Rorátník

Z Encyklopedie knihy

Rorátníky – liturgické knihy, které obsahují zpěvy k ranním mším adventní doby, se nazývají podle latinského slova rorate (dejte rosu). Latinským introitem Rorate coeli začínaly mariánské jitřní mše v adventu. Stejnou etymologii má pojem roráty, používaný pro specifický soubor českých zpěvů včetně antifon, částí mešního ordinaria i propria, sekvencí a duchovních písní, které náležely ke každému dni z adventních týdnů. Tradice českých rorátních officií navazovala na mariánské officium zpívané v Praze ve 14. století. K ustálení podoby českých rorátů došlo v 16. století, a to v několika redakcích, mezi nimiž nejrozšířenější byla redakce královéhradecká. Rorátní zpěvy se mohly vyskytovat jako součást graduálu nebo samostatně, někdy zahrnují i jednoduché vícehlasé části. Až do Pospíšilovy notované edice (1823) převládalo tradování rorátů pomocí rukopisných pramenů.

Velké rukopisné renesanční rorátníky s iluminacemi byly pořizovány na objednávku utrakvistickými literátskými bratrstvy, mezi jejichž členy patřila také městská elita. Do této skupiny patří např. Český rorátník Jana Kantora Vodňanského – Hradec Králové, Muzeum východních Čech Hr-11, Kouřimský rorátník – Praha, NK XVII A 38, Rorátník Jana Zádolského – Praha, KNM I A 42, Vyšehradský rorátník – Praha, Královská kolegiátní kapitula na Vyšehradě bez sign., Mladoboleslavský rorátník – Mladá Boleslav, Okresní muzeum sign. 3/70a, Sezemický rorátník – Pardubice, Východočeské muzeum Rkp 369/43 a další. Rukopisné rorátníky vznikaly i v pozdější době, avšak již ne tak reprezentativní: např. Rorátník literátů z kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře – Praha, NM-ČMH sign. XXVI B 35.

Lit.: KONRÁD, K.: Dějiny posvátného zpěvu staročeského od XV. věku do zrušení literátských bratrstev, Praha 1893; MRÁČEK, J.: Sources of rorate chants in Bohemia. In: Hudební věda, roč. 14, 1977, č. 3, s. 230–241; BAHNOVÁ, Z.: České roráty v 2. polovici 16. storočia, diplomová práce, FF UK, Praha 1997; ŠÁROVCOVÁ, M.: Rébus Unhošťského rorátníku: k provenienci, objednavatelům a dataci iluminovaného hudebního pramene z počátku 17. století. In: Umění. Časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, 58 (2010), č. 5/6, s. 388-402; ŠÁROVCOVÁ, M.: Ikonografie českých renesančních iluminovaných rorátníků. In: Clavibus unitis 2, 2013, s. 1–4. BAŤOVÁ, E.: Znovunalezený novoměstský rorátník Jana Kantora Starého z roku 1572 s rukopisným kancionálovým přívazkem z druhé poloviny 18. století. In: Clavibus unitis 3, 2014, s. 17-28.

Autor hesla: Dagmar.stefancova