Rotační stroj

Z Encyklopedie knihy

Rotační stroj (též rotačka, angl. rotary press, fr. rotative, něm. Rotationsmachine) soustava tiskových strojů obstarávajících v jediném procesu několik činností: odvíjení nekonečného pásu papíru, otisk sazby na rotujícím tiskovém válci, řezání a skládání. Na rozdíl od Gutenbergova ručního knihtiskařského lisu (v němž působila plochá tlaková deska na plochou tiskovou formu) i Königova rychlolisu (otočný tlakový válec působí na plochou formu) je základem celé soustavy tiskový válec (cylindr) točící se kolem své osy. Po obvodu válce je upnuta oblá tisková forma (odtud též označení formový válec). Rotační pohyb tiskové formy je mnohonásobně rychlejší nežli vertikální pohyb formy ploché, a proto v kratším čase umožňuje výrobu mnohem vyšších nákladů, zejména u novin. Na rychlosti celého mechanismu se podílí zcela nový způsob přísunu papíru, vyráběného nikoli již ručně, nýbrž v papírenském stroji. Papír není do rotačky nakládán manuálně po arších, ale automaticky se v pásu odvíjí z kotouče. Ve vlastním tiskovém procesu je přitlačován k tiskovému válci protisměrně se točícím válcem tlakovým.

Cesta k tak výkonnému stroji nebyla jednoduchá. Na tiskové válce nejstarších strojů se ještě upínala složitě vyklínkovaná klasická (plochá) sazba. Východisko, jak plochou sazbu upevnit okolo válce, poskytla stereotypie, s níž vážné pokusy konal William Ged již od roku 1725. Ačkoli stereotypie původně sloužila jen jako prostředek k levnému zachování a rozmnožení hotové sazby, po sto padesáti letech se stala nejdůležitějším elementem všech rotaček. Další problém spočíval v barvení formy bez zásahu lidské ruky. Doplnění ručního knihtiskařského lisu barvicími válci si nechal roku 1790 patentovat anglický chemik William Nicholson (1753-1815). Tutéž myšlenku rozvíjel od 1800 Friedrich Gottlob König (1811 ji při konstrukci rychlolisu uvedl do praxe) a od 1810 londýnský sazeč Benjamin Foster. Mechanizace knihtiskařských strojů byla dále podmíněna industrializací papírenské výroby. Rozměry ručního papíru dobře vyhovovaly manuálnímu knihtisku, nikoli však továrním požadavkům. Během 1798-1799 patentoval Francouz Nicolas Louis Robert výrobu strojního čili nekonečného papíru, navíjeného na kotouče. Technologii zdokonalili 1803 John Gamble a bratři Henry (1766-1854) a Sealy (1774-1847) Fourdrinierové.

Patent na první rotačku obdržel roku 1835 v Londýně sir Rowland Hill (1795-1879). Trvalo však 11 let, nežli byla sestavena a uvedena do chodu. Tehdy (1846) zprovoznil pro londýnskou tiskárnu Times rotačku s šestimetrovým formovým válcem Augustus Applegath (1788-1871). Paralelně vyvíjeli poněkud odlišné typy v Americe 1846 Richard Hoe (1812-1886), ve Francii 1847 Hippolyte Marinoni (nar. 1823) či v Rakousku 1854-1855 Alois Auer von Welsbach (1813-1869). Tou dobou bylo patentováno také několik výrobních postupů vhodně doplňujících činnost rotaček (1851 strojní falcování a 1856 strojní šití nitěmi). Zaoblené stereotypní odlitky užili poprvé Hoe, Marinoni, Auer a později (1860) v americké Philadelphii William A. Bullock (1813-1867).

Nejstarší rotačky měly dvojnásobně větší kapacitu nežli čtyřválcové rychlolisy. Jejich hodinový výkon představoval „pouze“ 8.000 otisků. Marinoniho stroj postavený 1867 pro pařížský Petit Journal dosáhl již 20.000 otisků (po druhé světové válce bylo možno na zdokonalených strojích pořídit v hodině s 12 papírovými kotouči až 180.000 kompletních a složených výtisků novin o 16 stranách). Na území Německa byla první anglická rotačka instalována v Augsburku 1872 (Königem založená továrna v Oberzellu přejala jejich výrobu až 1875). V Čechách se rotačka ponejprv objevila 1876 (Praha), na Moravě 1888 (Brno). Pražský stroj z roku 1876 je uložen ve sbírkách Národního technického muzea a představuje jednu z mála památek tohoto typu dochovanou ve střední Evropě. I u nás se přednosti rotaček zprvu uplatnily jen při tisku novin. První českou knihou tištěnou na rotačce byla Babička od Boženy Němcové (Praha 1906). Nakladatelem byl Bedřich Kočí (1869-1956), tiskařem Edvard Beaufort (1860-1941).


Lit.: BARTÁK, J.-KRAUS, Vl.: Typografové 1468-1939. Praha 1996; BĚHAL, M.: Tiskové stroje. Praha 1963; BLÁHA, R.: Přehled polygrafie. Praha 1959; CLAIR, C.: A history of printing in Britain. London 1965; EISENSTEIN, El. L.: The printing press as an agent of change. Communications and cultural transformations in erly-modern Europe. Vol 1-2. Cambridge 1980; GOEBEL, Th.: Friedrich Koenig und die Erfindung der Schnellpresse. Braunschweig 1875; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství. In: Studie o technice v Českých zemích 1800-1918 (red. František Jelínek a kol.). Sv. 3. Praha 1985, s. 154-191; HOFFMANNOVÁ, J.: Tiskařství a průmyslová revoluce. Sborník Národního muzea v Praze C 29/3. Praha 1984, s. 153-193; KABÁT, K.: Knihtisk a jeho vývoj v Československu. Praha 1936; VRÁNKOVÁ, J.: Technická revoluce v malé tiskárně. In: Tiskárny a tisky 19. století. Sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny (red. Š. Běhalová). Jindřichův Hradec 1998, s. 75-78; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckpressen. Ein illustriertes Handbuch mit einer ausführlichen Zeittafel. Frankfurt/M. 1974; WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992; ZAHÁLKA, Fr.: Přehled knihtisku. Praha 1952.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.