Patent

Z Encyklopedie knihy

Patent Maxmiliána II. o minci a stříbru (Wien 1567). V Království českém, na Moravě, Slezsku a Lužici se zakazuje výměna starých říšských mincí, tavení a falšování a vývoz stříbra ze země (Vídeň 25. listopadu 1567). Papír s tištěným textem a pečetí, podepsán Maxmilián II., Volf z Vřesovic a jiní. Antikvariát Meissner (Praha).

Patent (z lat. epistula patens = otevřený list, angl. patent, fr. brevet d’invention, něm. Patent nebo Patentschrift) druh administrativního tisku v podobě otevřeného (veřejného) listu s nařízením panovníka či podřízených úředníků. Obdobnou platnost měl mandát a reskript (rescript).

Starší způsob šíření opisem byl u nás poprvé nahrazen knihtiskem v průběhu vlády Ferdinanda I. Takzvaní dvorští (čili privilegovaní) tiskaři list tiskli buď podélně na nepřeložený papírový arch, anebo svisle s přeložením archu na dvoulisty, které po sešití byly chráněny barevnou papírovou obálkou. Text patentu měl ustálenou formu. Skládal se z výrazně či ozdobně tištěné intitulace typu „My Josef Druhý, z Boží Milosti volený římský císař, pro všechny časy rozmnožitel říše, král v Germánii, Uhřích, v Čechách etc.“. Následovala inskripce (adresát), promulgace (pozdravení a oznámení), narrace a dispozice (obsah vlastního nařízení), sankce (donucovací prostředky), koroborace a slovní datace. Pro zkrácenou dataci se často používala zkratka „a. u. s.“ (lat. actum ut supra = dáno jako nahoře). U patentů vydávaných panovníkem se jméno panovníka nachází vlevo dole, jméno nejvyššího kancléře, popřípadě místokancléře je pod ním. Napravo pod klauzulí „Ad mandatum Suae caesareae Maiestatis proprium“ se podpisoval sekretář. Vlastnoruční podpisy nacházíme jen v některých tištěných exemplářích. V drtivé většině patentů byl podpis kvůli početným nákladům pořízen sazbou, doplněnou o zkratku „m. p.“ (lat. manu propria = podepsán vlastní rukou). Stejně tak uprostřed spodního okraje patentu přichází tištěná kruhová značka s písmeny „L. S.“ (lat. loco sigilli), která nahrazovala pod textem připojenou panovníkovu menší pečeť pod papírovým krytem.

Do nejširšího povědomí vešly důležité politické patenty o zrušení nevolnictví 1781 a o zrušení roboty 1848. Některé patenty byly zařazovány do anonymních Historických kalendářů, které v Praze od poloviny 18. století vydával Jan Tomáš Höchenberger. Soubor patentů z let 1780-1783 vyšel v překladu Václava Matěje Krameria jako Patentní ruční knížka (Praha 1784?). Mnoho administrativních listů je přetištěno v odborné právnické literatuře (Jan Jakub Weingarten).


Bibl.: KULÍŘOVÁ, K.-SANDER, R.: Patenty-Katalog sbírky patentů státního ústředního archívu v Praze. Inventáře a katalogy, sv. 2. Praha 1956; ZÍBRT, Č.: Bibliografie české historie. Sv. 1-5. Praha 1900-1912.

Lit.: GOLLOB, H.: Die Ordnungen und Patente Kaiser Ferdinands I. für Österreich und deren buchkünstlerische Gestaltung. Gutenberg-Jahrbuch 1956, s. 236-241; HOFFMANNOVÁ, J.: Pražští úřední tiskaři. Documenta Pragensia 10/2, 1990, s. 299-314; MALÝ, K. (a kol.): Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha 1999; VANĚČEK, V.: Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Praha 1975.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.