Pinvičkův sborník

Z Encyklopedie knihy

Začátek skladby Podkoní a žák ve sborníku z let 1459-1469. – Pinvičkův sborník – Praha, Knihovna Národního muzea, II F 8, fol. 123v

Pinvičkův sborník je označení papírového rukopisu, který je uložen v Knihovně Národního muzea v Praze pod signaturou II F 8. Pojmenování se vztahuje k osobě písaře většiny rukopisu Jana z Domažlic řečeného Pinvička, který napsal folia 1-187 kodexu a své jméno zanechal ve třech písařských kolofonech. Svou část kodexu napsal v Ledči nad Sázavou v letech 1459–1463, podle zmínky o tamní škole v jednom kolofonu zde snad působil jako učitel. Kodex bývá někdy také označován jako Zebererův – toto označení se vztahuje k jeho vlastníkovi, pražskému městskému kancléři Janu Zebererovi († 1789). Po něm byl majitelem kodexu guberniální rada Jan Krtička z Jadenu a od něj jej získalo Národní muzeum.

Pinvičkův sborník je konvolutem obsahujícím řadu česky psaných jednak historiografických, jednak zábavných a morálně naučných děl. Do první skupiny patří Kronika tzv. Dalimila na začátku kodexu, která je zde zapsána v samostatné, částečně přepracované verzi, snad adaptované pro mocenské záměry rodu Rožmberků, a dva texty Starých letopisů českých, psané dvěma různými dalšími písaři v závěru rukopisu. Zábavnou a naučnou literaturu zastupují díla veršovaná, a to jak původní česká (Nová rada Smila Flašky z Pardubic, Podkoní a žák), tak přepracovaná podle cizích vzorů (Tandariáš a Floribella), i prozaická (román o tyrském králi Apollonovi).