Paralelní vydání

Z Encyklopedie knihy

Tektura sazby ilustrovaného Pasionálu (Praha 1495). Jacobus de Voragine: Legenda aurea, boh. Pasionál ilustr. (Praha, Tiskař Pražské bible? 1495). Fol. l4a s počátkem vypravování o sv. Saturinovi (v sazbě pravého sloupce vypadly tři řádky, které byly v tomto exempláři doplněny na tektuře, zatímco ve zbytku nákladu se chyba definitivně odstranila přesazbou této a následující strany). Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Maltézská knihovna 2005 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).

Paralelní vydání (z řec. parallēlos = souběžný) termín užívaný pouze českou knihovědou pro označení těch výtisků, které se od zbytku nákladu odlišují opravenou sazbou. Přitom všeobecně platí, že korigovaných výtisků jednoho a téhož vydání se zachovalo více nežli neopravených. Neopravené jsou proto sběratelsky cennější.

Do souboru znaků paralelního vydání patří především opravy chyb, jichž se sazeč bezděčně dopustil v počáteční fázi výroby a na něž byl ještě před ukončením tisku upozorněn korektorem. Nejčastěji jde o nápravu mylného číslování listů, sloupců a stran, např. čtvrtý díl základního vydání Bible kralické šestidílné (Kralice 1587) má folio s číslem 40, zatímco ostatní dochované paralelní exempláře mají již správně 41 (stejně tak 192 namísto 182). Analogicky lze za paralelu označit opravu letopočtu v impresu, např. titulní strany Melantrichovy Bible české (Praha 1556-1557) mají jednak původní vročení MDLVI a jednak vročení MDLVII, které bylo aktualizováno dodatečným přitištěním koncové jedničky. Obdobně můžeme klasifikovat opravy impresa pomocí nalepené tektury. Jako paralelní vydání označujeme také výtisky s ortograficky čistší sazbou. Zde poslouží anonymní tisk Královna církev v oděvu pozlaceném pravého náboženství (Opava 1752). Je zachován exemplářem s chybami v sazbě titulní strany („zenským“, „církvé“) a paralelními exempláři s rektifikovaným zněním („zemským“, „církví“). Paralela k témuž vydání vznikala také užitím odlišné tiskařské barvy. V Oujezdeckého vydání Práv městských Brikcího z Licka (Litomyšl 1536) jsou textové nadpisy tištěny černě vyjma minimálně jednoho exempláře, který má ojedinělé vyznačení barvou červenou.

Jiným typem edice, v níž zásahy do materie přerostly meze drobných úprav, je vydání variantní. Poněvadž názory na rozlišení paralely, varianty a zcela nového tisku po desetiletí kolísají a ani Pravidla jmenné katalogizace se k problému nevyjádřila jasně, domácí bibliografická praxe je mnohdy krajně subjektivní. Jednodušší situace panuje naopak v zahraniční, kde se rozdíly mezi paralelním a variantním typem edice nehledají a exempláře jakkoli odchylné od zbytku nákladu jsou označeny sumárně jako „duplicitní“, „obojaké“ nebo „paralelní“ (angl. duplicate print nebo parallel impression, fr. impression parallèle, něm. Doppeldruck, řídce též Zwitterdruck).


Lit.: DOBROVSKÝ, J.: Rozličnosti v exemplářích Diadochu Barth. Paprockého. Časopis Českého muzea 2/2, 1828, s. 119-123; HEJNIC, J.: K latinské literární činnosti M. Brikcího z Licka. Zprávy Jednoty klasických filologů 9, 1967, s. 5-10; HORÁK, Fr.-WIŽĎÁLKOVÁ, B.-URBÁNKOVÁ, E.: Pravidla jmenné katalogizace starých tisků, prvotisků a rukopisů. Praha 1971; LUTHER, J.: Zwitterdrucke in der Reformationszeit. Zeitschrift für Bücherfreunde (Neue Folge) 1, 1909, s. 109-117; MILCHSACK, G.: Doppeldrucke. Zeitschrift für Bibliothekswesen 13, 1896, s. 537-567; POKORNÝ, P. R.: Boleluckého Rosa Boemica-vydání či varianty? Příspěvky ke Knihopisu 11. Dr. Bedřišce Wiždálkové přátelé a spolupracovníci k významnému životnímu jubileu. Praha 1996, s. 110-119; VOBR, J.: Kutnohorská bible-problém 1. a 2. vydání. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 10/1. Praha 1993, s. 209-224.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.