Soukromé knihovny

Z Encyklopedie knihy

Soukromé knihovny představují vedle knihoven institucionálních při členění podle vlastníka jeden ze dvou základních typů knihoven.

Nejstarší osobní knihovny patřily duchovním – první české doklady pocházejí z první poloviny 14. století, i když menší soubory knih ve vlastnictví jednotlivců patrně existovaly i dříve. Obvyklý rozsah osobních knihoven se pohyboval v řádu jednotek či desítek svazků, větší počet je ve 14. století dosvědčen v případě knihovny Viléma z Lestkova, stovky kodexů v osobním vlastnictví jsou ale jinak doloženy až na konci 15. či na počátku 16. století (sbírky Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, Jana Žáka, Jana Herttembergera z Lokte, Václava z Rovného nebo Alexia Třeboňského, v nichž už mají významné zastoupení tisky).

Soukromé knihovny a jejich obsah se – kromě záznamů v samotných rukopisech – v dalších pramenech objevují obvykle v případech majetkové evidence, nejčastěji v testamentech. Samotné kodexy ze soukromých knihoven se obvykle zachovaly díky jejich pozdějšímu předání do některé z knihoven institucionálních.

Autor hesla: Michal.dragoun