Plotna (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Renesanční převazba českého původu z poloviny 16. stol. Jako dominanta otištěna uprostřed přední desky plotna se sv. Pavlem s knihou v ruce. Latinsko-český rukopisný sborník ze 2. pol. 15. stol. Národní knihovna ČR, sign. XI.D.3

Plotna je rozměrnější mosazná či měděná deska sloužící k výzdobě větších ploch usňových pokryvů. Na pozdně gotických vazbách bylo vnitřní pole zdobeno větším počtem otisků jednotlivých kolků (kolkovým desénem). Zavádění rozměrnějších ploten přinášelo (spolu s válečky určenými pro zhotovení plynulé pásové výzdoby) významnou racionalizaci a ulehčení knihvazačovy práce. Plotny byly sice známy již ve 13. století, více však začaly být užívány až od samého sklonku 15. století, nejprve ve Flandrech a Holandsku, potom ve Francii, Anglii a jižním Německu. Nejstarší plotny mívaly rozměr okolo 30 čtverečních centimetrů. Pro vyplnění celého vnitřního pole musela být plotna zpravidla otištěna několikrát vedle sebe. Zprvu byly odlévané, později zhotovované rytím. V 15. století se setkáváme hlavně s ornamentálními plotnami s různými rostlinnými úponky. Později na plotnách bývají vyryta zvířata, postavy světců či florální a heraldické motivy. Součástí plotny býval někdy i nápis po jejím obvodu (mohlo v něm být i jméno knihaře). Vzhledem k velikosti již nemohly být otiskovány jako kolky či válečky ručně. Do usně se po nahřátí  otiskovaly pomocí knihařského lisu. Výsledný otisk tak míval ostřejší kontury. Ve střední Evropě byly plotny v pozdním středověku užívány jen málo. V Čechách začaly být užívány až raně renesanční plotny od dvacátých let 16. století. Právě v renesančním období dosáhly daleko většího rozšíření. Bývaly rozměrnější a jejich otisk zpravidla vyplňoval celé vnitřní pole. Na renesančních plotnách byly vyryty biblické scény, postavy svatých, alegorické a  mytologické postavy, portréty panovníků, reformátorů, antických autorů. Stejně tak mohly obsahovat jen ornamentální motiv. Časté byly i plotny pro vytváření heraldických či portrétových supralibros na vazbách pro zámožné bibliofily. Plotny byly často zhotovovány párově, jedna pro přední, druhá, shodné velikosti, ale s odlišnou výzdobou pro zadní desku. Měly nejen obdélníkový, ale také kruhový, oválný, kosočtverečný  či různě vykrajovaný tvar. Typické renesanční slepotiskové vazby byly vytvářeny právě kombinací válečků pro výzdobu rámů a ploten pro výzdobu vnitřních polí. Plotny byly používány při slepotisku i při zlacení. Na rozdíl od kolků byly do některých ploten i válečků vyryty alespoň knihvazačovy iniciály, popř. iniciály řezáče, který nářadí zhotovil.

Lit.: HAMANOVÁ, P.: Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce 19. století. Praha 1959, s. 44–45; HANEBUTT-BENZ, E.: Bucheinbände im 15. und 16. Jahrhundert. In: Die Buchkultur im 15. und 16. Jahrhundert. Bd. 1. Hamburg 1995, s. 281–283; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 56–57, 63–64, 91–94, 108; LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 373–377; MAZAL, O.: Europäische Einbandkunst aus Mittelalter und Neuzeit. Graz. 1990, s. 17; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 65, 81–87; OLDHAM, J. B.: Blind Panels of English Binders. Cambridge 1958; PEARSON, D.: English Bookbindings Styles 1450–1800. A Handbook. London 2005, s. 47–48; PETERSEN, D.-E.: Mittelalterliche Bucheinbände der Herzog August Bibliothek. Wolfenbüttel 1975, s. 40; SCHLECHTER, A.: Augenweide und Schutz. Einbände des 15. bis 17. Jahrhunderts. Koblenz 2008, s. 10.

Autor hesla: Kamil.boldan