Ozdůbky

Z Encyklopedie knihy

Ozdůbky (angl. trimmings, fr. enjolivures, něm. Schnörkel) souhrnné označení sazebných prvků sloužících k vizualizaci textu a případně nahrazujících stylově vyšší výtvarný doprovod knihy. Ozdůbky se vyskytovaly buď samostatně, nebo jako skladebný element složitějšího dekoru. V zásadě mají povahu ornamentální a typografickou.

Ozdůbky nejstarších prvotisků mají pouze typografický ráz. Jejich repertoár je omezen na rombické (kosočtvercové) dvojtečky, trojbody nebo čtyřbody, hvězdičky a krátké šikmice. Ty se hojně užívaly též jakožto interpunkční (rétorické) signály textového členění. Ozdůbky vegetativně ornamentálního rázu počaly zobecňovat až od 70. let 15. století (fleuron a jeho mladší podoba nazývaná též vinětka). Některé grafické symboly se nenávratně vyžily (ukazovací ručička), jiné byly v druhé polovině 16. století obměňovány (konturová či plná kopretina vyplňující řádek namísto vizuálně akcentované rubriky). Od 17. století se po obou stranách číslování listů a stran objevily zkosené linky, kulaté závorky, kolečka, kvítky, žaludy nebo hvězdičky. Z jednodušších typografických prvků (teček, čárek, dvojteček, otazníků, paragrafů, vykřičníků, závorek) byly skládány některé iniciály vrcholného baroka či rokokové vlysy.

Časté opakování totožných ozdůbek na konstatních místech sazby je možno hodnotit jako charakteristický rys typografie některých dílen (např. kopretinu na ohnutém stonku užíval před názvem na titulní straně Jiří Černý, pro Jiřího Dačického je v téže pozici typický trojlístek na ohnutém stonku a obrácený otazník na konci ztrácející se sazby si oblíbil Jan Kozel st.).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.