Principál

Z Encyklopedie knihy

Principál (stč. též princ z něm. Prinzipal od lat. principalis = hlavní) fyzická osoba vlastnící tiskárnu a provozující knihtiskařskou živnost většinou na základě nepřenosného privilegia. Nemohl-li principál pro nedostatek práce či svou neschopnost dílnu udržet, podnikání buď zanechal, nebo tiskárnu pronajal, eventuálně se sám stal nájemným pomocníkem u konkurence. V institucionálních tiskárnách, jejichž zřizovateli byly právnické osoby, role principála připadla správci.

Účast principála na dílenském provozu se během existence řemesla proměňovala. Zatímco po polovině 15. století musel zvládat podstatnou část výrobních úkonů sám a přitom se ještě realizoval kupříkladu jako dílenský dřevořezáč, s pozdějším rozvojem grafických technologií, knižního trhu i konkurence došlo k nutnému zúžení jeho profesních aktivit. Angažoval a propouštěl pomocníky, jednal s autory a kooperujícími profesemi (ilustrátor, knihkupec, knihvazač, korektor), přebíral zakázky, vyplácel mzdu a dohlížel na dodržování knihtiskařského řádu. Mimo to pochopitelně formoval ediční politiku a svým uměleckým názorem a investicemi do vybavení ovlivňoval typografický profil dílny.

Organizací vlastní výroby býval zhusta, alespoň ve středně velkých a větších firmách, pověřován faktor. Navzdory této dělbě principál jako jediný reprezentoval živnost navenek (vedl soudní spory o patisk či o dodržování cenzurních pravidel). Vlastnickoprávní vztah k produkci osvědčoval svým jménem v knižním impresu. Poněvadž v drtivé většině případů konkrétní zaměstnance ani jejich podíl na výrobě neznáme, badatelům o dějinách knihtisku nezbývá vlastně nic jiného než principála ztotožnit s tiskařem. Přesto však je nasnadě, že principál do výrobního procesu zasahoval jen v personálně skromných oficínách.

Od dílenské práce se zcela distancoval vlastník „soukromé“ tiskárny (angl. private press, fr. imprimerie privée, něm. Privatpresse nebo Privatdruckerei), který k nekomerčnímu provozování najmul vyučené řemeslníky a stanovil pouze ediční program. Tento typ tiskáren vlastnili humanisticky orientovaní učenci, duchovní či šlechtici (např. Hieronymus Emser, Hans Folz, Balthasar Hubmaier s tiskařem Simprechtem Froschauerem, snad Mikuláš Konáč z Hodiškova s tiskařem Janem Wolfem, bratři Murnerové, lékař Ulrich Pinder s tiskařem Friedrichem Peypusem, Jan Sixt z Lerchenfelsu, František Antonín hrabě Špork, Tycho Brahe, Tiskárna Hanse Ungnada, Tiskárna „Au donjon du château“, Tiskárna valdštejnská na Dobrovici a v Zaháni, Václav Vřesovec z Vřesovic).

Sledujeme-li osudy ekonomicky silných komerčních firem 15.-19. století, zjistíme, že jejich majitelé právě díky dobré organizaci velkokapacitního provozu velmi často rozvíjeli i jiné, více či méně odlehlé podnikatelské aktivity. Principálové tak byli zároveň nakladateli a provozovateli knihkupeckých filiálek (např. Bernhard Christoph Breitkopf, Friedrich Arnold Brockhaus, Simon de Colines, Peter Drach ml., Johann Froben, François Didot, Louis Elzevier, Henri Estienne st., Konrad Kachelofen, Anton Koberger st., Peter Liechtenstein, Aldo Manuzio st., Guy Marchant, Jan Moretus st., Christophe Plantin, Heinrich Quentell, Marek Scharffenberg, Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld, Georg Stuchs, Josef Jiří Trassler, Johann Thomas von Trattner). Přitom ještě vlastnili či pronajímali papírny (např. Johann Bamler, William Bradford, Pierre François Didot, synové Bohumila Haase st., Johann Haller, Johann Thomas von Trattner st., Tycho Brahe). Pokud s tiskovým písmem alespoň neobchodovali, nejednou tiskařský provoz rozšířili též o písmolijnu (např. Johann Amerbach, Bernhard Christoph Breitkopf, rodina Didotů, Christian Egenolff, Johann Wilhelm Haas, Leopold Johann Kaliwoda, Hans Konrad Orell, Erhard Ratdolt, Georg Stuchs, Johann Thomas von Trattner st., Johann Trechsel, Johann Friedrich Gottlieb Unger, Jan Veldener). Nesmějí ovšem překvapit ani podnikatelské zájmy poněkud odlehlé, např. provozování hostince a vinic (Jiří Melantrich z Aventinu), investice do textilních továren, zelinářského závodu či veřejného „technologického“ muzea (Jan Nepomuk Ferdinand Schönfeld), zájem o politiku a přírodovědu (Benjamin Franklin) apod.


Lit.: WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.