Ordinarium missae

Z Encyklopedie knihy

(čes. mešní ordinárium, angl. ordinary, něm. Ordinarium, franc. ordinaire de la messe)

Latinský termín ordinarium je odvozen od slova ordo (= řád), proto se někdy používá synonymní sousloví mešní řád (mešní pořádek). Závazné a písemně fixované texty křesťanské bohoslužby se vyvíjely v průběhu 4. – 6. století. Některé se proměňovaly během církevního roku a patří do tzv. propria, jiné byly neměnné. Neměnné části, které byly určeny pro recitování nebo zpěv nahlas, případně za aktivní účasti věřící obce, tvoří mešní ordinarium: jsou to Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus (Benedictus) a Agnus. Liturgicky sem náleží ještě Ite, missa est. Sdružování jednotlivých částí do cyklů bylo místně, časově i v rámci různých řádů variabilní.

Zhudebněná chorální ordinaria jsou součástí graduálu – oddílu Kyriale. Existovalo Kyriale simplex, obsahující běžné jednoduché verze zpěvů, a Kyriale duplex rovněž s nápěvy slavnostními. Nejmenší počet chorálních zhudebnění má Credo. Často bylo tropováno Kyrie, Sanctus, Agnus a Ite missa est a podle textových incipitů těchto tropů pak byla označována i celá ordinaria (např. De angelis, Orbis factor, Cum iubilo apod.). V utrakvistických graduálech bývají dlouhé texty Gloria a Creda tropovány písněmi, které tyto texty parafrázují. Kromě chorálních ordinarií se zachovaly polyfonní „mše“ (mnohem širší termín „mše“ byl totiž často vztahován k hudebnímu zpracování ordinária); nejstarším příkladem ordinaria zhudebněného jedním známým skladatelem a jako uzavřená forma je Missa Notre Dame od Guillauma de Machaut (kolem 1365).

V graduálech bylo většinou Kyriale zařazeno na začátek; fragmenty zpěvů mešního ordinaria, přeložených do češtiny, najdeme např. na prvních foliích Jistebnického kancionálu (KNM II C 7). Výjimkou však nebylo ani zařazení několikerého Creda na závěr graduálu. Kyriale může být samostatná liturgická kniha (např. Kyriale s lekcionářem Arnošta z Pardubic z r. 1363, Archiv Pražského hradu, fond Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta, CZ-PKap P IX).

Lit.: ČERNÝ, J.: Soupis hudebních rukopisů Muzea v Hradci Králové. In: Miscellanea musicologica, tomus XIX, Praha 1966; FOJTÍKOVÁ, J.: České mešní ordinarium 2. poloviny 16. století. In: Miscellanea musicologica, tomus XXXI, Praha 1984; HILEY, D.: Kyriale. In: New Grove Dictionary, New York 2001, s. 70–71. LEECH-WILKINSON, D.: Machaut’s Mass: An Introduction. Oxford 1990.

Autor hesla: Dagmar.stefancova