Signatura (rukopisná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Signatura (angl. shelfmark, accession number, něm. Signatur, lat. signum) je knihovní značka, která jednoznačně identifikuje svazek v rámci příslušného knižního fondu.

Její struktura je v českých středověkých knihovnách obvykle velmi podobná a sestává z písmene a číslice (někdy příslušná knihovna užívá číslice jen římské nebo jen arabské, ale mohou být užity i oba systémy, zvláště pokud se v evidenci střídalo více osob). U tohoto značení je v popisu samozřejmě důležitá evidence signatur, ale samotný údaj bez možnosti srovnání s vzhledem jiných identifikovaných nebo identifikovatelných značek musí na své využití čekat. Zpřístupnění obrazů signatur je ovšem zatím také hudbou budoucnosti. Odlišné typy signatur mohou být pro identifikaci jednodušší: např. rukopisy kláštera ve Zlaté Koruně byly označovány na přední desce štítky s majuskulními písmeny, které se v případě většího množství svazků zdvojovalo, číslice ve značení užívány nebyly. Rukopisy Karlovy koleje pražské univerzity měly na přední desce štítek s obvyklým formátem signatury písmeno a arabské číslo, za ním ale často následuje ještě písmeno K. Kombinace písmeno a číslo vycházela z uložení rukopisů: písmeno označovalo polici, číslice pořadové číslo. Signatura někdy odráží i složitější uspořádání knihovny: kodexy kaplanské knihovny v Českém Krumlově jsou značeny C. (zkratka pro capsa; skříň, v níž byly uloženy, byla svisle rozdělena na dvě části a C. tak může být I nebo II), or. (ordo, police určená arabskou číslicí od jedné do čtyř) a v rámci ordo písmenem. Signatury sloužily v první řadě knihovnické evidenci, a byly tedy zapisovány na místa bezprostředně viditelná: ve starší době hlavně na přední desku (až později na hřbet), ale mohla se vyskytovat i na přídeštích či předsádkách nebo na ořízce (ve středověku byly rukopisy ukládány obvykle naplocho a ořízka tak byla jejich ihned viditelným místem). Výskyt signatury uvnitř knižního bloku, zejména na začátku samostatného textu, je pravděpodobným indikátorem původního samostatného uchovávání příslušné části a až pozdějšího svázání do většího celku.