Papír (technologie)

Z Encyklopedie knihy

Profese podílející se na výrobě knihy (Frankfurt/M. 1574). Sachs, Hans – Amman, Jost: Eigentliche Beschreibung aller Stände auf Erden (Frankfurt/M., Sigmund Feyerabend 1568). Zleva doprava: fol. F2a (papírník), E4a (ilustrátor), E3a (písmolijec), F3a (knihtiskař), F4a (briefmaler se šablonou), G1a (knihvazač). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AE IX 119.

Papír (technologie) stejnoměrná vrstva převážně rostlinných vláken je tvořena na sítě, odvodněna a usušena do tuhé vrstvy. Tento způsob ruční výroby papíru se v papírnách do přelomu 18. a 19. století zásadně nezměnil. Surovinou byly roztříděné, vyprané, nahrubo rozřezané a sluncem vybělené hadry, prošlé zhruba dvoutýdenním hnilobným procesem. K rozložení a mechanickému rozmělnění sloužily stoupy, v nichž se hmota zpracovávala nepřetržitě asi 12 až 18 hodin. Vzniklou papírovou kaši částečně odvodnilo vaření v kádi. Papírovina se žlábky přiváděla do čerpací kádě, odkud byla ručně nabírána (čerpána) na čerpací formu a po odkapání volné vody sejmuta, položena na plstěnec a rovnána do sloupce neboli puštu. Sloupec ohraničený shora i zdola dřevěnými deskami byl tlakem papírenského lisu zbaven vlhkosti a zhutněn (druhé lisování probíhalo již bez plstěných proložek). Vylisované archy se sušily v půdních prostorách papírny. Měl-li papír sloužit jako psací, následovalo klížení (u papíru pro knihtisk tato procedura nebyla žádoucí). Poslední nutnou fázi představovalo hlazení. Hotové archy se překládaly na půlarchy a vrstvily do rysů, knih a balíků papíru. Balíky byly ještě jednou zalisovány a na obalu opatřeny papírnickou obchodní značkou. Do tiskáren se expedovaly v bednách nebo sudech.

Výrobní proces trval 2 až 3 měsíce a obsahoval na 30 dílčích operací, v nichž každý arch papíru prošel rukama řemeslníka opakovaně. Ruční papírna s jednou čerpací kádí vyrobila denně ca 3.000 archů. Vstup mechanizace a rozvinutější dělba práce jakožto dvě základní podmínky přechodu řemeslné výroby k manufakturní jsou patrné až v 17. a 18. století. První velkou změnu přinesl holandr (asi 1672), který vytlačil starší stoupy. Poněvadž konstrukce tohoto mlýna byla chována v tajnosti, za hranice Holandska pronikl až koncem 17. století (v Čechách poprvé 1710 v Benešově/Pl.). Od roku 1792 se započalo v Anglii s bělením papíroviny chlórem. Papírenský stroj s podélným čili nekonečným sítem navrhl 1798 Nicolas Louis Robert. Nejstarší zařízení bylo instalováno v Anglii 1803, první papírenský stroj v Čechách pořídila 1829 Schönfeldova papírna Císařský mlýn, stávající u Štvanice na ostrově zvaném kdysi „Papierinsel“.

Strojní výroba papíru a neustále rostoucí poptávka po pestřejším sortimentu ještě více prohloubily celoevropský nedostatek výchozí suroviny. Náhražky za ni se ostatně hledaly od 70. let 17. století (papírník David Friederici v Německu). Jednou z cest, jak čelit krizi, byla recyklace starého, potištěného papíru. Výrobou papíroviny z použitého papíru se zabýval profesor Justus Claproth v publikaci Eine Erfindung, aus bedrucktem Papier wiederum neues Papier zu machen und die Druckfarbe völlig auszuwaschen (Göttingen 1774). Úspěšné pokusy o zpracování náhražkové rostlinné hmoty konal francouzský papírník Léorier Delisle (též de L’Isle, 1745-1826). První knihou tištěnou v Evropě na nehadrovém papíru z lipového lýka a ibišku byl Charles Villete Oeuvres choises (London 1786). Hadry se pokusně nahrazovaly také bramborovou natí či slámou (patentováno ve Francii 1801, do Čech uvedeno 1830). Kvalita papíru prudce klesala. Roku 1844 Johann Gottfried Keller (1816-1895) vynalezl mechanický způsob rozvlákňování dřeva broušením na brusech. O několik let později se počal zkoušet chemický postup s kyselým siřičitanem vápenatým, který dokázal uvolnit čistou celulózu (buničinu). Celulóza se na sítu dobře zplstila. Teprve tímto procesem získalo papírenství naprostou nezávislost na hadrové surovině.

Snad první souvislé literární pojednání o výrobě papíru zařadil do knihy De partibus aedium Franciscus Marius Grapaldus (Parma 1516). Tematikou papíru se zabývá zvláštní kapitola Komenského slovníku Orbis sensualium pictus (poprvé Nürnberg 1658). K nejstarším vědeckým pojednáním psaným z hlediska soudobé techniky patří ilustrované dílo Georga Andrease Böcklera Theatrum machinarum novum (Nürnberg 1661). O výrobě papíru pojednali mimo jiné astronom Joseph Jerôme Lalande Art de faire le papier (Paris 1761, něm. 1762), Nicolas Desmarets Mémoire sur les principales manipulations qui sont en usage dans les papeteries de Hollande (Paris 1774, něm. ca 1803), Georg Friedrich von Wehrs Vom Papier und den vor der Erfindung desselben üblich gewesenen Schreibmassen (Hannover 1788) a mnoho dalších. Nejstarší jazykově českou publikaci se zaměřením i na výrobou papíru představuje Obšírné prostonárodní naučení o řemeslech a umělostech (Praha 1836-1837). Z originálu Johanna Heinricha Moritze Poppeho tuto trojsvazkovou publikaci přeložil Jan Svatopluk Presl. V nové době se dějinami papíru a papírenských technologií zabýval historik František Zuman (1870-1955).



Lit.: BAYERL, G.: Die Papiermühle. Vorindustrielle Papiermacherei aus dem Gebiet des alten deutschen Reiches. Technologie, Arbeitsverhältnisse, Umwelt. Teil 1-2. Frankfurt/M.-Bern-New York-Paris 1987; BLAŽEJ, A.-KRKOŠKA, P.: Technológia výroby papiera. Bratislava 1989; DEMMIN, A.: Papier und Buch in ihrer geschichtlichen Entwicklung. Leipzig 1985; ĎUROVIČ, M. (a kol.): Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha 2002; HUNTER, D.: Papermaking. The history and technique of an ancien craft. New York 1957 (repr. New Castle DE 2001); KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; KOZMÁL, F.: Výroba papira v teórii a praxi. Bratislava 1966; KRAWANY, F.: Geschichte der Papierindustrie der ehemaligen österreichisch-ungarischen Monarchie. Wien 1923; NOVÝ, L. (a kol.): Dějiny techniky v Československu do konce 18. století. Praha 1974; RENKER, A.: Das Buch vom Papier. Leipzig 1950; ZUMAN, Fr.: Výrobní technika papíru a její vývoj. Praha 1937; ZUMAN, Fr.-VYKYDAL, M.: Papír. Historie řemesla a výrobní techniky. Praha 1983.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.