Rejstřík (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Rejstřík)

Rejstřík (z lat. registrum = seznam, angl. a fr. index, něm. Register) 1. prvek rámcových částí knih sloužící stejně jako obsah k rychlejší a snadnější orientaci v textu. Nazýval se „Index operis“, „Pravidlo“, „Register“, „Syllabus rerum memorabilium“, „Summa“ nebo „Ukazatel“. Rejstřík lze dnes využít jako velmi dobrou pomůcku pro sledování úplnosti knihy. Toto pravidlo se vztahuje i na Tabulu chartarum a Tabulu rubricarum. Oba ukazatele ovšem primárně nevyužíval čtenář, ale knihvazač a rubrikátor.

Liturgická literatura, Bible i nejstarší odborná próza obsahovaly rejstříky abecedně řazených věcných pojmů, osob a míst (Index nominum, rerum, titulorum) a rejstříky konkordančního charakteru (Index testimoniorum). Rejstříky uvedli do tištěné knihy italští tiskaři koncem 60. let 15. století. V Německu se tak stalo nejpozději roku 1473 zásluhou Friedricha Creussnera. Nejstarší aparát byl opatřen aperturou či signaturou listu, na němž se excerpované místo nacházelo. Tak je tomu i v prvních domácích rejstřících, předeslaných před vlastní text takzvaného Dlabačova Nového zákona (Plzeň? po 1476) a v rejstřících řazených za textem Pasionálu Jacoba de Voragine (Plzeň? po 1476). Rejstříků užili také Johann Alacraw ve Vimperku, takzvaný Tiskař Pražské bible a kutnohorský tiskař Martin z Tišnova.

Se zdokonalováním pomocného aparátu tištěné knihy byly v rejstřících excerpované pojmy opatřovány čísly listu, sloupce a strany, nebo příslušnou kontinuálně sázenou písmennou či číselnou marginálií. Tento způsob rejstříkování užil kupříkladu Oldřich Velenský z Mnichova v Erasmově díle Přeutěšená a mnoho prospěšná knieha … o rytíři křesťanském (Bělá/B. 1519). Ta před vlastním textem obsahuje „Pravidlo smysluo po všech těchto kniehách rozprostřených, po němž snadno, o čem by kto chtěl počtem a literami k textu přidanými, se zpravě bude moci najíti“. Nejstarším samostatně vydaným rejstříkem u nás je sedmilistové Registrum …, to jest Pravidlo epištol a čtení, které se čtou v kostelích přes celý rok (Praha 1552). Na základě Bible z roku 1549, kterou společně vydali Melantrich a Netolický, ho sestavil Mikuláš Šúd ze Semanína. Tiskařem byl Jan Lovičský, Netolického příbuzný.

Výběr a struktura čtenářských rejstříků se měnily v závislosti na typu publikace, ale princip aparátu, který se sestavoval a sázel až v posledním stadiu knižní výroby, zůstal nezměněn. Až autoři a editoři naukové literatury 18. století zvýšili péči o čtenáře formou kumulativních neboli generálních rejstříků, v nichž byly všechny excerpované údaje řazeny do jediné abecedy (angl. cumulative index, fr. table cumulative, něm. kumulierendes Register). Sazeči zde členili sazbu do dvou až tří úsporných textových sloupců. U vícesvazkových děl 19. století a mnohdy též u časopisů byl rejstříkům vyhrazen samostatný (poslední) svazek.

2. Přesné umístění tiskových prvků na tiskové formě jakožto předpoklad kvalitní typografické práce a knihařského falcování. Při oboustranném tisku jde zejména o krytí stránky na stránku a řádky na řádku. Správný rejstřík si lze proto ověřit pohledem proti světlu, kdy řádková sazba lícové stránky (angl. printing the white, fr. impression en blanc, něm. Schöndruck) má odpovídat sazebnému obrazu na rubu (angl. perfecting, fr. retiration, něm. Widerdruck). V starším knihtisku obstarávaly dodržení přesného rejstříku takzvané punktury. Ty byly zapuštěny v dřevěném rámu formy, později do poklopu ručního knihtiskařského lisu.3. Synonymní označení pro Tabulu chartarum jakožto soupis použitých archových signatur.

4. Synonymní označení pro Tabulu rubricarum jakožto soupis míst, která měla být v tištěném textu dodatečně opatřena červenými rubrikami a nadpisy.


Lit.: HAEBLER, K.: Das Registrum der Wiegendrucke. In: Gutenberg Festschrift zur Feier des 25 jaehrigen Bestehens des Gutenbergmuseums in Mainz (hrsg. von A. Ruppel). Mainz 1925, s. 18-22.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.