Slepotisk (tištěná kniha)

Z Encyklopedie knihy

Slepotisk zvláštní druh vhloubeného čili raženého tisku bez použití barvy. V knize se užívá jako jeden ze způsobů záznamu vlastnictví (provenience formou slepého razítka) a v moderní výrobě papíru slouží k dodatečné ražbě nepravého filigránu. Slepotisk jakožto nejběžnější výzdobná knihařská technika došel grandiózního uplatnění při tvorbě vazby slepotiskové. Česká terminologie přitom nerozlišuje rozdíl mezi slepotiskem, který byl pomocí kolku, linkovátka, filety či válečku proveden ručně (angl. blind tooling, fr. gaufrage à chaud, něm. Blinddruck), a slepotiskem, vznikajícím v knihařském lisu za použití rozměrné plotny (angl. blind stamping, fr. estampage à chaud, něm. Blindpressung). Oba druhy slepotisku jsou pak předpokladem pro zlacení knižních vazeb. Slepotisk se v knihařství neuplatnil jen na usni a pergamenu. Přichází i u holých lepenkových desek (vhloubený reliéf přejali z vazby orientální zejména benátští knihvazači 16. století) či na papíru, který se od 17. století ke knižnímu bloku připojoval jako předsádka.


Lit.: WOLF, H.-J.: Geschichte der Druckverfahren. Historische Grundlagen, Portraits, Technologie. Elchingen 1992.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.