Rubrika (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

(přesměrováno z Rubrika)

Rubrika (z lat. ruber = červený, rubrica = světle červené minerální barvivo, též sloupec psaný červeně, angl. rubric, fr. rubrique, něm. Rubrik) 1. jeden z nejstarších sazebných prostředků sloužící prvotiskařům k optickému zvýraznění sazby, která nebyla odstavci ani volnými (východovými) řádky příliš členěna. Rubrika tak přichází na začátku a na konci myšlenkově uzavřených částí textu (alinea) sázeného per extensum (lat. zeširoka) či jinak též in continuo (lat. nepřetržitě). Po polovině 15. století, kdy se kánon typografie a pravidla sazečovy práce teprve ustalovaly, byla rubrika zařazována do sázítka také jako prostředek k zarovnání pravého okraje sazby namísto složitějšího dělení slov. Patřila tudíž k repertoáru tiskového písma.

Tvar tiskových rubrik se od svých pravzorů ve starověkých a středověkých rukopisech lišil minimálně. I ony měly podobu plného (konturového), rovného (lukovitě prohnutého) nebo polovičního lístku (řídce též trojlístku), jehož korpus směřoval nahoru (dolů) a byl natočen doleva (doprava). Z lukovitě prohnuté rubriky se už na předkřesťanských písemnostech starověkého Egypta vyvinul paragraf jakožto optický signál pro odstavec (mezi českými tiskaři ho zřejmě poprvé při sazbě užil Jiřík Štyrsa 1522).

Tiskaři v zahraničí i u nás si rubriky osvojili od samého počátku řemesla. Zkušenější tiskárny 15. století používaly pro jejich tisk tradiční červenou barvu, avšak snadnější cestou vedoucí ke zvýraznění textu bylo jejich následné vmalování specializovaným rubrikátorem. Pouze takto ručně dotvořený tištěný text označujeme jako rubrikovaný (angl. rubricated, fr. rubriqué, něm. rubriziert). V 16. století byla škála tradičních rubrik krátkodobě obohacena typografickými ozdůbkami, umísťovanými pravidelně na konec odstavců (signalizační funkci zastaly kupříkladu trojbody, čtyřbody, ležaté vlnovky nebo ležaté paragrafy). Éra rubrik končí u nás stejně jako u tiskařů cizích pozvolna až během 18. století, kdy se tento způsob optické organizace sazby pociťoval jako anachronický.

2. Červený nadpis biblických knih a rozsáhlejších děl liturgické povahy, který býval před rokem 1500 v sazbě vynechán a dodatečně vepsán rubrikátorem. Pomůcka pro věcné i optické členění textu se nazývala Tabula rubricarum (stručně jen „Registrum“).

3. Červeně tištěné pravidlo předepisující v textu nebo na okraji listů breviáře, misálu a jiné liturgické literatury rituální úkon (některé úkony byly naznačeny jen graficky, např. pomocí maltézského křížku celebrantovo žehnání, pokleknutí, povstání apod.). Unifikaci příslušných rubrik obsahuje ceremoniál.

4. Pravidelný oddíl vyhrazený určitému tématu v periodicky vycházejících časopisech, novinách a kalendářích.

5. Oddíl formuláře graficky zvýrazněný kolmými nebo vodorovnými linkami.



Lit.: HORÁK, Fr.-WIŽĎÁLKOVÁ, B.-URBÁNKOVÁ, E.: Pravidla jmenné katalogizace starých tisků, prvotisků a rukopisů. Praha 1971.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.