Polokožená vazba

Z Encyklopedie knihy

Konvolut astronomických tisků z konce 80. let 15. stol., opatřený polokoženou vazbou. Pokryv z modře mořené semišové usně sahal ze hřbetu jen do necelé poloviny obou dřevěných desek. Knihu dříve uzavírala jedna spona. Národní knihovna ČR, sign. 41.G.32
Polokožená vazba rukopisu z 15. stol. s pokryvem části dřevěných desek z vínově mořené usně. Na přední desce přilepen papírový štítek s titulem "Textus Metaphisice Aristotelis". Spona nedochována. Národní knihovna ČR, sign. XXIII.D.182

Typ vazby zaváděný v pozdně středověkém období, který reflektoval snahu zlevnit vazbu v době zvyšující se produkce knih a vyrovnat se s nedostatkem usňového materiálu. Usňový pokryv sahal ze hřbetu asi jen do čtvrtiny či třetiny obou dřevěných desek a zbytek jejich plochy zůstával holý. Dřevo se na rozdíl od pozdější lepenky netřepilo a vytvářelo s usní zajímavý barevný i materiálový kontrast. Polokožené vazby se staly cenově příznivější než vazby s celokoženým pokryvem. První polokožené vazby se objevují ve 14. století, ale velmi oblíbenými se staly až v době po vynalezení knihtisku, nejprve v Itálii. Zpravidla nebývaly opatřovány kováním a pruhy usně zůstávaly nezdobené či byly zdobeny širšími pásy slepotiskové výzdoby. Na polokožených vazbách se velmi často setkáváme s levnějšími pokryvy ze srstnaté semiše, mořené do různých barevných odstínů. Módní typ polokožených vazeb se z Itálie šířil ve druhé polovině 15. století i do dalších zemí (do Čech si je při svém návratu ze studií na italských univerzitách přiváželi čeští studenti; Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic si po svém návratu nechával do polokožených vazeb vázat celou svou rozsáhlou knihovnu). Uzavíraly se obvykle dvěma háčkovými sponami, u menších formátů jen sponou jedinou. Na italských polokožených vazbách ovšem bývá ovšem kromě spon přes přední ořízku i po jedné sponě přes horní a dolní ořízku. Později, zejména od druhé poloviny 16. století vytlačovaly dřevěné desky i u polokožených vazeb desky lepenkové. Useň opět pokrývala  jen hřbet a menší část desek (navíc z ní byly zhotoveny ještě nárožní trojúhelníčky). Zbylá plocha lepenkových desek byla přelepována jen levným pokryvem – papírem, plátnem a především staršími popsanými pergameny. Tyto pokryvy bývaly navíc barevně přetírány.

Lit.: ĎUROVIČ, M. a kol.: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha – Litomyšl 2002, s. 363, 380; HELWIG, H.: Einführung in die Einbandkunde. Stuttgart 1970, s. 40; LIVIO MACCHI, F. e: Dizionario illustrato della legatura. Milano 2002, s. 306; NUSKA, B.: Typologie českých renesančních vazeb. Terminologie, slohové určování a datování materiálu. Historická knižní vazba 1964–1965, s. 36, 62–63;  SZIRMAY, J. A.: The Archaelogy of Medieval Bookbinding. Aldershot 1999, s. 233–234.

Autor hesla: Kamil.boldan