Rukopisná kniha v době lucemburské

Z Encyklopedie knihy

Lucemburské období v oblasti knižní kultury plynule navazuje na předchozí dobu přemyslovskou, postupně se ale rozšiřuje spektrum existujících institucionálních knihoven a od počátku 14. století jsou doloženy i knihovny osobní (i když menší soubory kodexů v osobním užívání existovaly jistě již dříve). Pro poznání dějin rukopisné knihy je k dispozici také více pramenů – jak samotných rukopisů, tak i dalších (knihovní katalogy apod.).

Některé starší klášterní knihovny procházejí v lucemburské době obdobím stagnace nebo úpadku, což může souviset i s hospodářskými problémy jednotlivých institucí. Na druhé straně do Čech přicházejí nové řády, jejichž konventy rychle shromáždily významná množství knih, zčásti i vlastní opisovačskou činností. Prvním z nich jsou řeholní kanovníci sv. Augustina – z knihovny nejstarší kanonie v Roudnici nad Labem se dochovalo přes 160 rukopisů, z rožmberské fundace v Třeboni přes 300, menší soubory jsou doloženy a zčásti dochovány také z kanonií v Sadské, Rokycanech a na Karlově na Novém Městě pražském. Z fundací kartuziánského řádu patří k nejdůležitějším kartouza v Praze na Smíchově a založení v Tržku, které se postupně přesunulo do Dolan a Olomouce. Z knihoven starších řádů je významný soubor rukopisů, který se dochoval při klášteře minoritů a klarisek v Českém Krumlově. Nárůst počtu knih v pražské a olomoucké kapitulní knihovně je kromě samotných rukopisů potvrzen i řadou knihovních katalogů, jejichž řada je v Praze dochována od roku 1354, první olomoucký soupis pochází z roku 1413. Obecně nejmenší církevní knihovny patřily farním kostelům. Jejich rozsah byl velmi různorodý, sahal od několika liturgických svazků (a event. synodálních statut) po soubory o tříciferném počtu svazků (knihovna kostela sv. Jakuba v Brně, kaplanská knihovna v Českém Krumlově).

Přelomovou událostí z pohledu dějin knižní kultury i vzdělanosti v Čechách bylo založení pražské univerzity v roce 1348. Jednotlivé knihovny byly spojeny s jejími kolejemi a významné množství kodexů je dodnes dochováno ze souboru Karlovy koleje a koleje Národa českého. Druhá uvedená měla podle mladšího katalogu k dispozici přes 1400 svazků, což ji řadilo mezi největší univerzitní knihovny v Evropě. Již od druhé poloviny 14. století měli své osobní knihovny i univerzitní mistři, i když větší soubory alespoň zčásti dochovaných rukopisů pocházejí až od osobností 15. století (např. Jan Ondřejův řečený Šindel, Prokop z Kladrub, Prokop z Plzně, Václav Koranda mladší).

Panovnická knihovna jistě existovala za Karla IV. i Václava IV., její velká část ale byla rozptýlena za husitství. Z Václavovy knihovny se dochovalo cca 10 bohatě iluminovaných svazků, všichni panovníci v případě zájmu ale jistě mohli využívat i služeb blízkých církevních institucí. V době krátce před husitskými válkami máme první zprávy rovněž o šlechtických rodových knihovnách (část rožmberské knihovny je nejspíše evidována v soupisu předmětů uložených na hradě v Českém Krumlově v roce 1418) a o knihovnách městských (doložena ze Starého Města pražského).

Osobní knihovny se nejprve objevují u osob z církevního prostředí, zejména u špiček církevní hierarchie nebo významných intelektuálních postav své doby (biskupové a arcibiskupové Jan IV. z Dražic, Arnošt z Pardubic, Jan ze Středy; dále např. Vilém z Lestkova, Vojtěch Raňkův z Ježova), od druhé poloviny 14. století ale svými knihovnami disponovali i někteří laikové (Tomáš ze Štítného).

Velká většina církevních knihoven byla poškozena, rozptýlena či zničena za husitství. V roce 1422 byly při útoku na univerzitní koleje postiženy i jejich knihovny, přestože univerzitní mistři hráli ve věroučných otázkách husitské doby klíčovou roli. U některých institucí došlo k jejich obnovení, i když jen málokdy dosáhly předchozího významu, pro jiné husitství znamenalo zánik.

Autor hesla: Michal.dragoun