Severinsko-kosořská tiskárna – Praha

Z Encyklopedie knihy

Titulní strana Severinova tisku Lutherova Kázání (Praha 1520). Luther, Martin: Kázání … na desatero přikázání Boží, kteréž lidu obecnému zjevně v městě Witemberce kázal jest (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1520). Titulní bordura s Mojžíšem, Evou a Adamem, dole Saul (Pavel) na cestě do Damašku zasažen nebeským světlem. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR IV 12/5.

Severinsko-kosořská tiskárna – Praha přímá pokračovatelka Tiskaře Pražské bible, který s totožnou zásobou tiskového písma, ale patrně s obměňovaným personálem fungoval v dlouhém období 1488-1515. Na počátku stál v roli nakladatele Bible české neboli Pražské (Praha 1488) kramář a konšel Severin. Zcela bez důkazů se prozatím předpokládá, že s anonymním Tiskařem spolupracoval až do své smrti někdy mezi 1519-1521. Tato léta jsou zároveň tradičně považována za terminus post quem pro pokračující Tiskárnu severinsko-kosořskou. Posledním dnes známým dokladem činnosti Tiskaře Pražské bible jsou artikule Vo sněmu obecním, který držán byl na Hradě pražském … 1515 (Praha 1515). Z následujícího pětiletí (1515-1520), které se částečně kryje s předpokládaným Severinovým úmrtím, tisky chybějí. Svrchovaně pozoruhodná, ale dosud nevyhodnocená je skutečnost, že v době, kdy zřejmě stárnoucí Tiskař Pražské bible utlumoval své aktivity, si roku 1514 v Praze otevřel živnost Geršom Kohen a že vedle tohoto hebrejského knihtisku přichází o tři léta později ještě Francisk Heorhij Skoryna (1517-1519), výrazný zjev knihtisku cyrilského.

Nová etapa dílny po bývalém Tiskaři Pražské bible byla dle dnešních znalostí zahájena až roku 1520 výrobou druhého nejstaršího překladu z Martina Luthera, totiž Kázání … na desatero přikázání Boží, kteréž lidu obecnému zjevně v městě Witemberce kázal jest (Praha 1520). Stejně jako na všech starších publikacích ani zde ještě není uvedeno jméno tiskaře. Dílna vystoupila z anonymity teprve v květnu o dva roky později u příležitosti vydání Chelčického Kníhy výkladuov spasitedlných na čtení nedělní celého roku (Praha 1522). Tiskařský explicit poprvé nese jméno Pavla Severina z Kapí Hory (též Severin a Monte cuculli, zemř. 1553/54). Z Pavlovy předmluvy k Rohovu kancionálu Piesně chval božských (Praha 1541), který je prozatím evidován jako jeho poslední publikace, celkem bezpečně vyplývá, že v tiskárně pracoval již na počátku 16. století. Oženil se s Johannou, dcerou Václava Sovy z Liboslavi (zemř. 1542), který je znám jako příležitostný nakladatel Bible české neboli Benátské (Venezia 1506). Z manželství vzešly tři dcery a syn Václav. Severin užíval predikát od roku 1529 a v letech 1534-1537 zastával úřad staroměstského purkmistra. Nashromáždil poměrně velký majetek (dva domy, dvě vinice, mlýn). Dnes se jeho rukám přisuzuje na 30 tiskařsky anonymních, či podepsaných tisků z let 1520-1541. Některé jsou opatřeny dvěma typy heraldických signetů, jejichž základem je štít s klínem a třemi růžemi. Zvláště značka se dvěma stojícími génii nadnášejícími nápisovou pásku s tiskařovým jménem a letopočtem 1529 patří v dějinách českého knihtisku k nejpěknějším. Základem pro ni byl mědiryt Albrechta Dürera (ca 1507) přepracovaný Hansem Baldungem Grienem pro potřeby Thomase Anshelma. V období 1538-1545 podepsal 11 publikací také Jan Severin ml. (zemř. 1545). Nejprve užívá formu „Severin mladší“, např. Kuchařství. O rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají (Praha 1538), v posledním roce pak „Jan Severin“, např. Johann Spangenberg Perla Písma svatého, zavírajíc v sobě hlavní artikule a články křesťanského učení (Praha 1545). O příbuzenském vztahu Severinů existují pouze dohady. Dosavadní literatura předpokládá, že Pavel byl synem kramáře Severina. Pavlův vztah k Janovi ml. je vůbec zamlžen. Položíme-li si však otázku, vůči komu se Jan Severin vymezoval adjektivem „mladší“, můžeme spekulovat, že i on byl synem kramáře, jehož bychom pak mohli přesněji identifikovat jako Jana Severina st. Jedna z dcer Pavla Severina se vdala za Jana Kosořského z Kosoře (též Kosorský, zemř. 1589?). Ten mezi léty 1547-1557, tedy částečně ještě za tchánova života, pokračoval v dílně jako nástupce Severinů. Na signetu Kosořského byl erb a nápisová páska s jeho jménem. Dnes je mu přisuzována výroba 19 publikací. Nejstarší z nich jsou artikule Snešení a přátelské nařízení z jistých krajuov stavuov Království tohoto českého (Praha 1547) a za poslední se považují Noviny, které se mezi císařskou Velebností a papežem před zámkem … Belliáno ve Vlaších zběhly (Praha 1557). Artikule a následující novinové letáky z doby šmalkaldské války jsou zaměřeny ještě proticísařsky. Na podzim 1547 Ferdinand I. však všechen knihtiskČechách zakázal a Kosořského dílna přestala pracovat. Přihlásila se k oficiální ideologii a od roku 1550 směla být znovu uvedena do provozu (o dvě léta později je zachováno privilegium na neomezený tisk literatury přehlédnuté cenzurními orgány). Od srpna 1557 se jakékoli doklady o Tiskárně ovšem ztrácejí. Kosořský se opět vynořuje až před rokem 1575, a to, jak uvádí J. Salaba, ve funkci císařského kartografa.
Karel IV. z Kuthenovy Kroniky (Praha 1539). Kuthen, Martin: Kronika o založení Země české (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1539). Fol. M1a s nesignovaným dřevořezovým portrétem Karla IV. Národní knihovna ČR (Praha), sign. 54 D 19.
Tiskárna severinsko-kosořská se tak jako předešlý Tiskař Pražské bible orientovala pouze na výrobu jazykově českých publikací. Do svého vydavatelského modelu, mnohdy za překladatelské a redakční spolupráce Sixta z Ottersdorfu (ca 1500-1583), pojala důležité edice základní literatury náboženské, historické, lékařské, právnické i administrativní. Pavel Severin patřil spolu s Oldřichem Velenským a Pavlem Olivetským k průkopníkům luterství u nás. Mezi 9. listopadem 1520 a rokem 1523 vytiskl šest traktátů a kázání Martina Luthera. Tři z nich jsou individuální vydavatelské jednotky (Kázání na desatero přikázání 1520, Vejklad na vidění Danielovo 1522 a Vo ustanovenie služebníkuov církve 1523). Zbytek vznikl 1521 v jediném pracovním cyklu jako kvartový sborník, který obsahoval tři textové jednotky s vlastními titulními listy a explicity, ale s průběžnou řadou archových signatur: písmeno A Doktor Martin Luther před Velebností císařskú … odpověd dává (Praha 1521), B-D Doktor Martin Luther pro kterú příčinu papežský … kníhy jest spálil (Praha 1521) a E-M Kázání o Novém zákoně aneb o posledním kšaftu Krista Pána (Praha 1521). Čeští bibliografové pokládají tyto tři traktáty nesprávně za samostatné edice.
Ilustrace monogramisty EWA v Gioviově Kníze (Praha 1540). Giovio, Paolo: Kníha o věcech a způsobích národu tureckého (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1540). Dřevořezová tabule za textem přinášející nákres tureckého ležení. Značka EWA je na pravém kanonu v popředí, letopočet 1540 je nad sultánovým stanem uprostřed opevnění. Antikvariát Meissner (Praha).
Na předním místě tiskařské činnosti Pavla Severina stojí dvě vydání Bible české (Praha 1529 a 1537). Část produkce Tiskárny do roku 1547 evidentně vycházela vstříc konfesijním potřebám utrakvistů a část edičního programu uspokojovala zájem měšťanské společnosti po vzdělání, např. původní Spis o nemocech morních Jana Černého (Praha 1530) a O krvi pouštění žilami i baňkami Jana Chocenského (Praha 1532). Soudobou mravněvýchovnou literaturu reprezentuje překlad ze Sebastiana Francka O ukrutném a hanebném hříchu opilství (Praha 1537-1538). Čtenářským zálibám vycházely vstříc také Kuthenova Kronika o založení Země české (Praha 1539) a Paolo Giovio Kníha o věcech a způsobích národu tureckého (Praha 1540). Soupis tisků Pavla Severina je třeba dle Jaroslava Vobra (1996) doplnit o traktát Petra Chelčického Siet viery (Praha? 1521), za jehož tiskaře se dříve považoval Chval Dubánek ve Vilémově, a o protikněžský pamflet Jana Přemyšlenského ze Žlunic List ke všem stavuom (Praha? 1521), který býval evidován jako impresorsky anonymní. Severinovým přičiněním vyšlo zřejmě impresorsky anonymní a unikátem zachované Zřízení o ručnicích (Praha? 1524?). Roku 2003 Knihovna Národního muzea v Praze zakoupila bibliograficky sice dlouho povědomý, leč exemplářem dosud neznámý Žaltář v zpuosob modliteb složený (Praha? 1535). Také tento překlad z němčiny od Jana Petříka, pilného translátora a spolupracovníka Tiskárny, se k Pavlu Severinovi hlásí všemi typografickými prostředky.
Ilustrace v tisku Severina ml. (Praha 1539). Tovačovský z Cimburka, Ctibor: Kníha … pana Stibora z Cimburka a z Tovačova [Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich] (Praha, Tiskárna severinsko-kosořská 1539). Fol. LXIXb personifikovaná Lež s křivým nosem. Ilustrace pochází patrně ze severinského ateliéru. Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. DR III 11.

Z produkce Jana Severina ml. je třeba vyzvednout alespoň Kníhu … pana Stibora z Cimburka a z Tovačova (Praha 1539), nazývanou častěji dle explicitu Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich, a Kroniku českou Václava Hájka z Libočan (Praha 1541), na jejíž výrobě se podílel Ondřej Kubeš ze Žípů (náklad se pohyboval ve výši 1.000 exemplářů). Jan Kosořský ještě před násilným uzavřením českých tiskáren vydal mimo jiné posthumní, v rukopisu zaleželý sborník Konáčových adaptací Roderica Zamorensis Kníha o hořekování a naříkání Spravedlivosti královny (Praha 1547). Sborník je bohatě ilustrován stylově nesourodými náboženskými i mravoučnými obrázky, z nichž některé byly řezány dle německých vzorů už 1516 nebo 1527. Formátovou nesourodost štočků vůči zrcadlu sazby potlačovaly archaické lišty. Nedlouho po restauraci knihtisku se Kosořský jako první tiskař v Čechách přihlásil s překladem dlouho oblíbeného románu Život Adamův, aneb jinák od starodávna Solfernus (Praha 1553). Téhož roku vypravil jediný nečeský text, a to znojemského lékaře Jana Vočehovského Ain kurtzer Begreiff oder Regimen … der Pestilencz (Praha 1553), který rok předtím v české verzi rozšířil prostějovský Jan Günther.

Většina svrchu citovaných publikací severinsko-kosořské tiskárny byla opatřena ilustracemi. Korunou dlouholeté editorské a typografické činnosti se stal upravený překlad relativní novinky Sebastiana Münstera Kozmografia česká (Praha 1554). Sazba nadmíru obsáhlého Münsterova textu však Kosořského vyčerpala natolik, že pro obrazový aparát se finančních prostředků již nedostalo. I přes absenci typické ilustrační složky patří tato edice k finančně nejnákladnějším a kvantitativně nejrozsáhlejším projevům našeho knihtisku vůbec a zároveň je jediným reprezentantem žánru v jazykově české literatuře. Na rozdíl od zahraničních vydání, proslavených mapami, vedutami a obrázky přírodnin, je překlad Kosmografie doplněn jen 30 textovými ilustracemi, které vystačily do první třetiny díla. Kosořský co mohl posbíral ze starších zásob severinské dílny a jen v několika málo případech nechal pořídit kopie původních drobných štočků s kuriózními náměty (pyramidy, lidská monstra). Pouze jediný dnes známý exemplář obsahuje mapu Čech řezanou dle Klaudyánova jednolistu. Výtvarnou složku proto zastoupil hojný počet stylově i řemeslně nesouladných iniciál, shromážděných z několika pražských i mimopražských tiskáren první poloviny 16. století. Tím však byla totálně porušena rovnováha grafické koncepce, kterou nezachránilo ani jednotné rámování stran.

Severinové zdědili po Tiskaři Pražské bible texturu a švabach (obě tisková písma získána 1513), do níž byly přimíseny zbytky staré bastardy (od 1488). Bastardu i opotřebovaný švabach dle možností rozprodávali, ale přitom neodmítali svůj fundus obohacovat starými písmovými zbytky. Roku 1521 v Lutherově traktátu tak Pavel Severin užil vyznačovací bastardu, kterou si opatřil již Martin z Tišnova pro Kutnohorskou bibli 1489. Jako jeden z prvních Čechů disponoval Pavel Severin též antikvou. Pokud je známo, užíval ji jen pro sazbu latinských pasáží v jazykově českých knihách (Martin Kuthen 1539, Paolo Giovio 1540). Snad právě on byl též domácím průkopníkem podtrhávání textu. Řádek textového písma podtržený jednoduchou linkou působil opticky stejně výrazně jako řádek sázený písmem vyznačovacím, a nadto byl levnější. Podtrhávání objevíme pod sumariemi Bible 1529, v impresech apod. Spojitost Severinské tiskárny a pracovní etapy Kosořského dokládají zase typografické prvky Rohova kancionálu 1541 (rám titulní strany a iniciály Pavla Severina), které Kosořskému sloužily ještě při výrobě Života Adamova 1553. Kosmografie Sebastiana Münstera 1554 je pak jakýmsi katalogem starších i novějších iniciál, které severinsko-kosořská dílna od počátku 16. století nashromáždila.

Pavel Severin z Kapí Hory a jeho příbuzný Jan Severin ml. si jako první čeští tiskaři vybudovali rozsáhlý fond štočků. Valná část není signována, takže otázky po jejich autorství bude moci pootevřít až kritický průzkum, který česká knihověda Tiskárně doposud dluží. Charakteristickým rysem ilustrací pokládaných staršími badateli i nově Mirjam Bohatcovou (1989) za původní práce Severinů je světskost námětů, např. Franckova kniha o opilství 1537-1538. To platí i o cranachovsky laděném cyklu Tovačovského Hádání 1539, za jehož autora Antonín Rybička označil ve sféře umění jinak neznámého Jana Cukrmana z Ruprštorfu, nakladatele díla (je však evidentní, že ilustrace pocházejí nejméně od dvou umělců). Dozajista v Praze vzniklo též 56 medailonů českých knížat a panovníků, které se poprvé zaskvěly v Kuthenově Kronice 1539 (od té doby mezi domácími tiskárnami kolovaly v kopiích ještě nejméně sto let a portrétní ikonografii ovlivňovaly až do 19. století).
Monogram GS v Mattioliho českém Herbáři (Praha 1562). Mattioli, Pierandrea: Herbář jinak Bylinář [trad. Tadeáš Hájek z Hájku] (Praha, Jiří st. Melantrich z Aventinu 1562). Detail fol. 89a vyobrazení ovsa (vlevo dole monogram GS s řezáčským nožem). Královská kanonie premonstrátů na Strahově – Strahovská knihovna (Praha), sign. AH II 4.
U obou Biblí 1529 a 1537 musel Pavel Severin sáhnout k ilustračním výpůjčkám (norimberský cyklus Erharda Schöna a wittenberského Mistra MS). Některé jiné biblické ilustrace už tehdy signoval neznámý umělec EWA. S tímto monogramistou se střetáváme znovu v Gioviově Kníze 1540. Přestože značku zde nese pouze první a poslední ilustrace, celý doprovod je nepochybně prací téhož kreslíře a řezáče. Část obrazové složky, většinou datované aktuálním letopočtem 1540, přibližuje válečné scény mezi Turky a křesťany. Zbytek je složen z portrétů osmánských sultánů, které vznikly jako kopie podobizen českých vladařů Kuthenovy Kroniky 1539 (Pavel Severin původní štočky po prohraném sporu se spisovatelem Kuthenem tou dobou už tak jako tak neměl). Násilnická fyziognomie českých vladařů i turbany na hlavách některých pohanských knížat zůstaly dle Kuthenovy předlohy samozřejmě zachovány. Kopista však řezal pozitivní kresbu, takže otisky jsou zrcadlově obrácené, ale bez vysvětlujících textů, které by ve změněném kontextu působily nenáležitě.

V letech 1540 a 1541 pořídila Tiskárna ilustrační aparát k Hájkově Kronice. Sestával ze 70 štočků historizujících scén (zejména pohřbů a bitev), fiktivních portrétů a hradů. Až na typizovaná bitevní vyobrazení, která měla oporu v německé ilustraci, šlo o původní náměty. Jakkoli byl aparát na svou dobu nesmírně rozsáhlý, pro 474 listy Hájkova vypravování nestačil. Skutečnou korelaci obrazu a textu ilustrátoři udrželi jen v počáteční pětině Kroniky a pak se museli dle soudobých konvencí uchýlit k opakování (70 štočků je v celém díle otištěno na 147 místech). Asi třetina obrazů nese monogram PS (některé štočky později nacházíme např. v novinových letácích Šebestiána Oksa z Kolovsi). Třikrát se objevuje také spojitá značka IS a jednou nespojité SMC. Toto SMC přichází na obrázku stavby Děvína roku 738, kde je umístěn též monogram PS. Ze souběhu lze alespoň rámcově dedukovat, že jedna šifra náleží kreslíři a druhá řezáči.

Monogram PS bývá tradičně vztahován na Pavla Severina z Kapí Hory, monogram IS na Jana (Hanse) Severina ml. a SMC se čte spekulativně jako „Severin Mladší Calcographus“, přičemž vyloučit nelze ani hypotetické znění „Severin a Monte cuculli“. Značku SMC známe též z rámů severinského tisku Rohova bratrského kancionálu 1541 (rámy jsou doplněny ještě iniciálami řezáče HF). Dále víme, že totožně kreslené IS (Naglerem v některých případech čtené opačně jako SI) provází dřevořezy užívané od 60. let moravskou Tiskárnou bratrskou a v jednom případě je monogramem řezáče Abelova a Tertiova ilustračního cyklu pro Melantrichovu Bibli českou (Praha 1570). Vztahovat všechny značky IS na Jana Severina ml. nelze, neboť ten roku 1545 zemřel. Podle Naglera, Thieme-Beckera i Kahnse však aktivity Hanse Severinazasahují až do 80. let (Kahnsovu hypotézu o totožnosti Severina se značkou GS v melantrišském tisku Mattiolioho herbáře 1562 je však třeba důrazně odmítnout). Nagler tomuto jinak zcela neznámému Hansovi připsal ještě další řezáčskou značku, totiž variabilní HS, které je velmi často doloženo opět Melantrichovou Biblí 1570 a snad i ivančickými Písněmi 1576 a 1581. Dle Naglera měl tento Severin (snad potomek Jan Severin nejml.?) rozšířit svou činnost v druhé polovině 16. století také do Řezna. Jisté je pouze to, že na severinskou dynastii navazující Kosořský musel pro speciální zakázky, k nimž dosavadní báze dílenských štočků nepostačovala, hledat externí spolupracovníky, např. monogramistu MC pro Život Adamův 1553.


Lit.: BAUM, Ant.: K historii xylografie v Čechách. Památky archeologické a místopisné 8, 1868-1869 (1870), sl. 117-130; BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977-1978, s. 69-104; BOHATCOVÁ, M.: Bratrský kancionál z roku 1519. Rekonstrukce nedochovaného tisku. Miscellanea musicologica 13, 1960, s. 27-60; BOHATCOVÁ, M.: K ilustracím Tovačovského Hádání Pravdy a Lži. In: Morava na prahu nové doby. Sborník příspěvků z konference, konané 22.-23. června 1994 u příležitosti 500. výročí úmrtí Ctibora Tovačovského z Cimburka. Přerov 1995, s. 139-142; BOHATCOVÁ, M.: Knižní dřevořez v Čechách a na Moravě od 70. let 15. století do 1620. Dějiny českého výtvarného umění. Sv. II/1. Od počátků renesance do závěru baroka (věd. red. J. Dvorský). Praha 1989, s. 107-116; BOHATCOVÁ, M.: Nad Chybovým Slovníkem knihtiskařů. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovy v Praze 12. Praha 1995, s. 33-58; BOHATCOVÁ, M.: Otázky nad publikační činností pražských Severinů. Listy filologické 109, 1986, s. 97-115; BOHATCOVÁ, M.: Počátky ilustrace v české tištěné knize. Umění 34, 1986, s. 111-118; BOHATCOVÁ, M.: Signety pražských tiskařů do konce stavovského státu. Knihy a dějiny 3/2, 1996, s. 6-25; BOHATCOVÁ, M.: Wahrheit und Lüge in der Hand eines böhmischen Rechtsgelehrten. Gutenberg-Jahrbuch 1984, s. 25-35; BORECKÝ, J.: K osudům Kuthenovy kroniky. Slovanská knihověda 5, 1938, s. 87-97; FREIDHOF, G.: Sebastian Münsters „Cosmographia“ und ihre tschechische Bearbeitung von 1554. Studien zum Humanismus in den Böhmischen Ländern (hrsg. von H.-B. Harder umd H. Rothe). Köln-Wien 1988, s. 441-466; HEJNOVÁ, M.: České letákové noviny o bitvě u Saint Quentinu z druhé poloviny 16. století. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Státní knihovny ČSR v Praze 5. Praha 1988, s. 109-115; KAHNS, H.: Schöne Tier- und Pflanzenbücher aus vier Jahrhunderten. Kunstrundschau 46, 1938, s. 76-80; KLEMENT, Q. M.: O dřevorytinách. Květy (red. Sv. Čech a S. Heller), roč. 14 (červenec-prosinec). Praha 1892, s. 85-95, 212-224, 329-332 a 489-493; RYBIČKA, Ant.: Dodavky [bez nadpisu]. Památky archeologické a místopisné 8, 1868-1869 (1870), sl. 319-320; ŘÍČAN, R.: Tschechische Übersetzungen von Luthers Schriften bis zum Schmalkaldischen Krieg. Vierhundertfünfzig Jahre lutherische Reformation 1517-1967. Festschrift für Franz Lau. Berlin 1967, s. 282-301; SALABA, J.: Jan Kosořský z Kosoře. Časopis Českého muzea 76, 1902, s. 544-545; SCHAMSCHULA, W.: Hájek von Libočan „Kronika česká“ und ihre deutsche Übersetzung. In: Studien zum Humanismus, Teil I (hrsg. von H. B. Harder und H. Rothe). Köln-Wien 1988, s. 177-193; SPUNAR, P.: Příspěvek k dějinám Severýnské tiskárny v Praze. Časopis Národního muzea, ř. hist. 122, 1953, s. 56-61; TOBOLKA, Zd. V. (ed.): Martin Kuthen, Kronika o založení Země české (Praha 1539). Monumenta Bohemiae typographica 7. Praha 1929; TOBOLKA, Zd. V. (ed.): Pavel Severýn z Kapí Hory a jeho tisk: Písně chval božských (Praha 1541). Monumenta Bohemiae typographica 3. Praha 1927; TOBOLKA, Zd. V. (ed.): Tisk Chelčického Síti víry z roku 1521. Monumenta Bohemiae typographica 1. Praha 1926; URBÁNKOVÁ, E.: V roce 1957 získala Univerzitní knihovna konvolut čtyř vzácných českých tisků z roku 1521. Ročenka Univerzitní knihovny v Praze 1957. Praha 1958, s. 163-165; VOBR, J.: Kutnohorská bible-problém 1. a 2. vydání. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze 10/1. Praha 1993, s. 209-224; VOBR, J.: Tiskárna ve Vilémově v roce 1521. Příspěvky ke Knihopisu 11. Dr. Bedřišce Wiždálkové přátelé a spolupracovníci k významnému životnímu jubileu. Praha 1996, s. 55-64; VOLF, J.: Pavel Severýn z Kapí Hory a jeho knihtiskařské počátky. Knihomol 7, 1927, s. 34-38; WINTER, Z.: Český průmysl a obchod v XVI. věku. Praha 1913; WINTER, Z.: Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách. Praha 1909.

Lex.: Clavis typographorum librariorumque saeculi sedecimi. Index Aureliensis. Catalogus librorum sedecimo saeculo impressorum. Tertia pars. Vol. 3. Baden-Baden 1992, s. 449 (Severinové); DLABAČ 3. 110 (Severinové) = DLABAČ, B. J.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Bd. 1-3. Prag 1815.; CHYBA 155 (Kosořský) a 236 (Severinové); JIREČEK 1. 398 (Kosořský) a 213-214 (Severinové); NAGLER (Monogr). 1. 2289, 3. 1499, 4. 406, 417, 3273 a 5. 22, 26, 186 (Severinové); THIEME-BECKER 30. 544 (Severinové); TOMAN 2. 414 (Severinové). = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.