Papírenský stroj

Z Encyklopedie knihy

Papírenský stroj zařízení na výrobu papíru, do něhož na jedné straně natéká papírovina a na jehož konci se do kotoučů navíjí hotový strojní papír. Z dnešního hlediska lze u všech postupně se zdokonalujících papírenských strojů rozeznat část konstantní a část variabilní. Konstantní část obsahuje čerpací káď s papírovinou, čistící a ředící zařízení a nátok, jímž se suspenze v rovnoměrné vrstvě přivádí na síto papírenského stroje. Síto jakožto nejdůležitější prvek variabilní části je tvořeno pevně sešitým podélným pásem textilie, pohybující se v napjatém stavu mezi dvěma válci (proto též pojmenování „nekonečné“ síto). Síto papírovinu transportuje přes válcový egutér k soustavě mokrých lisů, za nimiž následuje sušící sekce. Papírový pás je zde veden sušícími plstěnci a sušícími síty mezi několika desítkami parou vytápěných válců. Poslední operací stroje je válcové hlazení, navíjení papírového pásu na válec, anebo stříhání.

Stroj opatřený nekonečným sítem nahradil manuální práci s čerpací formou a industrializoval dosavadní technologii papírenského řemesla. Objev měl na všechny sféry lidského konání bezesporu srovnatelný účinek jako Gutenbergova technologie knižní výroby. Ideovým původcem zařízení byl Francouz Nicolas Louis Robert, zaměstnanec Saint Légera Didota v Essones. Patentové ochrany se vynálezu dostalo během let 1798-1799. Roku 1800 Robert veškerá práva převedl na svého zaměstnavatele. Didot však patent 1801 prodal švagrovi Johnu Gamblovi, který si vynález pojistil 1803 v Anglii novým patentem. Ještě téhož roku práva odkoupili bratři Henry (1766-1854) a Sealy (1774-1847) Fourdrinierové, francouzští obchodníci s papírem žijící v anglickém městě Frogmore.

Nejstarší prototypy sestrojil v letech 1803-1808 konstruktér Bryan Donkin (1768-1855). Šířka jejich síta, poháněného ruční klikou, měřila pouhých 60-80 cm. Navíjení mokrého papíru, sušení, řezání a klížení se zprvu provádělo ručně, ale už 1803 některé anglické prototypy využívaly parní pohon. Přídavné zařízení na stříhání strojově vyrobeného papíru sestrojil roku 1806 Henry Fourdrinier. Po roce 1808 stroje vyráběla anglická firma Donkin & Co., od 1815 firma Gamble & Donkin. Lisování mokrého papíru na sítu papírenského stroje prostřednictvím šikmo položeného gaučovacího válce bylo zavedeno až roku 1811, plstěncové potahy 1812, druhý mokrý lis 1817, první zkoušky sušení papíru na vyhřívaném válci se datují 1818 (válce vyhřívané parou uvedeny do provozu 1820). Mechanické odsávání vody z papírenského stroje bylo zavedeno 1826, speciální odvodňovací (takzvané registrové) válce užity poprvé 1830. Na zlepšování konstrukce stroje se nepodílel pouze Donkin, ale i Angličan Joseph Bramah (1749-1814), Němec Adolf Keferstein (1773-1853) aj.

Nejstarší papírenský stroj byl instalován v Anglii roku 1803 (továrna ve Frogmore), dále následovaly Francie 1815, Severní Amerika 1817, Německo 1819, Rakousko 1819, Švýcarsko 1824, Indie 1825, Maďarsko 1829, Holandsko 1834, Polsko 1834, Rusko 1835, Itálie 1838, Slovensko 1842 atd. V Čechách pořídil první stroj roku 1829 mladý Jakub Schönfeld do zděděné pražské papírny Císařský mlýn (ostrov Štvanice zvaný kdysi „Papierinsel“). Jednalo se však o blíže neznámý jednoduchý systém, neboť teprve roku 1833 sem byl instalován stroj anglické výroby. Další stroj byl zprovozněn 1836 v Hostinném a krátce nato 1837 zavedli strojní výrobu ve Vraném/Vl. bratři Haasovi. Ve 40. letech 19. století bylo na celém světě v provozu již 400 papírenských strojů. Šířka jejich papírového pásu dosahovala 1,45 m a rychlost byla 12 m/min. (roku 1880 se šíře zvětšila na 1,8 m a rychlost na 30 m/min., v roce 1986 šířka síta dosáhla 9,3 m a rychlost 1.800 m/min.).


Lit.: CLAPPERTON, R. H.: The paper-making maschine. Its invention, evolution and development. Oxford 1967; KORDA, J.: Papírenská encyklopedie. Praha 1992; RENKER, A.: Das Buch vom Papier. Leipzig 1950; WEISS, W.: Zeittafel zur Papiergeschichte. Leipzig 1983.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.