Rámcové části

Z Encyklopedie knihy

Rámcové části souhrnné označení vstupních pasáží a pomocného vydavatelského aparátu přičleněného k tištěné knize. Patří sem reklamní verše, verše na oslavu autora (mecenáše), verše na obranu literárních postupů, dedikace, všechny typy předmluv, privilegium na tisk nebo prodej, imprimatur či jiná podoba cenzurního schválení (aprobace a facultas), závěrečné dodatky (addenda), přítisky disparátních písní, modliteb a naučení, opravy chybné sazby (errata), rejstříky, obsah a konečně též soupis příloh, soupis předplatitelů a eventuální nakladatelská a knihkupecká nabídka.

Autory vstupních pasáží nebyli zdaleka jen původci vlastního textu, ale též spřátelení básníci, překladatelé, tiskaři, nakladatelé a v zahraničí i učení korektoři. Jednotlivé části bývají opatřeny místem a datem vzniku i podpisem. Rukopisy vstupních pasáží byly do tiskáren dodávány zpravidla v průběhu výroby a často až na poslední chvíli. Kupříkladu Missale Olomucense (Bamberg 1488) je v explicitu datováno 4. březnem, zatímco předmluva nese datum 30. března. Proto mívá sazba těchto částí separátní archové signatury a zvláštní číslování listů, sloupců či stran. Určité obtíže způsobují podpisy redukované často na počáteční iniciály, např. „I.C.V.“ (Ioannes Campanus Vodnianus), „aMICVs“ (magister Ioannes Campanus Vodnianus), „Služebník S.J.M.S.“ (služebník Societas Jesu Matěj [Václav] Štajer) nebo jen „N.N.“ (nomen nescio). Vstupní pasáže dokládají autorův vztah ke společnosti a jeho myšlenkovou a sociální vazbu na vnější podněty (projevy autostylizace, vyvěrající ze způsobů soudobého literárního života, nelze přitom ztotožňovat s charakterovými vlastnostmi pisatele). Pasáže též obsahují důležité údaje pro literárněhistorické a bibliografické zhodnocení tištěné knihy i pro studium její vnitřní historie a sociologicko-kulturní role. Ve zdůvodněných případech se stávají nástrojem atribuce a datace tisku.

Zatímco nejstarší prvotiskaři a výjimečně ještě i někteří tiskaři 16. století zařazovali dedikaci či rejstřík na první list hned po incipitu, od konce 15. století se prology počaly vkládat za nově zaváděný titulní list. Pomocný aparát našel uplatnění naopak v závěru publikace. Počet a rozsah jednotlivých rámcových částí byl určován soudobými literárními konvencemi, žánrem a posláním díla. Prvotisky se obvykle opatřovaly jen dedikací a nanejvýše rejstříkem. V humanistickém období evropského knihtisku však přichází módní potřeba působit na čtenáře různými formálními, stylistickými i výtvarnými prostředky zároveň. Spisovatelé se tímto způsobem snažili zveřejnit co největší počet vlastních skladeb s minimálními finančními výlohami a vydavatelům i tiskařům tato snaha o prostou extenzi publikace konvenovala. Úvodní pasáže některých děl Šimona Lomnického z Budče a Bartoloměje Paprockého z Hlohol svou rozlohou dokonce přesahují délku vlastního textu, a z knihy tak vytvářejí jakýsi sborník drobných příležitostných skladeb. Výjimkou nebyl ani doprovod v podobě dřevořezových a později i mědirytových erbů a portrétů zainteresovaných osob. Sazeči zde tudíž nacházeli dostatečný prostor k řemeslným kreacím.

Kvantitu závěrečných rámcových částí ovlivňoval takzvaný horror vacui. Bílá, nepotištěná místa závěrečného archu se totiž všeobecně chápala jako poklesek proti sazečským praktikám i jako prohřešek vůči platícímu zákazníkovi. Proto byl závěr publikací vyplňován přítisky, jejichž disparátnost může z dnešního pohledu až překvapit. Kupříkladu na posledním listu Portiova díla Líčidlo krásné pannám a paním (Praha 1594) čteme „Appendix, vacante charta totiž Přídavek pro zbejvající list. Monsterus [správně Sebastian Münster] v druhých knihách své německé Kozmografie o Zemi vlaské …“. Mnohdy se ovšem obsahovou kontinuitu podařilo zajistit těsněji, např. u Štajerova vydání Kancionálu českého (Praha 1683) sazečovým přítiskem, „aby tento lístek prázdný nezůstal, kladu tuto pro sprostý lid neumějící dobře zpívati napomenutí z jednoho starého kancionálu přepsané“.

Počátkem 17. století vsuvky humanistického básnictví vycházely z módy. Počet rámcových částí včetně přítisků poklesl a forma úvodních textů i rejstříkového aparátu se s ohledem na konkrétní poslání díla a čtenářské potřeby typizovala. Během 18. a 19. století dospěla vazba mezi rámcovými částmi a hlavním textem k ideálně vyváženým proporcím.


Lit.: BOHATCOVÁ, M.: Předmluva v českých předbělohorských tiscích. In: Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory (věd. red. J. Polišenský). Praha 1970, s. 83-105; BOHATCOVÁ, M.: Die Rahmenkompositionen in den tschechischen Drucken der Rudolfinischen Zeit. In: Später Humanismus in der Krone Böhmen 1570-1620. Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil IV (hrsg. von H.-B. Harder und H. Rothe). Dresden 1998, s. 181-193; BOHATCOVÁ, M.: Vydavatelský rámec českých předbělohorských biblí. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 5-6. Praha 1970-1971, s. 255-277; BUSSI, G. A.: Le prefazioni alle edizioni romane di Sweynheym e Pannartz. Milano 1978; BŮŽEK, V.: Literární mecenát nižší šlechty v předbělohorském období. In: Husitství-reformace-renesance III. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela. Praha 1994, s. 831-843; DIONISOTTI, C.-ORLANDI, G. (edd.): Aldo Manuzio editore. Dediche, prefazioni, note ai testi. Milano 1975; KADLEC, M.: Počátky práva autorského. Časopis Českého muzea 47, 1873, s. 561-587; KOPECKÝ, M.: Nad předmluvou Jakuba Petrozelina. Příspěvek ke studiu postilografie epochy renesance. Z kralické tvrze 12, 1985, s. 1-6; MARTÍNEK, J.: Ke studiu pozdních humanistických tisků. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 2. Praha 1967, s. 59-70; MARTÍNEK, J.: O povaze a dochování našeho latinského písemnictví z období humanismu. Listy filologické 1, 1960, s. 128-134 a 2, 1960, s. 269-274; MARTÍNEK, J.: O významu a potřebě zpracování příležitostného latinského básnictví z období humanismu. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 5-6. Praha 1970-1971, s. 279-289; MARTÍNEK, J.: Vnitřní členění humanistických spisů. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 7. Praha 1972, s. 23-38; ROTHE, H.: Die Vorworte in den Drucken des Daniel Adam von Veleslavín. In: Später Humanismus in der Krone Böhmen 1570-1620. Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern, Teil IV (hrsg. von H.-B. Harder und H. Rothe). Dresden 1998, s. 217-224; SCHOTTENLOHER, K.: Die Widmungsvorrede im Buch des 16. Jahrhunderts. Münster 1953; SCHULZ, V.: Věnování spisovatelů (1580-1639). Časopis Českého muzea 75, 1901, s. 523-528; ŠVÁB, M.: Prology a epilogy v české předhusitské literatuře. Monografie pedagogické fakulty v Plzni 1. Praha 1966; VOIT, P.: Prology a epilogy v díle Šimona Lomnického z Budče. Česká bibliografie 24, 1987, s. 112-147.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.