Pasionál

Z Encyklopedie knihy

Pasionál (z lat. passio = utrpení, mučení, angl. passional, fr. passionnaire, něm. Passionsbuch) liturgická příručka přinášející sbírku legend čili životopisů světců a světic různých dob a národů rozdělených podle pořádku církevního roku. Od 7. století obsahovala sbírka v podobě martyrologia jen látky mučednické (typ passio), o šest století později rozvíjející se sekularizovaná podoba zahrnovala již podrobné legendy všech typů. V pravoslavné církvi je obdobou martyrologia menologium, zatímco sbírka životopisů mnichů a poustevníků jakožto obdoba pasionálu se nazývá paterik.
Tektura sazby ilustrovaného Pasionálu (Praha 1495). Jacobus de Voragine: Legenda aurea, boh. Pasionál ilustr. (Praha, Tiskař Pražské bible? 1495). Fol. l4a s počátkem vypravování o sv. Saturinovi (v sazbě pravého sloupce vypadly tři řádky, které byly v tomto exempláři doplněny na tektuře, zatímco ve zbytku nákladu se chyba definitivně odstranila přesazbou této a následující strany). Knihovna Národního muzea (Praha), sign. Maltézská knihovna 2005 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě).

Nejoblíbenějším a nejvlivnějším se stal pasionál „Legenda aurea sanctorum vulgo Historia Lombardica“, který ve 13. století sestavil janovský arcibiskup Jacobus de Voragine. Patřil ke kmenovým titulům středověké rukopisně šířené literatury. Nejstarší Legenda aurea (Basel? ca 1472-1474) byla tištěna latinsky. První vydání v národním jazyce vyšlo v Německu během 1471-1472, španělsky poprvé mezi léty 1472-1475, italsky 1475, francouzsky 1475-1477, česky po 1476, holandsky 1478, anglicky 1483 a katalánsky 1490-1494. Český překlad Voraginovy Zlaté legendy pochází z druhé poloviny 14. století. Krom neilustrovaného Pasionálu (Plzeň? po 1476), které se klade do dílny Tiskaře Arnoštových Statut, existuje ještě Pasionál ilustrovaný (Praha 1495), obsahující 170 figurálních dřevořezů. Ilustrace tohoto mladšího vydání z dílny Tiskaře Pražské bible jsou zjednodušené kopie dvou Kobergerových tisků, totiž německé Voraginovy Legendy (Nürnberg 1488) a Schedelovy Liber chronicarum (Nürnberg 1493). Někdy po roce 1500 byl k ilustrovanému Pasionálu pořízen takzvaný Dodatek. Ten obsahoval Husovy žalářní listy, dvě relace Petra z Mladoňovic o Husově a Jeronýmově pašiji a Poggiův list o smrti Jeronýma Pražského. Kališnický Dodatek se zachoval pouze ve třech exemplářích nazývaných dle místa nálezu Jenský, Herrnhutský a Žitavský. Exempláře se liší drobně sazbou a úpravou obrázků a lze tak usuzovat, že jejich text byl kvůli zájmu čtenářů průběžně nejméně třikrát dotiskován. Nové vydání Dodatku vzniklo v Praze 1525 (zachován jen unikát bez titulu). Texty sborníkového Dodatku se nacházejí rovněž v obou vydáních Husovy Postily … na evangelia, kteráž se čtou přes celý rok (Nürnberg 1563 a Nürnberg? 1564).

V 16. století, kdy se pasionál jako takový ocitl na okraji čtenářských i edičních zájmů a legendární látky žily většinou jen v adaptacích s umírněnými prvky svatosti a zázraků, byla Voraginova Legenda aurea bezmála jediným neustále přetiskovaným dílem tohoto žánru (Nürnberg 1501, Strasbourg 1502, Milano 1511, Venezia 1576 atd. atd.). V Čechách je doložena Lomnického adaptace Voraginova textu pod názvem Fragmenta, to jest Drobty aneb paběrky z starodávních historií (Praha 1623).

Na sklonku 16. století po předcházejícím reziduu vznikají nové pasionály jako počáteční projevy literárního baroka. K průkopníkům patří německý kazatel Valentin Leucht s díly Viridarium historicum, das ist Historischer Spigel seltsamer Gesichte Gottes, der Engel, St. Mariä und Märtyrer (Köln/R. 1578) a Speculum historicum illustrium miraculorum … das ist Historischer Spiegel (Frankfurt/M. 1597). Na Leuchtia navázal Laurentius Surius, autor reprezentativních sbírek De probatis sanctorum historiis (Köln/R. 1570-1575) a Vitae sanctorum ex probatis authoribus (Köln/R. 1617). Španělský jezuita Pedro de Ribadeneira je autorem dvousvazkové evropsky proslulé sbírky Flos sanctorum (Madrid 1599-1601).

Albrecht Chanovský převedl do češtiny Leuchtovo dílo jako Vita sanctorum, to jest Životové, skutkové, utrpení a smrt Pána Krista, blahoslavené Panny Marie a nejobzvláštnějších svatých ze všech pokolení (Praha 1625) a Suriovy Vitae jako Vitae sanctorum, to jest Životové, skutkové, mučedlnictví, smrt a památka nejpřednějších svatých a světic Božích ze všech národův (Praha 1626?, doloženo až vydání 1696). Výtah z Ribadeneirovy sbírky Flos sanctorum byl pod názvem Životové některých známějších svatých také přeložen do češtiny (Praha 1616). Formě pasionálu se blíží kompilace Tomáše Ignáce Placalia Obora panenská, to jest Životové slavnějších panen z rozličného stavu, věku, rodu … přes celý rok z Suria, Metafrasta ec. … vybraní (Praha 1634). Placalius převedl z latiny též anonymní Martyrologium neb Pasionál římské církve a deník SS. mučedlníků (Praha 1634).


Lit.: BENZ, R.: Die Legenda aurea des Jacobus de Voragine. Heidelberg 1963; BOHATTA, H.: Liturgische Drucke und liturgische Drucker. Wien (b. r.); GRAESSE, J. G. Th. (ed.): Jacobus de Voragine. Legenda aurea. Dresden 1846 (repr. Osnabrück 1965); THIEL, E. J.: Die liturgischen Bücher des Mittelalters. Börsenblatt für den Deutschen Buchhandel (Frankfurter Ausgabe) 23, 1967, s. 2379-2395; TOBOLKA, Zd. V. (ed.): Jacobus de Voragine, Pasionál zvaný Kališnický (Praha 1495). Monumenta Bohemiae typographica 2. Praha 1926; URBÁNKOVÁ, E.: Český pasionál z roku 1495 a jeho dodatky. Ročenka Státní knihovny ČSR 1971. Praha 1973, s. 88-123; VIDMANOVÁ, A.: K původní podobě a textové tradici staročeského Passionálu. Listy filologické 108, 1985, s. 16-45; VIDMANOVÁ, A.-BAHNÍK, V. (edd.): Jakub de Voragine. Legenda aurea. Praha 1984.

Lex.: VLAŠÍN, Š. (red.): Slovník literární teorie. Praha 1977, s. 270.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.