fakta svědčí o tom, že překlad patrně vznikl v českých zemích. Evropským badatelům zůstává téměř neznámý velmi zdařilý překlad do češtiny z doby kolem roku 1500, dochovaný v jediném rukopisu uloženém v Knihovně Národního muzea sign. V E 26.

Do Čech se encyklopedie dostala pravděpodobně již v době Karla IV., nejspíše díky intenzivním kontaktům českých studentů s univerzitou v Bologni. Ve fondu Národní knihovny se dochovalo 5 latinských opisů tohoto díla. Pouze jediný z nich má dataci z roku 1390 (sign. NK ČR IV C 26) a původně patřil zámožnému pražskému měšťanu Šimonovi od Bílého Lva, který jej roku 1433 odkázal pražské obecní knihovně.

Nejvzácnější z latinských opisů, psaný kaligrafickou bastardou, je pergamenový kodex z období 1410-1418 (sign. NK ČR VII C 8). Rukopis není úplný, neboť mu schází pátá kniha o stromech. Obsahuje 10 figurálních iniciál umístěných na počátku každé knihy s výjimkou čtvrté, kde zůstalo prázdné místo pro obrázek. Význam rukopisu tkví především v jeho ikonografii inspirované naučným textem. Miniatury představují práci na poli, v sadu, chov domácích zvířat, lov, tesaře při stavbě domu a pokrývače. Iluminátorovým východiskem byl nejspíše okruh Geronského martyrologia, jak dokládají tvary poměrně bohatého vegetativního ornamentu, který má vyšší výtvarnou úroveň nežli složka figurální. Majitelem třetího dochovaného kodexu (sign. NK ČR V E 15) byl jistý lékař Tomáš z pražské nazaretské koleje založené 1419. Další rukopis (sign. NK ČR I D 39) původně patřil lékaři Martinovi z Třeboně, později se stal vlastnictvím Petra Voka z Rožmberka, neboť nese jeho exlibris z roku 1609. Podle dalšího rukopisného přípisku z roku 1718je zřejmé, že se dostal do knihovny augustiniánského kláštera v Třeboni. Z posledního Crescenziho rukopisu (sign. NK ČR VIII D 28) se dozvídáme pouze cenu dvě kopy, za kterou byl patrně v 15. stol. získán.

Crescenziho dílo bylo hojně využíváno i v následujících staletích, kdy jeho šíření silně podpořil knihtisk. Jen do roku 1500 vyšlo 13 vydání ve 4 jazycích.

Elektr. kopie: VII C 8, fol. 11v


Lit.:

ŠIMEK, J.: Zahradní umění Piera de' Crescenzi. Osmá kniha zemědělské encyklopedie Ruralia commoda z let 1304-1309. Uherský Brod 2007.

ŠMELHAUS, V. – NERADOVÁ, K.: Crescenti Bohemi : Partem primam libros 1-6 continentem . Pragae 1968.

BAUMAN, J.: Tradition and Transformation: The Pleasure Garden in Piero de' Crescenzi's  Liber ruralism commodorum. In:  Studies in the History of Gardens and Landscape Design 22, 2002.

CALKINS, R. G.: Piero de' Crescenzi and the Medieval Garden." In Medieval Gardens, 157-173. Washington, D.C. 1986.

STEJSKAL, K. – VOIT, P.: Iluminované rukopisy doby husitské. Praha 1991.

Autor hesla: Jindrich.marek