Přídavek

Z Encyklopedie knihy

Přídavek (angl. work annexed to another, fr. ouvrage joint à un autre, něm. beigefügte Schrift nebo Anhang) obsahově independentní, ale bibliograficky nesamostatný text na konci monografie otištěný s cílem žánrově rozmnožit a námětově doplnit skladbu knihy. Autor přídavku byl často totožný s autorem hlavního díla. Na rozdíl od sbírky a sborníku, které vznikají spojením většího počtu literárních prací, se množství přídavků omezuje jedním, nanejvýše dvěma díly.

Existence přídavku se na rozdíl od nahodilejšího přítisku ohlašuje z reklamních důvodů již na hlavní titulní straně (je užito lat. výrazu accesserunt = připojeno, něm. nebst = kromě toho). Přídavek je uvozen vlastním titulním listem. Další listy mají samostatné číslování i vlastní signatury archu. Spojovací kustod na hiátu hlavního díla a přídavku naopak chybí. Kupříkladu titul Velké štěpné zahrady Martina von Cochema (Brno 1726-1727) inzeruje, že modlitby jsou doplněny „velmi potěšitedlnou Knihou pro nemocné“. Tomuto přídavku je pak předeslán vlastní titulní list „Užitečná knížka pro neduživé k Veliké štěpné zahradě připojená. … od patera Martina z Kochem … v Brně u Jakuba Maximilána Svobody léta 1727“. Některá díla zprvu publikovaná jako přídavky byla později editována samostatně, např. Zpěvové duchovní, kterýchž církev křesťanská … užívá od Václava Klejcha (Zittau? 1735) měly nejméně třikrát podobu přídavku ve starší Kleychově knize Vroucné a nábožné modlitby pro osobu ženského pohlaví (Zittau? 1720, 1725 a 1734).


Lit.: WIŽĎÁLKOVÁ, B.: Knihopis českých a slovenských tisků (nad ukončením základní řady soupisu). Česká bibliografie 10, 1973, s. 307-333.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.